Mami!

Mommy je nesmírně ambiciozní film, o čemž svědčí i ohromný počet emocí, které nabídne. V jednu chvíli se geniálně hláškuje, ale ani se nenadějete a snímek přeladí na vážnou notu. Dále musím vyzdvihnout NESKUTEČNÉ (!) herecké výkony, skvělý soundtrack, nápaditou změnu formátu obrazu a pár geniálních scén (vrcholem je smích u vína)... No ale protože mi stále nepřichází ta správná slova, tak to uzavřu prostě tím, že tenhle snímek řadím vůbec k tomu nejzajímavějšímu, co jsem za poslední roky viděl. (30.10.2014)

XAVIER DOLAN je mladý režisér,mladší ako ja a už nakrúca snímky,ktoré človeka priklincujú k sedačke od úvodných tituliek až po tragický záver,vlastne som intenzívne premýšľal ako sa bude vyvíjať vzťah matky a SYNA,doplnený o POMOC šarmantnej,ale tichej susedky... Matka Diane si zoberie domov syna Stevea,a to z ústavu,ktorého problémom je absolútne nevyspytateľné svojské správanie,ktoré matku predsúva do pozície robota,ktorý musí byť v pohotovosti 24 hodín nonstop.V čom spočíva Steveov výbuch hnevu? Má diagnózu ADHD,čo znamená z anglického prekladu: Porucha pozornosti sprevádzaná hyperaktivitou... Takíto jedinci všade na SVETE majú problém sústrediť sa,majú v sebe veľký hnev,rýchle zmeny nálad,prudkosť,výbušnosť,potom sa chovajú ako zver,že by každého,kto im stojí v ceste jednoducho zvalcovali,vulgarizmami taktiež útočia,ktoré sú také šťavnaté,že i dospelý človek by sa mal čo učiť.DE-FACTO vulgárni sú obidvaja,t.j matka so synom si navzájom vymieňajú slová,ktoré by slabšieho jedinca dávno spacifikovali ako nič... Synovi preskočí v hlave,matku chce asi uškrtiť,v tom mu matka reflexívne buchne predmetom po hlave,aby sa mohla nadýchať...Vzťah na NULE,aby sa raz objavila pri dverách do budúcnosti obetavá suseda Kyla,ktorú som úprimne obdivoval,že sa podujať na priateľstvo problémovej rodiny,kde SYN nie je nikdy ochotný predvídať,čo urobí nabudúce...Raz je milučký,inokedy by zabil mihnutím oka! Ostal som ako nemý pri scénach,ktoré chcela Diane mať vo svojej predstavivosti,ktoré by ju urobili šťastnou,t.j syna by mala konečne normálneho,áno býval občas v pohode,ale takýchto okamihov zase veľa nie je.Vrátim sa k susede Kyle,ktorá má taktiež poruchu reči,ktorá jej bráni rozprávať ako bežný človek,koktá,ale ako sa zoznámi s Desprésovcami,tak koktanie pomaly prestáva,dokáže sa zabaviť,odreagovať sa,niekedy som nerozumel,prečo to všetko robí... Herecké výkony sú vo všetkých troch protagonistoch absolútne realistické,obdivuhodné,vierohodné,geniálne,občas vie režisér film zbytočne natiahnuť,že by sa patrilo strihať,ale prepáčite mu to vo vyhrotených situáciach,alebo taktiež v pohodičkových,keď sa naši hrdinovia vedia uvolniť. Popri hercoch,režisérovi,či kameramanovi si zaslúži pozornosť a posluch emotívny SOUNDTRACK. Brilantne urobený film Xaviera Dolana,ktorého filmografiu budem odteraz pozornejšie sledovať,alebo sa vrátim ku starším počinom... Za posledné roky si nepamätám film,ktorý by ma takto zasiahol... (21.06.2015)

Pre mňa zatiaľ to najlepšie od tohto režiséra. Zostal síce pri svojej obľúbenej téme a nepriamo sa dotkol i tej druhej, ale bolo to divákovi veľmi zaujímavo podané, miestami to dokonca zašlo až do príjemnej poetiky. Tiež tu zvolil parádny soundtrack, ktorý niektoré scény po dramatickej a pocitovej stránke ešte viac vyhrotil. Nuž čo, deti sú vo veľkej miere len také, aké ich naučíme byť. A tá matka mala evidentne tiež problém. 75/100 (12.12.2016)

Je trochu paradoxní, že vzývaný kanadský auteur dosáhl nejlepších výsledků, když se vzdal nejradikálnějších uměleckých rysů své tvorby. Mami! se od abstraktního mnohoznačného artu odvrací. Jde v podstatě o útvar velmi podobný tradičnímu rodinnému nebo sociálnímu dramatu. Z Dolanova křečovitého velikášství se ve filmu nachází jen stopové prvky. Nedostatkům své předchozí tvorby, tedy hlavně mladické nezaoblenosti stylu, se Dolan uspokojivě vyhnul.Tohle už není queer estét s kamerou, ale uvědomělý tvůrce, co ví, kdy ve scénáři škrtat. (31.10.2014)

[ČSFD projekce] Zbytečně a velmi pochopitelně nadhodnocené rodinné drama o výstřední matce, která zapomněla, že čas stále běží a každý stárneme, a jejím vulgárním hyperaktivním synovi, který trpí návaly agrese a oidipovským komplexem. Jistě se najde spousta chytrých hlav, které budou z hoven slona vyšprtávat buráky, jak je jejich častým zvykem, a v tomto silném a chaotickém díle naleznou odpovědi na otázku života, vesmíru a vůbec. Mně osobně to přišlo jako pokoušet se podojit vola. Pokud opominu tuny nadávek, které tvoří prakticky celou kostru samotného dramatu, bylo to celkem snesitelné, ač jsem se poslední půlhodinu neustále díval na hodinky a očekával brzký konec, nicméně neuspokojivé a místy dokonce k smrti nudné. Věřím, že Dolan se chtěl vyšvihnout na světovém žebříčku, což mu nemám za zlé, a tak vypochodoval na světlo světa s tímto předlouhatánským nimráním v soukromí dysfunkční rodiny. Nevšední pojetí. Nadstandardně na mne zapůsobilo jen zužování a rozšiřování obrazu na plátně, které vyjadřovalo dramatičnost, respektive euforii okamžiku. Jinak se děj skládal jen z mozaiky maniodepresivních okamžiků. Kdyby celý film měl zhruba 15 minut a byla v něm scéna s vysněnou budoucností a konečným řešením bystré té ženy, kterou ostatní zoveme máti, patrně by to dostalo více hvězd, ovšem tenhle táhnoucí se patos je až moc. Střih! 45% (05.11.2014)