No Game, No Life

50% - Ecchi a fan service, 50% - predimenzovani geniovia. Podme teda k prvej polovicke. Tvrdit, ze Japonci su posadnuti nohavickami je extremne zdrzalnive. Napokon bolo to prave Japonsko, kde sa na ulici objavili vydajne automaty s pouzitymi nohavickami a tak si kazdy nadrzanec mohol jedny kupit rovnako jednoducho, ako plechovku Coly. Tu sa opat vyskytuju vsade, neobjavi sa epizoda, kde sa o nich nesniva a nehovori, kde nemiznu a netrhaju sa a kde hlavny predstavitel neslinta pri pohlade na ne. Celkovo "sexi momentov" je tu viac nez dost, od coho tvorcu neodradilo ani to, ze hlavna predstavitelka ma 11 rokov. Stretol som sa s tym, ze niektorych divakov irituju vsestranni geniovia, ako napriklad Hannibal. Shiro a Sora maju taktiez az nadludske schopnosti, ked pride na matematiku, pozorovanie, citanie ludskych signalov, psychologiu, pamat etc. a vedomosti, za ktore by sa nemusela hanbit ani Wikipedia. Ak si odmyslime ich rafinovane vyhry nad supermi, serial vlastne nic naozaj zaujimave neponuka a preto odo mna len velmi slabe 3*. (08.09.2015)

Prvé dve časti načrtli príbeh a prostredie ktorého som sa zľakol (to hranie kariet máchnutím spoza hlavy... to robím keď mám tri promile...) ale neskôr sa to veľmi pekne vyvinulo. Posledné časti sú znovu slabšie aj keď na konci sa všetko vysvetlí ale nič to nemení na tom že som sa posledné časti nudil. Celkovo však prekvapivo dobré. 4* (18.08.2014)

Jak jsem nad seriálem zpočátku ohrnoval nos a divil se, proč je kolem něj takový hype, tak postupem času jsem seznal, že jde o podívanou vcelku fajnovou, která rozhodně není tak pitomá, jak jsem si nejdříve myslel; leč pravdou je, že takové sestře Sory jsem až do konce seriálu nepřišel na jméno, stejně jako jsem do konce nenabyl dojmu, že by hlavní dějová linka byla kdovíjak košatá a pestrá. No Game, No Life je podívanou s velmi kýčovitou kresbou, spoustou duhových barev nejrůznějších odstínů a místy trochu větší dávkou fanservisu a ečči, ovšem světe div se, k duchu seriálu to všechno sedí, nevadí a neruší to pokojné sledování. Soundtrack taktéž, neb právě kombinace rytmické elektronické hudby, dynamického střihu a staccata chytrých dialogů – ovšem trochu jiného ražení než třeba v Bakemonogatari – dodává seriálu na zábavnosti a umožňuje mi přivřít oči nad očividnými nedostatky a neduhy seriálu. Líbí se mi, že hlavnímu hrdinovi propůjčil hlas stejný člověk, jenž zároveň propůjčil hlas hlavní postavě jistého tematicky podobného a silně vyhypovaného anime posledních několika let, ovšem porovnám-li No Game, No Life s anime poslední doby, jež se dotýkaly nějakým způsobem počítačových her a virtuální reality (kromě Sword Art Online ještě třeba Log Horizon), tak přestože jsem všem dal tři hvězdy, tak právě No Game, No Life jsem si z těch tří nejvíce užil a mám z něj asi nejlepší výsledný dojem. Silné 3*. Pokud bude někdy druhá řada, určitě se nebudu zlobit. (26.09.2014)

Sjednotím všechny rasy a vyzvu Boha na šachovou partii. Tento cíl zní velice prostě, nicméně cesta k němu je velmi zábavná a zabalena do spousty strategických bitev, které dokáží nadchnout. Škoda jen, že se tvůrci nevyvarovali mírné perverznosti a slabé psychologii postav. SPOILER: Nejpůsobivější byl šachový souboj s figurkami, jenž mají emoce; slovní fotbal, ve kterém ze světa mizí existence věcí, které jsou vyřčeny a v neposlední řadě také reversy u něhož přetvoření jednoho kamene na svou barvu znamená ztrátu jedné protivníkovi vlastnosti až postupně mizí jeho existence. (14.08.2014)

Výborné anime o prapodstatnom zmysle všetkých hier, ktorý je v dnešnom čase nanešťastie drvivej väčšine ľudí skrytý pod zdanlivou rúškou honby za odmenou, často však falošnou. S jednou ideou tohto anime však nesúhlasím. Hra nie je rozhodnutá skôr ako začne, vonkoncom nie ak proti sebe stoja praví hráči. (26.10.2014)