Pod zemí

K filmu mám istým spôsobom osobný vzťah. Ako bývalý aktívny člen Slovenskej speleologickej spoločnosti som prešiel množstvo podzemných priestorov a zažil x situácií na hrane života a smrti. Ale nikdy ani len náznak takej, aká sa ukázala vo filme; teda s výnimkou závalu, či náhleho pádu časti stropu - to sa stáva dosť často. A to bez ohľadu na to, či ide o priestory prírodné jaskynné, novoobjavené, do ktorých ešte nik nevstúpil, alebo urbánne (staré mestské podzemné pivnice, chodby, banícke štôlne, studne, tunely, šachty). Preto film (okrem náhlych závalov, či pádu uvoľneného kameňa zo stropu) posudzujem len z hľadiska číro-čírej fantázie tvorcov, ako akýsi strašidelný zámok zábavného parku. V pomerne premakanej podobe. Až tak prepracovanej, že nie každý z neho musí vyjsť živý. Na tejto úrovni film celkom funguje. Zopár ľakačiek potešilo. 70%. (22.02.2021)

Tak řekl jsem si, že jako remake super trapných katokomb to prostě zase až tak špatně dopadnout nemůže a dokonce jsem na to vyrazil i do kina. No a dostal jsem zcela průměrnej found footage občas nějaká ta solidní bafačka, pěkný prostředí nic světobornýho, ale oproti původnímu filmu určitě aspoň o třídu vejš.55% (05.09.2014)

Jsem utahaná, že sotva vleču končetiny (revizi provedu později). Špínu mám zalezlou ve všech otvorech - i těch skrytých (zalezl tam snadno, potvorák). Páchnu jako dlouho přehlížená žumpa v horkém (nebývá to pravidlo, jak víte) létě. Jsem promočená na kost - ale zjišťuju, že ne všechny jsou moje. A je mi zima. Vážně svinská zima! A mám nehováznou výmu. Ep čík!! Konečník jsem zatím nekontrolovala. Sakra .. tohle natuty vodstůňu. Ale jinak jsem si ty nejtemnější hloubky Paříže užila. (22.10.2015)

Už název „Jak nahoře, tak dole“ ve mně vyvolal dost nepříjemné pocity a nutil mě, kdo ví proč, představovat si otylou, uhrovitou padesátku s huňatým, srostlým brežněvovským obočím. Dál jsem to v rámci zachování psychické rovnováhy raději nedomýšlel. Ani anotace, že jde o hledání kamene mudrců mě nenechávala klidným, a tak jsem zpočátku jen vyděšeně a skepticky očekával, kdy na tu nesympatickou archeovložku v tom podzemí vybafne císařův pekař, a ne-li ještě hůř – Hery Potrat. Nevybafli! Bubali v tom výhradně psychotičtí duchové a gotická monstra jako vystřižená z Danteho nočních můr. No, povím vám, náramně jsem u této tísnivě klaustrofobické a poměrně vkusně domyšlené langdoniády na téma „Jak jsem cestou do Austrálie potkal Satana“ vyleštil a nic tak výživného jsem už drahnou dobu neviděl. A to nesnáším ruční kameru! (21.11.2014)

Na výlet do smrtí nasáklých pařížských katakomb jsem se těšil a první hodinu mě i bavil, přestože hororový skoro nebyl a pokud se o to pokusil, výsledkem byl směšný provar. Aneb found footage bloudění v kruhu a la BLAIR WITCH meets ožívající traumata/zločiny hrdinů a la HRÁČI SE SMRTÍ nebo HORIZONT UDÁLOSTI). Na hrdinku se koukalo dobře a její posedlost se starala o dostatek dramatu, taky její boyfriend byl sympoš a zaznělo pár zajímavostí kolem katakomb. Bohužel v poslední půlhodině se směšný provar totálně vymknul kontrole a stala se z toho smršť lekaček, umírání a plačtivého utíkání. A závěr darmo mluvit. Vhodné do dvojprogramu s Labyrintem s Luckou Vondráčkovou, který tohle předběhl o dva roky. (28.11.2017)