Děti ráje

Krásný příběh, který vychází ze skutečných událostí a oslavuje postavu Jeana Gasparda Debureau nebo Jana Kašpara Debrio, chcete-li. Je to ale oslava divadla a herectví obecně, což se projevuje v úchvatných hereckých výkonech. Nevěřil jsem tomu, že tříhodinový snímek z roku 1945, navíc francouzský a s podobným tématem, udrží pozornost celou dobu, ale "Dětem ráje" se to skutečně povedlo. (23.09.2014)

Málo platné - takové bývají ... osudové ženy. Projdou kolem vás jakoby nic, jediným pohledem vám vyrvou srdce z těla - a vůbec nic vám za to nenabídnou. A když se vrátí ... POKUD se vůbec někdy vrátí, seberou vaší duši i těžce vybojovaný klid. Jsou sošně krásné, přiměřeně rozmarné, zcela nezodpovědné, nekonečně sobecké ... a vůbec si to neuvědomují. To ONY jsou přece oběťmi, trpí stejně ... ba co dím - trpí neporovnatelně VÍC než vy ... a dělají co mohou, takže nemáte právo jim cokoli vyčítat. Zdánlivě banální, leč převelice přitažlivá zápletka je skvěle rozehraná, vybroušené, lehce plynoucí dialogy jen podtrhují její půvab ... a najednou je konec a utrum a šmitec - a vy si připadáte dílem zaskočení a dílem podvedení. Chtěli jste přece zjistit, co bude dál - co bude s NIMI ... s těmi, kdo zůstali bezradně stát na scéně velkého divadla, které píše sám život. Ten život, který je někdy podařenou komedií, jindy pokleslou fraškou ... a častokrát tím největším dramatem - a tragédií hodnou nesmrtelného Shakespeara. Ano, co s nimi bude - teď, když musí jít a posbírat všechny ostré střepy svých rozbitých životů. Co se dá dělat - zdá se, že už se to nedozvíte - navzdory tomu, že každý správný divadelní kus by měl rámovat jak prolog, tak i epilog. (12.06.2015)

Je asi troufalé dát takové klasice a ,,jednomu z nejlepších filmů všech dob" průměrné hodnocení, ale nemůžu si pomoct. Prostředí je velmi zajímavé, jakožto milovníka divadla mě bavilo sledovat, v jakých podmínkách žili legendární Debureau či Lemaitre. Tři hodiny mě to vcelku bavilo a napínalo - až to nakonec vyšumělo do prázdna. Čekal jsem, že po tak dlouhém filmu se dostaví silná katarze, ale bohužel se tak nestalo. Spíš než o silný příběh tu totiž jde o takové hezké obrázky z dějin. Je to film s dobrými herci a inteligentně vtipným scénářem, ale zapůsobil na mě tak nějak unaveně, archaicky. Něco jako dílo Aloise Jiráska. Je to pěkné, ale kdo to má dnes číst? (05.08.2013)

Prokletá láska čtyř rozdílných mužů k jedné ženě v okázalém a hříšném světě, kde poezie, maškaráda i zločin hnízdí v těsném sousedství. Ve všech směrech brilantní a dechberoucí film. Jeho délka je neoprávněným strašákem, protože každý záběr má své nezaměnitelné kouzlo a postará se o exkluzivní zážitek všech zažraných cinefilů. Ti se totiž přistihnou, že Les enfants du paradis sledují hlavně srdcem a ty tři hodiny jim uběhly neuvěřitelně rychle. (18.10.2011)

Byl by z toho dobrý seriál. Obrovská stopáž přidává rozhodnutím postav na osudovosti, na druhou stranu stačí sto minut a mé znalosti jejich charakterů již nelze rozšířit. Marcel Carné je každopádně velice citlivý a uvědomělý autor, u něhož paralely divadla a filmu, pantomimy a divadla, herectví němého a mluveného a herectví a života bez opony, nelze brát lehkovážně. (01.04.2013)