Volání netvora: Příběh života

„PŘÍBĚHY JSOU DIVOKÉ BYTOSTI, CONORE O'MALLEY. KDYŽ JE VYPUSTÍŠ, NIKDY NEVÍŠ, CO MOHOU PROVÉZT…“ /// Mix skutečnýho života a moudrejch příběhů ztvárněnejch fajn animací z vodovejch barev. Smutný drama o noční můře, jakou nemáš jen ty, Conore. Lidi jsou totiž komplikovaný bytosti… (kurva, to byl hnusnej doják!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Volání netvora“, kterou v roce 2011 napsal Patrick Ness, neznám. 2.) Umírá mi máma. 3.) Jsem neviditelnej. Dá se to léčit? 4.) Thx za titule „Sarinka.luc“ a „UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.08.2018)

Skutočne veľmi ťažko sa popisuje takýto snímok, s takouto formou spracovania, aby človek neprezradil z mnoha jeho kúziel. Snáď len toľko možno dodať, že každý jedinec má svoje vlastné nočné mory, ktorých sa netreba báť, ba práve naopak, treba sa im postaviť, i keď to v mnohých prípadoch nie je jednoduché. Cesta ku "šťastiu" má totiž mnoho podôb ... (30.01.2017)

Uniknout je možné jen na chvíli, nakonec je vždy třeba vyřknout pravdu. Moc pěkné, i když velice smutné drama, které umě využívá vsunutých příběhů jako alegorie ke skutečnosti. Zajímavé je jak jejich výtvarná stránka, tak i jejich poněkud hlubší myšlenková rovina, která se snaží nastolovat zásadní otázky, na něž není snadné odpovědět. Emočně mě to sice úplně bezprostředně tolik nezasáhlo, ani přes skvělé herecké výkony a úchvatnou hudbu, ale celé to ve mě bude ještě nějakou dobu doznívat. 85 % (06.04.2017)

Smekám před hereckým výkonem mladého hlavního hrdiny, jehož život se dostává kvůli tragickému kontextu do ambivalence - jeho největší pravdy. Chápu, že celé to musí být hrozné, osobně jsem si též prošel hrůzami, ale celý film je laděn tak trochu monotónně do jediné emoce: vzteku. Sám jsem měl barvitější pocity tragédie. Nesoudím, jen jsem u filmu usnul. (01.04.2017)

Smrt není příliš veselé téma, není ani příliš časté konverzační téma. Na to, kolik lidí už umřelo, je až s podivem, jak málo se o smrti mluví. Smrt, která dřív byla přirozenou součástí života, děti vídaly o nedělích konec životní cesty slepic a králíků, s nimiž definitivní rozloučení proběhlo ve společnosti brambor a nádivky, případně špenátu a zelí, při nedělním obědě, stejně jako, když přišel čas, svých prarodičů, případně sem tam někdo odešel předčasně v následcích úrazů. S postupem doby se smrt přestěhovala ze dvora a světnice do nemocnic, ze součásti života se stalo tabu a z toho, co vždy bylo těžké se stalo neúnosné. Nejhorší smrt je, když se rodič dívá do hrobu svého dítěte. Vyrovnávat se jako dítě se smrtí rodiče je hned druhá v pořadí. A smrt sama o sobě není tak strašná, jako umírání. Cílovkou Volání netvora nejsou jen děti, ale každý, komu záleží na dalším člověku, protože pak mu hrozí, že bude potřebovat Netvora, aby se vyrovnal se ztrátou, (31.01.2017)