Fotograf

Že bude tento film vysoce kontroverzní jsme mohli tušit i před premiérou v kinech. Právě kontroverznost tohoto filmu lákala mnoho lidí do kin či k nečekaně rychlým přechodem na televizní obrazovky. Fotograf je film, na který se můžete dívat dvěma úhly. To, že Jan Saudek je hodně zvláštní, až trošku mysteriózní bytost je věc, kterou musí běžný člověk postřehnout hned na první pohled. Svým přístupem si samozřejmě odradil spoustu lidí. Co se týče filmového zpracování, myslím si, že Karel Roden byl perfektně zvolený pro takovouto roli, kterou dokázal zahrát jak jinak, než na výbornou. Nehledě na scénář, který svým způsobem nemá smysl nějako kritizovat, protože ho psal sám život jednoho uměleckého podivína je Fotograf z mého pohledu hodně vyšperkovaná filmařina. Zhlédnuta verze 2x 84 minut. (10.05.2015)

Jakoby se Irena Pavlásková paradoxně dostala do role Sáry Saudkové. Jelikož genialita tady kritiky vytáčí, ale proti průměrnosti nic nenamítají. Podobně jako před lety dokument o Janu Saudkovi stál jen na něm, tady to celé stojí na Karlu Rodenovi a Máše Málkové, kromě herců tu nic není. A písnička, co zněla k závěrečným titulkům, byla vyloženě příšerná. (viděna kinoverze i dvoudílný televizní sestřih, dojmy stejné – 50%) (14.05.2015)

Jan Saudek je natolik kontroverzní osobností naší kultury, že bych očekávala, že film o něm, nota bene, film, na němž se on sám navíc i podílel, bude působit stejně. Těšila jsem se na barvité líčení života geniálního bouřliváka, milovníka žen, zajímavou sondu do jeho zajímavých vztahů, možná i určité vysvětlení jeho mnohdy skutečně neotřelých názorů na život. Místo toho se mi dostalo zcela nudné a zbytečné podívané, jejímž jediným kladem byla ústřední postava, naprosto geniálně ztvárněná Karlem Rodenem. Ano, Karel Roden byl Janem Saudkem, přes veškerou rozporuplnost, jedinou živou postavou v panoptiku jinak se skládajícím jen z nevýrazných, zcela zaměnitelných, ženských postav. Nevyčnívá z nich jediná. Ani Sára, která je sama o sobě jistě osobností neméně zajímavou a kontroverzní než je Jan sám. Náš světově nejproslulejší fotograf současnosti by si zasloužil mnohem důstojnější pomník… (12.05.2015)

Dobrý den, já jsem tady kvůli mrdu... krásná replika. No, i když... Karel, budějcký bard (toho času zámecký pán a věčně mrtvý Rus v holýmúdu) to nepodal tak, jak bych si od Saudka představoval. Ano, toho Saudka, kterému bych chtěl být trojčetem. Jasně, dvojčetem ne. Kromě jím vyhledávaným předimenzovaným prdelím bych chtěl vlastnit aspoň metr čtvereční jeho stěny a tři až čtyři buňky vostrýho voka s dobrým světlem a ždibec krabičky od mejdla, kurva, s tím se dá fotit? Kde jsi má invence? Film o kontroverzním umělci, bláznovi a geniovi, který se snadno miluje a nenávidí, proč ne, mně i bráchovi je to u tlusté prdele, pokud ho někdo ignoruje, pak je pro mě ale čirou záhadou. Co se týče snímku...ehm...hmmm. Zkrátka, vše se bude odvíjet od vidění Jana Saudka tím, nebo kterým pičusem. Já, jakožto právě ten neobjektivní pičus, kterého tvorba pana Jendy bytostně zasáhla, jsem v podání výše zmíněného Kadla mírně znepokojen, neboť jeho pozérství a dalších pár psychických průserů jsem mu zkrátka nevěřil. Jistá nonšalance a frajerství skrznaskrz krví a generacemi... nééé. Každý genius je trošku a někdy víc sobec, miluje jen sebe, kapito? A je to magor. Vždyť to je vlastně bezva. S kolika musíte den co den být osobně. Ale pořád odbíhám, film je jen několikrát vylouhovaná kráva, nebojaksetomenuje... průměrné zklamání. Inu, každý bobra milujeme jinak a umělcům rozumíme stejně tak. Já, jakožto umělý neumělec dopiji všechny své alpy a ředidla, nasadím brýle, pokřivím motýla na červeném triku a zařvu… kurva, bez takových lidí bysme hebli, haleluja. O pijavicích záměrně nemluvím. Napsáno pod vlivem, ostatně jako vždy, skočím na stativ a pak se uvidí. Jo, ještě k muzice, no, jasně, Chlumecký.... bezva, ale jako bych to už několikrát slyšel. Přesto můj šálek čaje... ne kávy. (22.11.2015)

Dramaturgicky rozbředlý bordel, a stotřicetiminutové peklo, které začne dávat souvislý děj dohromady až v poslední třetině, šidící diváka vějičkami koz, zadků a nadávek, připomíná spíše soubor srandovních skečů ze Saudkova života, přičemž srovnání s Kameňákem se vyhne jen díky tomu, že Roden se s rolí, která mu evidentně nesedí, vypořádal překvapivě civilně a povětšinou bez přehrávání, a že Máša Málková si to dává naprosto geniálně, protože sledovat to postupně se vkrádající zlo do jejích očí je čiré potěšení, které ale hatí režisérčino pojetí, brnkající na první signální lidového humoru a tragikomickou figuru svého předobrazu ždíme naprosto opačným směrem, než by si zasloužila, což za předpokladu technicky řemeslně skvěle odvedené práce (kamera, zvuk, střih) potáhne rozesmáté diváky do kin a snímek do černých čísel. (08.01.2015)