Kachní polévka

(1001) Měla jsem dojem, že mi zůstává utajeno, v čem spočívá legrace tohoto filmu. Některé gagy jsou srozumitelné a funkční, něco mi přijde laciné a pár věcí má dokonce nakročeno k tomu mě naštvat - ale co když jim jenom nerozumím? Já mám pomocnou mapovací síť vytyčenou mezi Busterem Keatonem (absurdní divadlo), Chaplinem (politicky humanistický humor) a Haroldem Lloydem (rodinná zábava) a tady ty bratry si neumím patřičně změřit a zařadit. Jestli takové spojení jde vůbec použít, tak mě rozčiluje, že nerozumím základu té jejich anarchie. Z čeho vycházejí a kam míří? Zůstávají morálně rovní nebo ne? Vyjadřují se k politice nebo jenom dělají srandu? V Chaplinově Diktátorovi nezůstává žádné místo na pochybnosti, kdežto tady si můj analytický mozeček neví rady. Jsou to Monty Pythoni své doby nebo spíš předchůdci Sachy Barona Cohena? Chápal tehdejší divák jejich skryté úmysly a nebo tam žádné nejsou a nemá se nad tím přemýšlet? Samé zmatky. A závěrem: Proč jsou tam ženy jenom v župáncích, podprsenkách a megavýstřizích? Protože, víte co, z mužů jsou tam vidět maximálně kolena. A nikdo se na ně mlčky nesápe. Míň kombiné, víc podkov. (31.03.2017)

Bavil som sa celkom dobre, to je fakt. Problémom však je, že charakter humoru Marx Bros má omnoho viac do činenia s kabaretnými estrádnymi vystúpeniami entertainerov než s kinematografiou. Väčšina filmu pôsobí dojmom dokumentárneho záznamu takejto komediantskej produkcie (i keď špičkovej), čo je na tridsiate roky naozaj anachronizmus. Zlatý český film - Vlasta Burian v tom istom čase zvládal komediálny muzikál neporovnateľne lepšie. A bez bratov... (Na druhej strane Werich dobre vedel, koho cituje pri svojej zrkadlovej scéne...) (11.06.2006)

KACHNÍ POLÉVKA se oproti mému očekávání nestala nejlepším filmem bratří Marxů – sice je suverénně nejlépe režírovaná (Leo McCarey), ale tím, že ořezala všechny zdánlivé slabiny standarního marxovského filmu [hudební čísla, sóla na harfu a klavír, další tradiční "tiky" jednotlivých bratří, fádní romantické zápletky, mdlé herecké přihrávače, staticky inscenované dialogy, občas až mechanické Grouchovo glosování], stala se příliš krátkou a příliš absurdní – bez výraznějšího kontrapunktu v podobě přízemní normálnosti, která by film obohatila ideově a hlavně dramaticky. (07.01.2008)

Kdybych já si jen vzpomněl, jak se jmenoval ten film, u něhož jsem se s bratry Marxovými seznámil poprvé. Kachní polévka je druhý film, co jsem s nimi viděl, nejsem z toho odvařený jako z toho prvního, ale i tak to má neuvěřitelné koule. Harpo je fakt parádní. Grouchův ukecaný humor mi moc neseděl (ale aspoň jsem zjistil, koho Alan Alda často kopíroval v MASH 4077) a i ty písně stály za starou bačkoru, ale i tak, spousta situačního a konverzačního humoru. Film se snad nedá ani hodnotit jako celek, jde spíše o jednotlivé scény, tu povedené, tu méně povedené. Ale bratři Marxové byli fakt formáti. (24.02.2011)

Ani Vlasta Burian by si nedovolil takové nesmysly. Filmové časopisy doporučují film ´Duck Soup´, všechny možné seznamy nejlepších komedií ho staví na popřední místa. Očekávala jsem proto potěšující zábavu, ale spíš než chechtání se nebo srdečný úsměv je sledování ´Duck Soup´ jenom pietní hledání něčeho, co tam ostatní museli vidět, když to tak chválili. Konzultovala jsem proto svůj zážitek s rodilými Američany a jejich průměrný záver byl ´trapárna, kterou ani není možné dokoukat´. Já nejsem tak krutá. Spíš bych řekla, že jak to byl vyjímečný film před 80 lety, tak už časem vyčpěl. I když je možné vidět, že měl svůj vliv na mnoho komiků několika dekád. Například Werich v Pekařův císař, císařův pekař´ ve scéně se zrcadlem po omládnutí nebo Sellers v ´Růžovém panterovi´. (11.08.2014)