Delirium

Jason Blum se vrací! Producent, hlava studia Blumhouse a pravděpodobně jeden z nejmocnějších lidí současného Hollywoodu nám letos dodá až téměř 10 filmů a občas se mu povede doručit opravdovou pecku. Loňský rok nadělil perfektní Uteč či mind-fuckového Rozpolceného. Občas sice donese i něco s menšími ambicemi jako letošní Insidious 4 či pro mentálně slabší lidi fungující Vadí, nevadí, pořád se ale dá věřit, že se na to půjde alespoň koukat. A pak je tu Delirium které se drží zlaté střední cesty. Není to totální shit, dá se na něj koukat ale Blum má na krku mnohem lepší zářezy. Jedná se prostě o jeden strašidelný barák a to je vše. Originalita-ne. Šokující zvrat- Je tam ale není nějak překvapivý. Zajímavá režie- Ani tak ne, jelikož Dennis Illiadis není špatný ale rozhodně také ne úplně zajímavý režisér. Jediné kouzlo kterém film je to, že divák asi do půlky neví jestli to je vše pravda nebo se jedná jenom o halucinace hlavního hrdiny. A jakmile dojde k rozuzlení toho zda jde o to či ono, už není moc důvod se o film zajímat. Topher Grace v hlavní roli je v pohodě, nejedná se ale o tak silného herce který by vlastně strhával film sám na sebe a to je docela problém vzhledem k tomu, že jde většinu příběhu o jeho ONE MAN SHOW. Delirium není špatný film ale ani ne extrémně dobrý film. Zlatý střed a za půl roku už si nevzpomeneme. (03.06.2018)

(POZOR, TROLEJ) Na můj vkus docela psycho lekačka, nakonec ale aspoň s celkem racionálnim rozuzlením a vlastně asi i docela hepáčem. Trošku mi to srážej nevysvětlitelný nebo nedoladěný chyby, jinak to ale vůbec špatný nebylo - i když žánr to nikam neposouvá, nic novýho to moc nepřináší a život to asi taky úplně nezmění, i tak je ten film slušnej. Upřímně řečeno mi bylo Toma fakt líto, zažívat něco takovýhodle může bejt docela na kulku; navíc ještě s tak idylickou rodinkou v zádech, jako měl on. Mimořádně mě ale těšila postava tý jeho holky, Lynn (Genesis Rodroguez je mimochodem fakt stylový jméno) - nejen, že se na ní dobře koukalo, navíc ale byla schopná sympaticky přiložit ruku k dílu (nebo spíš k židli) v tom rodinnym sklepnim finále, takže to celý nepůsobilo jen pitomě a jako kdyby scénář psal nějakej blbeček chtě všechny vydat zlounovi na porážku (samozřejmě je další otázkou, jak by se kdo v takovejchhle situacích asi choval a co je vlastně přirozený, ale vodevr, to v tomhle filmu asi úplně řešit nemáme). WTF moments: Telefon v baráku je ze sklepa slyšet krásně, ze shora ale nic slyšet neni? Proč ta matka nevolala neustále, když už jí muselo dojít, že tatík to před pár dněma zabalil? A taky takový věci jako až moc zlá a úchylná dohlížitelka, až moc na efekt ve tmách se zjevující bratříček apod. (19.06.2018)

Přijatelný a do určité míry i působivý psycho hokus pokus. Uznaný magor Tom se po 20 letech strávených v psychiatrické léčebně vrací na podmínečné propuštění do své rodné hroudy. Konkrétně do domu svého mrtvého otce, kde se konfrontuje s (psycho) realitou. Po třicet dnů nesmí opustit dům, detekční zařízení na noze mu to ani nedovolí, přijímat návštěvy a připustit si, že v tom domě straší, jinak putuje zpět na psychiatrii. Divák se uvelebí v rozlehlém domě, kde nejsou ani památky po moderních technologiích, neb hlavního hrdinu minul internet i chytré telefony a raději si libuje v retro výbavě. Topher Grace do poloviny filmu bloudí domem a vidí bludy, anebo taky ne. Vtip je v tom, že značnou část filmu není zřejmé, jestli se podivné úkazy dějí jen v choré hlavě pacienta, anebo je za tím něco jiného. Impresivně atmosférický ráz je postupně nahrazen i vysvětlujícími pasážemi, proč se Tom ocitl v péči psychiatrů, méně vysvětlující scénou, v níž chce probační úřednice mít s ním sex, načež se i nejeden diví, že v takové prdeli je k mání atraktivní prodavačka v gotic stylu. A na scéně se postupně zjeví i Tomův nevyzpytatelný bratr. Film má schopné finále i nečekané rozuzlení. Ne úplně všechno bylo zdárně objasněno, nicméně závěrečná "pointa" určitě nezklamala. Producent Leonardo DiCaprio se spojil s režisérem Dennisem Iliadisem, který o sobě dal vědět před dekádou svým remakem exploit filmu Poslední dům nalevo, pak už nijak nezabodoval, natočil mezi tím jen jeden film s prvky scifi, víceméně určený pro mládež. Je fajn, že se nepustil do vln absurdní/surrealistické reality, kam už nakoukli jeho slavnější kolegové. A je fajn i hlavní idea filmu, že hlavní hrdina, diagnostikovaný blázen, má působit normálněji než jeho okolí. Zajímavé pojednání příběhu nechybí. Oproti tomu je občas znát, že produkční problémy vedly k určitým dějovým úpravám, které výsledný dojem nedevalvují. Trochu více kreativnosti by určitě Ilidiasovi neškodilo. Není to pro mě kreativní režisér, ale má cit pro zajímavé režijní (psycho)analýzy. 10/10 (08.06.2018)

Průměrná záležitost, která neurazí a ani nenadchne. V napětí dokáže diváka udržet, téměř až do samotného konce se dá pracovat s tím, že příběh bude mít dvě varianty rozuzlení, což je také plus. Hororové prvky ušly, nebyly přehnané a ani příliš děsivé. Myšlenka celého počinu není k zahození a tudíž hodnotím čistým středem. (24.07.2018)

(30%) Takže, z tohoto filmu jsem měl DELIRIUM akorát tak já. Zpočátku mě to vůbec nebavilo, přišlo mi to jako nehorázná píčovina. Chlapík, co ho propustí z blázince, kterého šoupnou do jeho rodinného sídla, který má jistou krvavou minulost a k tomu ho poučuje debilní agentka FBI či co a peskuje ho jak malého školáčka. No, jakmile tyto debilní aspekty filmu pominuly, nějak jsem si na tento film zvykal. Občas tu byly zajímavé scény, ale jakmile se ukázal na scéně bratr hlavního herce, už mě to moc nebavilo. Nebylo to už moc napínavé a ani mě nezajímal závěr, který měl jednu hloupou pointu. Dal bych i 1*, ale znám horší sračky, určitý (bohužel promarněný) potenciál tu byl. Tak jako tak je to slabota a hluboký podprůměr. Ani to nestojí za to 1 shlédnutí. (12.06.2018)