ノーゲーム・ノーライフ
No Game, No Life
Kamera:
Kenji FujitaHudba:
Šindži HosoeHrají:
Ai Kajano, Jošicugu Macuoka, Jóko Hikasa, Mamiko Noto, Mijuki Sawaširo, Rie Kugimija, Juka Iguči, Džun Fukušima, Satomi Arai, Naomi Šindó, Harumi Sakurai (více)Epizody(12)
-
Beginner (E01)
-
Challenger (E02)
-
Expert (E03)
-
Grandmaster (E04)
-
Weak square (E05)
-
Interesting (E06)
-
Sacrifice (E07)
-
Fake end (E08)
-
Sky walk (E09)
-
Blue rose (E10)
-
Killing giant (E11)
-
Rule number 10 (E12)
Obsahy(2)
Sora a jeho mladší sestřička Shiro tvoří nerozlučnou dvojici. Ve skutečném světě žijí coby hikikomori ve svém malém bytě a věnují se hraní počítačových her. Jejich přezdívka Kuuhaku je postrachem všech ostatních hráčů, jelikož Kuuhaku zásadně neprohrávají, nikdy. Sora a Shiro jsou sami o sobě výjimeční hráči, společně pak zdánlivě neporazitelní. Sourozencům se jednoho dne změní život díky vítězství v šachové partii, když porazí samotného Boha. Otevírají se jim díky tomu nové možnosti a doslova celý nový svět... (-Victor-)
(více)Videa (3)
Recenze (41)
Popravde ja veľmi neznesiem túto farebnú a rozprávkovú kresbu, avšak v zopár prípadoch mi naopak úplne sadne. Jedným z tých prípadov je aj No Game No Life, veľmi nadpriemerné anime a dokonca aj jedno z najlepších zo žánru ecchi. Lepšie hlavné duo, ako sú Prázdni si snáď divák ani nemôže predstaviť - sú to geniálne stvorenia, ktoré sa z nudného a nijak zvlášť zaujímavého prostredia dostávajú do geniálneho sveta, v ktorom na nich čakajú rôzne hry. A keďže pravidlom Prázdnych je nikdy neprehrať, byť prví na priečke a vždy si stáť bok po boku, rozhodnú sa ovládnuť tento svet a vyzvať Boha. Príbeh odohrávajúci sa v hre mal už aj Sword Art Online, ale nenechajte sa zmiasť, toto je úplne o niečom inom. Zatiaľ čo v SAO vládol strach a chaos, NGNL je čisto len o hrách s trochou toho fan-servisu. A ten mi tu absolútne nevadil, pretože toto je príklad toho, ako má ecchi vyzerať a ako do toho vykompenzovať humor. Bavil som sa a sadlo mi úplne všetko - od postáv cez hudbu až po animáciu. Priemer zhliadnutých epizód: 93% edit (15.10.2018): Po konečnom uvážení odčítavam jednu hviezdu (slabší štart, menej uspokojivý záver, zopár stereotypov). ()
Jak jsem nad seriálem zpočátku ohrnoval nos a divil se, proč je kolem něj takový hype, tak postupem času jsem seznal, že jde o podívanou vcelku fajnovou, která rozhodně není tak pitomá, jak jsem si nejdříve myslel; leč pravdou je, že takové sestře Sory jsem až do konce seriálu nepřišel na jméno, stejně jako jsem do konce nenabyl dojmu, že by hlavní dějová linka byla kdovíjak košatá a pestrá. No Game, No Life je podívanou s velmi kýčovitou kresbou, spoustou duhových barev nejrůznějších odstínů a místy trochu větší dávkou fanservisu a ečči, ovšem světe div se, k duchu seriálu to všechno sedí, nevadí a neruší to pokojné sledování. Soundtrack taktéž, neb právě kombinace rytmické elektronické hudby, dynamického střihu a staccata chytrých dialogů – ovšem trochu jiného ražení než třeba v Bakemonogatari – dodává seriálu na zábavnosti a umožňuje mi přivřít oči nad očividnými nedostatky a neduhy seriálu. Líbí se mi, že hlavnímu hrdinovi propůjčil hlas stejný člověk, jenž zároveň propůjčil hlas hlavní postavě jistého tematicky podobného a silně vyhypovaného anime posledních několika let, ovšem porovnám-li No Game, No Life s anime poslední doby, jež se dotýkaly nějakým způsobem počítačových her a virtuální reality (kromě Sword Art Online ještě třeba Log Horizon), tak přestože jsem všem dal tři hvězdy, tak právě No Game, No Life jsem si z těch tří nejvíce užil a mám z něj asi nejlepší výsledný dojem. Silné 3*. Pokud bude někdy druhá řada, určitě se nebudu zlobit. ()
Sourozenecká dvojice absolutních nerdů bez špetky sociální inteligence, zato schopná pokořit jakoukoliv herní výzvu, je potměšilým bůžkem přenesena do fantasy/video světa, v němž se veškeré konflikty a spory řeší pomocí her. Tudíž se ocitají ve svém živlu a zběsilé anime plné humoru a shazovačných "ečči" narážek může začít, když se hlavní hrdinové rozhodnou stát panovníky lidské říše a vyzvat do souboje (postupně) i všechny další rasy. Pravda je, že ony soutěže vypadají působivě (animace má úroveň), ovšem jejich komplikovaná pravidla, strategie, předvídání a podvádění se všemi nuancemi pro mě nebylo úplně jednoduché usledovat. Jinak ovšem fajn, bohužel však je příběh seknut v půlce a 2. série nebyla ani po 7 letech potvrzena. 7/10 ()
Naprostá pecka, tohle mi chybělo. K návratu ke sledování anime jsem si nemohl vybrat lepší anime. Povznesení základních principů her do absurdních a ztřeštěně promyšlených výšin. Ústřední dvojice baví svojí nekompromisní inteligencí při překonávání her a zároveň svými sociálními fóbiemi. Hlavní podmínkou světa ve kterém se dvojice ocitne je se především bavit a to seriál splňuje pro mne dokonale. ()
Galerie (829)
Photo © Madhouse
Zajímavosti (13)
- První ze dvou úvodních písní „This game“ nazpívala zpěvačka Konomi Suzuki. Tu druhou „Onegai Snyaiper“ nazpívala Miyuki Sawashiro, jenž dabovala jednu z postav, Izunu Hatsuse. (CarnTheNunya)
- Autor předlohy Yuu Kamiya není ve skutečnosti Japonec, ale Brazilec. Yuu Kamiya není ani jeho pravé jméno. Jeho skutečné jméno je Thiago Furukawa Lucas. (Harroc)
- Závěrečnou píseň „Oracion“ nazpívala Ai Kayano, která dabovala jednu z postav, Shiro. (CarnTheNunya)
Vezmime si myšlienku, alebo skôr počiatočný koncept "hraj, aby si prežil" a zmeňme ho na "hraj, aby si naplno žil". Znie to zaujímavo? Rozhodne to zaujímavé je. No Game, No Life pracuje presne s týmto tak trochu netradičným námetom, keď ústrednú dvojicu hrdinov - súrodencov vhadzuje do sveta, kde, narozdiel od iných anime, venujúcich sa mj. juhokórejskému národnému športu, teda progamingu, nejde o to prežiť, ale "len" prosto a jednoducho žiť - a to práve prostredníctvom hier. Originalite samotného príbehu je podriadená aj zámerne absurdizovaná forma - gýčová pestrofarebná animácia, príjemná hudba a zábavné charaktery, v ktorých sa snúbi inteligencia s infantilnosťou tak, že je to nesmierne zábavné a nuda nehrozí. Vlastne by som aj prijal (a pevne v to dúfam), keby to bolo ešte o niečo pikantnejšie a dôraznejšie vo svojom erotickom podtóne - a je to zrejme prvý krát, čo niečo podobné píšem. Ergo, tak okázalo podliezavý fanservis som už dlho nezažil :-) S touto dvojicou sa proste nestratíte. Body navrch prihadzujem aj za mudrovanie nad životným štýlom, prostredím a svetom (mimochodom veľmi atraktívnym), ktoré vôbec nevyznieva plocho alebo hlúpo - práve naopak, len ešte zosilňuje pocit, že je toto anime skutočne inteligentnejšie, než by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Prvé dve epizódy: 80% P.S.: Vtipné je, že som pred premietaním na Comics Salóne navštívil prednášku o klišé pravidlách v anime a hneď po nej videl tento kúsok, ktorý niektoré z nich mierne porušuje a iné dômyselne využíva a aplikuje perfektným spôsobom. ////////// Nájsť v záplave pásovej produkcie niečo tak osviežujúce sa občas javí takmer nemožné, ale zdanie klame - stačí vedieť, kde hľadať, to mi mnohí potvrdia. V priebehu série som sa dočkal väčšieho zapracovania videoherných princípov do deja (azda najviac v samotnom finále) a premyslenejších stratégií, ale rozhodne tým z humorných prvkov ecchi neodbudlo - práve naopak (pritom však zachovávajú pridruženosť k deju a postavám, takže nie sú hlúpo samoúčelné - skôr mám pocit, že sa práve takýmto seriálom No Game, No Life vysmieva). Ostáva aj rozmanitosť prvkov i samotných hier, ktorá bráni upadnutiu do stereotypu. Zároveň menovite luxusný zvrat na konci 8. epizódy privodil nečakané prehĺbenie neduhov súrodencov v kontakte so spoločnosťou (SPOILER taktiež naviedol na falošnú "psychologickú stopu" a donútil ma fabulovať - a vo výsledku som rád, že to nezabili jednoduchým "všetko je inak, boli to len falošné spomienky" - čím tvorcovia naznačili, že možno nehrajú hry len hrdinovia vo fantasy svete, ale aj samotný seriál s divákmi). V závere sa aj tu dostaví ďalší zaujímavý moment, a to konfrontácia našich drahých hikikomori s - i keď virtuálnym - centrom Tokia. V záverečných dvoch epizódach dosahujú možnosti deja a schopností charakterov svojim spôsobom vrcholu, takže je otázne, či sa ešte v ďalšej sérii dokážu tvorcovia vyšplhať po ich chrbte vyššie. Zároveň však majú svet, postavy i herný motív IMHO potenciál, ktorý na nás ešte naplno nevybalili (čo je ostatne jedna z mojich menších výčitiek). Čo sa týka OST, je žánrovo pestrý a obsahuje množstvo skladieb inšpirovaných staršími i novými hrami (podobne ako niektoré konkrétne scény zo seriálu tiež priamo citujú hry, známe však skôr Japoncom - napr. Sorova námietka proti vymenovaniu Kurami za kráľovnú odkazuje na sériu z prostredia súdnej siene Ace Attorney); opening je tiež kvalitný a za celú dobu som ho preskočil len jediný raz. Z tohto ročnej nádielky zatiaľ prvý kúsok, s ktorým som skutočne spokojný. Snáď to v druhej sezóne nepôjde "do kytek". Poznámka: A napriek množstvu emotívnych momentov to prekvapivo nie je samé onii-chan, onii--chan, onii-chan!!! Palec hore. Prvá séria: 80% () (méně) (více)