Konec šňůry

Všeobecně se dramatům postavených na rozsáhlých konverzacích, kde se hloubá nad smyslem bytí, nebráním.. Mým favoritem jsou tři báječné kousky „Před ……“ od Richarda Linklatera.. Drama „Konec šňůry“ mě nalákalo příjemným obsazením (Jason Segel, Jesse Eisenberg), bylo relativně stravitelné, ale na můj vkus příliš ploché a obyčejné.. K žádnému dramatickému vyústění nedochází. Děj plyne aniž by se jakákoliv z postav posunula nebo došlo k nějakému titěrnému vyhrocení.. Hlubší myšlenka se nekonala.. Humor chyběl.. (12.07.2016)

Na takéto niečo musí mať človek náladu. V podstate sa vo filme nerobí nič iné len kecá a kecá.... Niežeby to boli všetko hlúposti, to nie, s niektorými vecami by sa i dalo súhlasiť, skôr väčší problém som mal s predstaviteľom hlavnej postavy - Jason Segel. Vôbec mi sem nezapasoval, jeho mimika bola otrasná, skoro až odpudivá. No a do toho ten otrasný dabing... Preto kto môže, tak tento film pozerajte iba v pôvodnom znení. Priemer. 60/100 (29.08.2016)

Konverzační drama, kde padne hodně slov, hodně vět, sní se hodně jídla, vypije pití a vykouří hodně cigaret. Ale hlavně je to tak hrozně moc civilní a přirozený, až jsem zíral. Oba herci jsou perfektní, jsou sví (resp. nepůsobí to uměle) a prostě si povídají o všem možným. Tak to celý vypadá. Hlavně mě překvapil J. Segel, kterýho především známe jako jeblýho týpka z HIMYM, ale pozor. On umí hrát i jiný věci a zatraceně dobře. Bylo to vlastně hodně smutný, osamělý a depresivní, přesně takový, jakej byl život D. Wallace (aspoň v poslední době). (27.11.2015)

Pokud máte rádi Segela jako komika, budete si na jeho zdejší komplikovanou postavu a podobu chvíli zvykat. Na Eisenberga si musím zvykat vždycky. Z ranku filmů "Dva ukecaní muži" bych doporučila spíše Jak ukrást Bizona s Hoffmanem nebo Chinese Coffee s Pacinem. Mělké i hluboké myšlenky v obou jsou kultivovaněji napsané, herecké persony a jejich výkony nevyvratitelně úctyhodnější. (28.08.2016)

Nesnesitelně iritující film, který návodně staví geniální postavu a opájí se klišé představami o ztrápených umělcích, kteří "jsou napojeni na pravdu", a proto trpí. Je to svojí banalitou jak z nějakého beatnického nebo v žitě chytajícího snu mentálně tak půl století v minulosti, kdy by tahle dětinská prozřetelnost snad působila tak sexy, jak si autoři přejí. Vše by to bylo fajn, kdyby to Eisenbergův protagonista nějak vyzýval a stál proti tomu, ale on to jen z druhé strany stvrzuje. Sice se neustále mluví o zpochybňování mýtu, ale jde jen o slova, která ten mýtus nemohou narušit, naopak dokazují, jak nenarušitelný je. V tomhle světě existuje jedno pravé umění, jedna pravá genialita. Strašně zatuchlé. Poslední dobou jsem na filmy koukal spíš optikou toho, jak jsou natočené, než o čem jsou - tady mě hezky postaru prostě otravuje, co ten film buduje. (14.12.2018)