Marvel's Luke Cage

Něco super, něco méně a samo sobě je to v podstatě moderní blaxploitation, který využívá některých prvků ze sedmdesátek (teda pokud se v té době tyhle černošký emancipační filmy točili, vlastně fakt nevim ((o= ), někde to funguje skvěle - hudba je výborná celkově a v momentech, kdy se Luke rozhodne někoho prohodit stěnou, nahodí přesně takové tóny, které dělají co nejvíc cool doprovod tomu, když někomu láme dvoumetrovej černoch kosti. A to negativní je vlastně totéž, rasová otázka se někdy řeší zbytečně moc a v některých momentech je vyloženě otravná, třeba v samotném finále je několik takových momentů vyloženě rušivých, ale co, holt je to odkaz postavy, která přesně k tomuhle vznikla (a vtípky na odkaz Lukovo komiksové podoby jsou boží). A zbytek je vlastně hodně fajn, akce je zábavná, padouchů je tu sice jako máku a někteří zbyteční, ovšem nijak to neubírá na standardní (tedy vysoké) kvalitě Netflix-Marvel produkce. Teda kdyby nebylo zbytečného natahování, díky kterému jsou tu vlastně dvě série v jedné (prvních šest dílů by se dalo srazit do poloviny), za což jde ta čtvrtá hvězdička dolu. (06.10.2016)

Seriál, kde se KLASICKY furt jen žvástá a nic se neděje. Náznaky akce 3,8 a 10 díl a v 11 dokonce snad náznak i nějakýho fightu. Díly mezitím prožvastanost u kávy v nějakým kadeřnictví či stanici. Přišlo mi, že koukam spíš na seriál Holičství, než na nějaký komiksový seriál. Pak houkání houkaček a procházky po městě opět doplněné žvástáním. Druhou sérii prcám. (06.07.2022)

1. série - 80% - Nejproblematičtější netflixovský Marvel, který se až podezřele dlouho tvářil jako zbytečný příspěvek do perfektně sestavené mozaiky. Jenže právě to, že Luke je nám známý díky svojí zásadní účasti na příběhu Jessicy Jones, není zádrhel, ale ta největší devíza. Jeho zápal a tvrdá neústupnost působí přirozeně a do nelítostného prostředí Harlemu dokonale zapadá. Právě zdejší atmosféra plná gangsterů, korupce, rapu a jazzu diváka velmi rychle topí v labyrintu, ze kterého není úniku a dává alespoň částečně zapomenout na až zbytečně pomalé tempo druhé poloviny. Obrovským plusem zůstávají také vedlejší postavy, nejvíc mi k srdci přirostla zavilá detektivka Misty v až sugestivním podání Simone Missick. 2. série - 60% - Snad každý seriál z místního univerza provází každým rokem stížnosti na počet epizod a jejich délku. Nikdy jsem se s podobnými námitkami neztotožňoval, ale právě tady poprvé (a snad naposledy) musím souhlasit. Třináctka epizod je v tomto případě neúnosná, každý záběr se protahuje donekonečna, spousta banálních dialogů či monologů překročí načasování pointy a dějové linky by se s klidem vešly do polovičního prostoru. I přesto, že je stále o čem vyprávět. První vlna krvežíznivých nepřátel je pryč, zůstává druhá, rozpůlená. V jedné části přináší spoustu nesrozumitelného přízvuku za doprovodu neposlouchatelného reggae a s tváří animálně zavilého bojovníka, ve druhé pak starou známou sebranku, v jejímž čele je i tentokrát Mariah, nejafektovanější, nejpřehrávanější a v důsledku jednoznačně nejhorší záporná postava celého Defenders vesmíru. Subjektivně mi přišlo, že má prostoru skoro tolik jako sám Luke, který prošel zbytečnou změnou. Zatímco v první sezóně si nesl dávné šrámy a z nich pramenící traumata se ctí, teď mu scénáristé přihráli jakýsi "vnitřní vztek", kterým od sebe odhání spojence i blízké osoby a nejednou ho takové pnutí donutí ke když ne špatným, tak alespoň pochybným rozhodnutím. Jeho síla stoicky klidného harlemského svalu tak razantně otupuje a při nedostatečném prostoru pro mou oblíbenou Misty zůstává jediný opravdový klad. Shades. Tenhle kluzký had, o kterém jsem celou předchozí řadu přemýšlel, jestli mě baví nebo ne, se najednou bez potíží stává králem celého seriálu. Ať kuje další pikle, sleduje osobní cíle nebo jen musí zakusit následky svých rozhodnutí, září Theo Rossi každým svým šibalským úsměvem. Trochu smutně to tak není titulní hrdina, ale právě nevyzpytatelný seňor Alvarez, kvůli komu bych si přece jen pořád přál, aby se bezútěšný svět neklidných rytmů a hlasů na obrazovky ještě někdy vrátil. Po vpravdě kmotrovsky laděném finiši totiž tvůrčí záměr chápu, ale pachuť z něj zůstává palčivě nahořklá. (18.03.2017)

S1 4/5. O chlup lepší než Jessica Jones. Colter je těžký sympaťák a ten Cageův život jsem mu fakt věřil. Záporáci do jednoho parádní (herecky jsou tyhle postavy v Netflix Marvelovkách pomalu na vyšším levlu než v těch filmových), a ikdyž stejně jako u Daredevila 2 i Jess Jones bych uvítal tak o 3 díly méně, byl jsem nakonec, i díky luxusnímu finále, dost spokojený. _ S2 3/5 Pořád a pořád stejný problém. Zase je tady o nějaké 3-4 díly víc, než by bylo vhodné. A je to škoda, protože ač mi Mariah jako záporák moc nesedla, tak to dost tahá zajímavý Bushmaster a hlavně překvapivě Shades, jehož morální dilemata patří k tomu nejlepšímu z obou sérií. Samotný Luke už mi přišel takový docela ospalý, ale od 10. dílu a návštěvy Dannyho to už nabere solidní obrátky. (21.11.2017)

Začít hodnocení větou, že Luke Cage není až taková pecka jako Daredevil nebo Jessica Jones, není fér, protože se tu pořád bavíme o prvotřídní atmosferické komiksárně. Jessica Jones byla seriálem o ženách, tohle je seriál o černoších a jazzu. Právě tohle ladění dává sérii další rozměr navíc, už se nemůžu dočkat, čemu se bude věnovat Iron Fist. More Defenders, please! (17.11.2016)