Režie:
Xavier DolanScénář:
Xavier DolanKamera:
André TurpinHrají:
Anne Dorval, Suzanne Clément, Antoine Olivier Pilon, Patrick Huard, Alexandre Goyette, Michèle Lituac, Viviane Pacal, Natalie Hamel-Roy, Isabelle Nélisse (více)Obsahy(1)
Film Mami! je příběhem dospívajícího Steva s diagnózou ADHD a jeho mámy Diane, která i přes doporučení odborníků trvá na tom, že svého syna dokáže zvládnout, a že její syn dokáže zvládnout školu. Když do jejich života vstoupí ještě utrápená sousedka Kylea, vydají se společně na hodně divokou jízdu, kdy se záchvěvy štěstí, bezpečí a spokojenosti v mžiku mění na eruptivní výbuchy násilí a hlubokou beznaděj. Nahoru a zase dolů, jak už to tak v životě bývá. (Artcam Films)
(více)Videa (2)
Recenze (232)
Dolan nahlíží napětí mezi synem a matkou z opačné perspektivy než ve svém debutu. Vyprávění strukturuje Dianina touha vydobít si prostor pro sebe samu a přitom nenarušit křehké spojenectví se Stevem. Pro postavy (a možná i pro diváka nepřipraveného na teatrální herectví a stylistické excesy) jde o vysilující cyklus hysterických hádek a následných usmíření, z něhož navenek nevede cesta pryč. Okamžiky absolutní svobody trvají krátce, ale díky souhře duševních stavů hrdinů a volených stylistických prostředků jsou nesmírně intenzivní. Dolanova formální nedisciplinovanost možná je pouze projevem režisérovy potřeby předvádět se, zároveň ji nicméně můžeme číst jako vyjádření chaotické změti rolí, které Steve a Diane musejí ztvárňovat při konfrontaci s vnějším, méně melodramaticky excesivním světem. Kýčovité videoklipové sekvence, obhroublý humor nebo pozdrav Kevinu McCallisterovi podle mne odrážejí vnitřní svět postav, nikoli jen Dolanovu filmařskou neukázněnost. Nadhled film na chvíli ztrácí ve druhé polovině, jejíž otravně exhibiční charakter nicméně vykupuje podvratné finále. K naplnění schématu mateřského melodramatu, jako které se film dosud tvářil, dochází pouze ve snové sekvenci. Skutečné zakončení filmu je přinejmenším stejně ambivalentní jako konec Truffautova Nikdo mne nemá rád, k němuž zdejší poslední záběr odkazuje. Více zde. 75% ()
Mommy v nás evokuje ten romantický dojem z amerického malomesta, kde sedíme pred svojim papundeklovým domom na terase a zdravíme suseda. Tým však závisť končí, inak by sme s postavami asi nemenili nič. Dolan je v niektorých aspektoch, ako napríklad réžia a vedenie hercov absolútne sebaistý, v iných však cítiť jeho vek a neskúsenosť. Možno aj so životom, myslím že sa ešte bude výrazne zlepšovať a bude to najmä vekom. Jeho scenáre budú pôsobiť celistvejšie, ako napríklad ten k Mommy, bude menej formálne machrovať, pokiaľ sa ale na tento film budeme pozerať optikou nadšenia nad mladým talentom, tak film jednoznačne víťazí. Je to však najmä vďaka hercom, predovšetkým výkon Anne Dorval by si zaslúžil nejakú tú independent cenu. Iný Dolanov film som ešte nevidel, zaujíma ma vlastný názor na tento film aj v kontexte jeho zvyšnej tvorby. ()
Filmová výzva číslo dvě v karanténě - průzkum světové kinematografie, Kanada. Natočit takový film v pětadvaceti letech, to se musí snoubit nesmírný talent, umělecký cit a dostatek životních zkušeností. Xavier Dolan mě již podruhé ohromil. Není to příjemné dívání, musel jsem si ten film dokonce nadávkovat. Strastiplné rodinné drama, který nezadržitelně spěje k očekávanému vyústění. I tentokrát musím ocenit výborně zvolenou hudební stránku, písničky přesně korespondují s dějem. ()
Nutno říct, že Mommy je mnohem vyspělejší než Dolanovy předchozí počiny. Konečně se koná méně intelektuálních dialogů a uměleckých záběrů a film je spíše psychologickou sondou do vztahu matky a problematického syna. Do poslední půl hodiny jsem nebyla tolik přesvědčená, ale deprimující (a taky dokonale frustrující!) závěr mě smetl. Kromě toho musím vyzdvihnout hudbu, která zajímavě dokreslovala atmosféru. Přestože chvílemi je film klasicky dolanovsky zdlouhavý, byly tu hodně silné momenty. Wonderwall, karaoke, celá poslední půl hodina. Hlavnímu hereckému triu nemám co vytknout. ()
[SFF 2014, Sydney] Nefalšovaný a vyčerpávajúci emočný uragán od Xaviera. Najprenikavejším kúskom u mňa stále pretrváva jeho trojhodinová freska "Laurence Anyways", ktorá (mimo iného) umne balancovala medzi zložitou vzťahovou drámou a extravagantnými režisérskymi finesami, ale toto formálne svieže, scenáristicky kvetnaté a čo do štýlu intenzívne prepracovanie mustru z "J’ai tué ma mère" ma tiež zasiahlo presne mierenou ranou. Nie že by nebolo čo vyčítať, soundtrack sa spočiatku síce zdá byť reprodukčne nosným nástrojom v druhom pláne, ale až na zopár výnimiek, pôsobí skôr prehnane páčivo a takisto súhlasím s tým, že ten flashforward tam byť vôbec nemusel a vyhli by sme sa tak obvineniam z gýčiarstva. S čím sa už stotožniť nedokážem je názor, že Dolanove postavy sa správajú afektovane a ich interakcia je prepálene chcená. Akokeby nebolo už od prvého snímku tohto talentovaného kanaďana jasné, že ona "ukričanosť" je len úprimným odrazom autorského zápalu pre vec - vyváženým mixom divadelných a filmových postupov a to neprestajné zavádzanie o údajnom afekte je len výsledkom neochoty si pripustiť, že by možno mohlo ísť aj o expresívnosť. Podstata prístupu k médiu ostáva stále rovnaká, nič sa nikomu zadarmo nedáva; dochádza však k vzostupnému a zcela iste svojbytnému experimentovaniu, ktoré si u menej tolerantného diváctva pochopenie hľadá dosť ťažko. Ďalším relevantným dokladom budiš "Mommy", búrlivá terapia o iskrivej nádeji, dôležitých maličkostiach, ale aj o nešťastnej predestinácii a nutných zmenách; inými slovami vzťahy skúšané životom a neustály rozpor medzi premennou a konštantou. Ďalej len Lana Del Rey a jej "Young and Beautiful". ()
Galerie (31)
Zajímavosti (4)
- Film byl vybrán jako zástupce kanadského filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film. (dwdb)
- Mommy je druhým filmom Xaviera Dolana, ktorý je zameraný na vzťah syna s matkou. Prvým bol J'ai tué ma mère (2009). V oboch si postavu matky zahrala Anne Dorval. (nirvana91)
- Po projekcii v Cannes zožal film vyše 5-minútový potlesk. (Zdroj: ASFK)
Reklama