Režie:
Jan PrušinovskýScénář:
Jaroslav ŽváčekKamera:
Petr KoblovskýHrají:
Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jan Hájek, Lucie Žáčková, David Máj, Lucie Polišenská, Věra Kubánková, Jana Šulcová, Jan Vápeník, Martin Bonhard, Thomas Zielinski (více)Obsahy(1)
Užovka (Matěj Hádek) je ztracen ve svém vlastním životě. Je mu už skoro čtyřicet a nemá holku ani práci, přičemž cítí, že má poslední šanci sám se sebou něco udělat. Naskytne se mu šance, kterou nehodlá promarnit. Jeho bratr Kobra (Kryštof Hádek) je magor, nezodpověděné dítě a feťák, bydlící s věčně opilou matkou (Jana Šulcová). Staví vzdušné zámky a vykrádá chatky. Ve chvíli, kdy se ukáže, že by Užovka mohl být už konečně šťastný, se objeví Kobra. Užovka se mu rozhodne dát pořádnou lekci, situace se ale vymkne kontrole. (Falcon)
(více)Videa (4)
Recenze (821)
Sonda do života špíny a jako ta špína ubohá a trapná. Doplněno po Českém praseti, dříve Českém lvu: Koneckonců, proč by právě tahle sračka nemohla dostat Lva, když ho dostala i tupost Vency Chrchla Odcházení? Stejně už to zajímá jen ty trapáky, co kvičí o pomáhání uprdlíkům a brojí za zvyšování TV výpalného pro lži ČT ()
V poslední době jeden z nejlepších českých dramatických filmů. Herecký výkon obou bratrů je fantastický. Matěj Hádek nebo-li úžovka hraje staršího a rozumnějšího bratra, který ve svém životě tápe. Kryštof Hádek alias Kobra hraje mladšího bratra, který krade, je to feťák a ani doma to nemá snadné. Oba herci jsou fantastický a realitu vystihují dokonale. Smekám před nimi a i přes velké klady, pocit na plný počet nemám. Minimálně závěr mohl být o něco lepší .. 8/10 = 85% ()
Film skvěle funguje, tak, že jsem se u toho kroutila jako had v rozštíplé holi. Sevřený rámováním i obrazem (kamera sama jako když jede na hadovi, co ta dělá, kam se prosmýkne, proplazí, nebo jak zblízka se nejednou varovně vztyčí a ostražitě a hladce sleduje každičký pohyb svých obětí), sevřený zvukem i slovem (parádní dialogy, snímání zvuků, nesmlouvavě otrlý výběr songů - je ovšem zlé, že jich tři čtvrtiny nepřekládají v angl. titulcích, to není stejné, jako když si dneska na netu najdete texty anglických písniček už i s překlady, že ne), sevřený pevnou a úzkou klecí scénáře, sevřený maniakálně neúhybným hereckým podáním, svíravý pocitově, uťatý jako definitivním hadím kousnutím do krku, jako plivnutím jedu do oka... trapno a bezvýchodno, rána do vazu, není kam před tím uhnout, kroutila jsem se... *** Nelze se ale přenést přes jeden zásadní problém: námět je devadesátkový, přesně ta doba, kdy se na malých sídlištích, v panelových sídlištních střediscích otevíraly značkové obchody s hadrama, v sousedství poloprázdných květinářství a uprášených drogerií, za slepými výlohami s kousky hnědé izolepy, přesně ta doba před invazí Vietnamců a po nájezdech tun polských šusťáků, ta doba, kdy se šmelilo s viagrou... devadesátky. Sedí to jako prdel na hrnec, včetně veškeré té bytové estetiky a všeobecných tepláků na doma, všechno to zapadá a člověk mojí generace dostává záchvat dušnosti. Devadesátky jak vyšitý a šmytec. Potíž nastane, když najednou úspěšný podnikatel koupí bábrli plazmovou televizi a v závěru filmu bojuje se smart-phonem a netbookem, a je po srandě. Začínající šmelina s viagrou a předvietnamský boom pseudoznačkových hader na vidláckých sídlištích se s touhle technikou míjí přinejmenším o patnáct let, spíš o víc. Tenhle renonc celý film notně shazuje, byť je mi jasné, že celé řadě jindy narozených diváků to šmahem splývá, je to nepřekousnutelný faktický rozpor. *** Další věc k podotknutí je pak už subjektivnějšího rázu: přestože film je nemilosrdně zacílený a propaluje se člověku do rozcitlivělé, rozkuchané duše jako lupou zkoncentrovaný paprsek, postrádám... přesah... působí to v podstatě jako bravurní hraný dokument, jako důsledné připomenutí jedné palčivé minulé reality, postrádám tu kulinářskou špetku "něčeho víc", ne proto, abych tomu sevření unikla, ale prostě proto, že je to film, dílo s vlastní duší, postrádám ji tam. V tomhle chimérickém ohledu mi pořád připadá Poslední zápas Pepika Hnátka silnější, jako větší dílo, i když oba ty filmy se do mě zakously stejně hluboko, se vší urputností, jen každý z jiné strany a do jiného místa mého neodkecatelného českého původu, prostředí, z něhož navždycky vyrůstám. Za tohle je budu oba vždycky velebit a Prušinovský u mě má svoje nezaměnitelné místo v české kinematografii jisté. Neupadá do infantilního humoru polehčujících komedií, je pronikavý a přísný, i při předvádění únikového humoru či situačního trapnokomična není sám nikdy trapný - to je nedocenitelný, důstojný a prazákladní rozdíl. Jeho tvorba zraje, tříbí se a já se těším na další počiny. Jen doufám, že se tak jako jiní jeho souputníci do sebe počesku příliš nezamiluje, nezleniví a nezkurví se - v jeho případě by to bylo dvojnásob smutné, protože přesně tohle má tak často v hledáčku. Zatím dobrý, zatím drží, zatím jede, zatím se chvěju, zatím se kroutím jako had v rozštíplé holi. () (méně) (více)
Z kůže svlečení Hádci jsou fajn, jen scénář si měl vzít na dozor nějaký zdatnější herpetolog. Ten jedovatý had mě ne a ne uštknout. A to jsem se s ním nenudil. Pěkně se vyjímal, syčel, jenže když měl přijít výpad, vždy jsem uhnul. A tak to šlo s tímhle filmem celou dobu. Ok, nasadil se kolovrátkový styl, ale nebyl by na obtíž, kdyby se v tom filmu udála fakt podstatnější zápletka, než jen to, že jeden brácha Užovka podniká v hadrech, které mají diskutabilní původ, do zásilky se pravidelně přibalí i sexuálně podpůrné preparáty (téměř nevyužitý nápad), druhý přezdívaný Kobra, ten herecky zajímavější, je neustále sjetý dement, co ukradne i nos mezi očima, čímž stále popuzuje svého rozumnějšího bratra i okolí. Očekával jsem, že podnikání bude neúspěšné, babička, co ručila domem, o něj přijde, defektní bratr bude ubit za své hloupě nezralé činy aj. Šancí šokovat diváka bylo dost, téměř žádná nebyla využita k mé spokojenosti. Film často naznačil potenciálně vybroušenou i originálně zabarvenou scénu, ale diváka nedorazil. Klidně už se mohl divák pokochat i sexem s metrákovou dýní, ne jen sledovat rozostřený obraz při koitu. Svlečenou kůži hada moc neupotřebíte, něco podobného mně připomínal scénář. Ovšem režie už vládla podstatně zdatnějším kalibrem příjemné ráže. Od Prušinovského jsem nečekal jakýkoliv náznak originálního režijního rukopisu, měl jsem ho za bezvýrazného rutinéra. Zde však předvedl, že každé políčko jeho filmu má svoji originální příchuť, která variuje depresivní náladu filmu, z níž jen divák stěží unikne.Technicky zdatně natočené pasáže, plynule vedený střih, jakási bezútěšná atmosféra, která se line celým filmem, to určitě zasloužilo cenu za režii. Z hereckého hlediska bych cenu nedal Lucii Žáčkové, která nepředvedla nic extra.Jsou určitě daleko zajímavější herečky ve vedlejších rolích. Hádkové vnesli do filmu "rodinnou" autenticitu, bavilo mě sledovat je, když spolu byli na scéně. Ocenění za jejich herecké výkony jim náleží právem. Scénář nic moc, závěr byl úplně banální, přece jen šlo o ztrátu bližního, cynismus určitě nebyl na místě. Shrnul bych to tak, že scenáristicky je film nevyrovnaný, v mnoha důležitých fázích i nedodělaný, herecky a režijně se jedná o pozoruhodné dílo v rámci české kinematografie. Hotový z tohoto filmu nejsem, ale dal se. 60% ()
Před pár lety jsem jel za holkama z ročníku pod náma na turisťák. S jednou z nich jsem skončil za chatkama v lese, akorát nás blbce nenapadlo nic lepšího, než si lehnout do mraveniště. Souvislost s tímhle filmem to má takovou, že ačkoli jsem se z té hodinové romantiky mezi nasranými mravenci osypal úplně stejně jako z nechutně nesympatického prostředí Kober a užovek, musel jsem v obou případech uznat, že to stálo ku*va za to! Filmu promíjím depku, protože v sobě měla pravdivost a skvělé výkony herců, mravencům promíjím jizvy, kvůli kterým jsem to léto musel chodit v teplácích, no a odpouštím i tobě, že jsi mě tam zatáhla... ()
Galerie (38)
Zajímavosti (21)
- Na večírku hraje zábavová kapela píseň „Jedeme dál“, která pochází z roku 1984 a jako duet ji původně nazpíval Petr Janda společně s Petrou Janů. (rublik05)
- Když Užovka (Matěj Hádek) odchází do kasina hrát na automatech, zazní při tom skladba Země vzdálená od české rockové superskupiny BSP, která je dodnes mnohými hudebními kritiky považována za největší český porevoluční hit. (rublik05)
- Původně se děj filmu odehrával v Bludově na Šumpersku, ale Jan Prušinovský jej přemístil do Středočeského kraje. Podle režiséra se jedná o nejzdevastovanější část republiky, místo plné skladišť, překladišť, autobazarů, vylidněných vesnic a chudých měst bojujících s hernami, zastavárnami a pervitinem. (Šéfik)
Reklama