Co jsme komu udělali?

Filipé se zapojil do frransouskéé pšistěhovalské politiký se svojí ažitkó docela trefně. Romantický blábol o toleransé na trhu nějaký čas chyběl. Ztvárnil to umně, nebudu lhát. Rasisty mého druhu sice neoblbne, protože moc dobře vím, že Číńani smrdí, Arabáši zavání, Žid páchne, bubák nevoní... ale protože zcela korektně naznačil, že Francouz se tak nějak tradičně nemyje, zůstávám ve své pozici uprděného kališníka klidný jako nahnilá moruše. Vtipu by šlo přidat na ,,plynu" (he he, Benichou), třaskavosti (hihň, Benassem), houmr by mohl být podstatně černější (touche, Koffi), pointa nemusí vypadat jako z placu Nebeského klidu (a máš to, Lingu). Ale co už. Než zase nějaký dolcemilný Amerikán zprzní předlohu do překopávky, křičím již předem - velice pěkná zábava pro humanisty. Co nám tak ještě chybí? Ah, tradiční kulykovo moralistické okénko. Tedy takto: až muži přestanou válčit se ženami o genderové kokotiny, Evropa se skutečně spojí a zbytek mojíkoule si začně cenit lidského života, můžeme natěšeně zrušit hranice a spokojit se s jedinou identitou - jsme člověkové! Do té doby odmítám zatáhnout své potomstvo někam na musulmanský trh, neboť pro každý vznešený účel je zapotřebí spolupráce všech stran, prosím. (08.12.2014)

Ďalšia skvostná ukážka francúzskeho humoru, tentokrát na tému multikultúrnych a rasistických otázok. Pokiaľ nedávni Intouchables ukázali ako sa majú točiť filmy s telesne postihnutými v hlavnej úlohe, tento ukázal (najmä hollywoodskej) produkcii, že multikultúrne narážky a otázka predsudkov sa dajú spracovať s eleganciou a inteligentným humorom, ktorý v mnohom predbieha dementné päťkorunové vtipy plné urážok a nadávok. Tempo samotných vtipov a gagov je neskutočné, údery na bránicu by zložili nejedného boxera a mňa z nich tiež ešte dlho bolelo brucho. Dôvtipný scenár s poctivou dávkou irónie sa snúbi s tradičným francúzskym humorom, plným elegancie a poctivo odvedenej práce, ktorú prenášajú na diváka príjemní herci a šikovní ľudia za kamerou. 85%. (04.11.2014)

Velice dobrá, vtipná a příjemná francouzská komedie. Člověk se až divý s jak skvělým humorem se dá podat rasismus a vše, co s ním souvisí. Scénář je ideálně rozdělený a po částech na sebe plynule navazuje. Vtipnosti dopomáhají i sympatičtí herci, vhodně zvolená hudba a salva rasistických hlášek. Francie uměla, umí a bude umět točit výborné komedie, u které se každý zasměje, přesně jako Co jsme komu udělali? /80%/ (Kino - Prom.) (04.11.2014)

Nejlepší vtipy byly ty vzniklý pošťuchováním tří, později čtyř zeťů. Zdálo se mi, že komediální veterán Clavier tam hrál druhý housle a nižší hodnocení dávám hlavně proto, že v druhý polovině tomu dost došel dech a vtip se jaksi vytratil. Jinak z popichování mezi kulturami se dalo vytřískat určitě ještě víc vtipů, nebo aspoň já jsem jich čekala trochu víc. Třeba ožrání obou otců, to mohla bejt sranda a přitom to nakonec ani moc vtipný nebylo. Na druhou stranu - společný oběd, sněhulák nebo první setkání rodičů a "Kofiho," to byly povedený kousky. Clavierova filmová manželka Chantal Lauby byla mnohem sympatičtější postava, než ta Clavierova, potažmo byla to prostě nejsympatičtější postava vůbec. Nebylo to špatný, ale mohlo to bejt lepší. (03.03.2016)

Film se pohybuje s lehkostí sněhobílého mráčku na blankytné obloze, je velmi politicky korektní, avšak ne tak, aby z toho člověku bylo blivno. Děj nemá smysl hlouběji analyzovat, protože slouží jen pozitivní atmosféře a humornému nádechu jako celku. Chyběly mi zde nějaké opravdu vtipné bomby, nebo alespoň bombičky, které se ve filmu, kde se do rodiny spojí arab, žid, asiat a černoch vyloženě nabízejí. Ovšem to by musel přijít ke slovu někdo jako Seth Rogen... 5/10 (12.05.2019)