Bez kalhot XXL

Nie, nie nie nie nie_____ Čo som to videl? Tanec naolejovaných chlapov? Niéééé. Channing Tatum je herec ktorého ozaj nemusím. Hral v niekoľkých dobrých snímkach ale väčšinou to po hereckej stránke nestálo za nič. No a Magic Mike 2 nie je žiadnou výnimkou. Videl som to bohužiaľ celé, na silu. No a môžem vám pokojne prezradiť, že dámska časť osadenstva s ktorou som do sledoval, sa bavila viac. Tieto metrosexuálne bez-mozgové hory nasteroidovaných svalov ma nedokázali upútať, sorry, nebol som cieľová skupina. (29.11.2018)

Magic Mike XXL je veľmi príjemný, zábavný a feministický film. Najkrajšie na ňom je to, že je pre ženy. Nie pre to, že by bol romantický, či naivný a so šťastným koncom. A nie pre to, že sa v ňom vlnia krásne mužské telá, aj keď to pomáha. Ale pre to, že všetko, čo sa vo filme deje, má za cieľ vyčariť úsmev na tvárach žien. Aby sa cítili cenené a hodné obdivu. Pre Kings of Tampa je ich posledná jazda a ni nie tak rozlúčkou s pódiom, ako skôr možnosťou ukázať čo v nich je a vydať sa na svoju vlastnú cestu. Bolo fajn spoznať jednotlivé postavy trochu bližšie. A je vidieť, že chlapci od minula trénovali. V kine boli takmer samé ženy, chlapa som tam tuším ani nevidela. A atmosféra pri pozeraní bola veľmi zaujímavá, taká solidárna, potešená. Lebo nešlo o to ukojiť chúťky nadržaných chlapov na nejaké to prso. Išlo o to, aby sme sa cítili fajn. A to sa podarilo. Ženy by mali vidieť tento film. Pre potešenie. Muži by mali vidieť tento film. Pre poučenie. (23.07.2015)

Já nevím, jaké hodnocení tomu dát. To jsou jak 2 úplně jiné filmy v jednom. Přijde mi jak kdyby vymysleli ten film tak od půlky dál, ale pak zjistili, že je to moc krátké, a uměle na začátek dolepili asi 45 minut. Ta první půlka, kdy jsou jen na cestě a sem tam pindají nesmysly, je fakt na vystřelení mozku z hlavy. Pokud to ale přežijete, budete odměněni super taneční show. O ničem jiném to v podstatě ani není a chtít od tohohle filmu víc je mimo realitu. Ovšem ty choreografie vymýšlel někdo, kdo o tom fakt přemýšlel, ani tam nepoužíval příliš hezké ženské, aby se s tím mohlo ztotožnit co nejvíc bab. No prostě na večer před spaním fakt super :D (25.10.2015)

Tvůrci se soustředili primárně na komediální složku, což spolu s vynecháním Pettyfera příběhu jenom prospělo. Představení na benzínové pumpě mě málem dohnalo k slzám smíchu, tanečky Channinga a spol. zaujmou ještě více než v předchozím snímku, Bomer je možná gay, ale skvěle zpívá, bla bla bla... tahle parta polonahých krásných chlapů vás prostě dostane. P. S. Díky Bohu, že Manganiello dostal více prostoru než minule, je fantastický. P. P. S. Druhá projekce proměnila moje nadšení v pouhé čekání na pár zábavných scén... (13.07.2015)

Tredžik Majk XXL aneb Druhá travestišou Čuníka Tatůma je, fundovaně vyjádřeno odbornou filmově teoretickou terminologií, „retardovaná ultrapičovina“, kterou lze směle označit za nejkolosálnější buzerantskou trapárnu dekády. Než mě zase nějaká nedbale oholená „krasavice“ označí za homofoba, rád bych podotknul, že jsem si naprosto vědom primárního předurčení tohoto veledíla jako kulisy pro sebeprstění pronikavě inteligentních, obézních a upocených čtenářek Padesátí odstínů neohrabaného ukájení zanedbávaných štěrbin, odhodlaných průzkumníků mužských rekt a předčasně potracených, dosud nemenstruujících hrdých dcer hajzlbáb a operátorů hovnocuců, jejichž jediným smyslem života je pištět na koncertech chlapeckých homokvartet. Na druhou stranu si však myslím, že i sebedebilnější gájprájd lze natočit alespoň kapku smysluplně a s trochou grácie, a ne tak, že partička vysolárkovaných, metrohomokládních princezen včele se špatně vyrýsovaným šimpanzem Čuníkem a certifikovaným řiťopichem žužu Bůmrem jede dvě hodiny autobuzem na výleteček a plácá přitom buzprecedentní pičoviny natolik sofistikované, že o jejich sepsání snad museli požádat nějakého sexuálně dezorientovaného chovance (-kyni) Střediska pro léčbu mozkových dysfunkcí se sídlem v kalifornském Sakradementu. Závěrem hošššy předvedou za doprovodu nemilomrdně krutohustých bítů negerských přednašečů sestavu neurotických kopulačních homopohybů, nechají si od pár nadržených intelektuálek očichat v kožených kalhotech brutálně zapařené rozkroky, pročež na ně zamrkají zpoza tangové šňůrky lascivně vykukujícím kakaovým okem. Upřímně nepochybuji, že při tom vzrušením zacukalo v nejednom konečníku a mnohá otylá ruka našla mezi zapařenými faldami daleko snáze díru v notně uleželém sýru, avšak to, co tomu předcházelo, je natolik buzelstnou ukázkou čiré scenáristické debility, až to musím prohlásit za nejhrůznější zážitek za posledních deset let. Samozřejmě hned po Birdmanovi. (29.08.2015)