Reklama

Reklama

Jan Hus

(TV film)
  • Slovensko Ján Hus
Trailer 1

Obsahy(1)

Matěj Hádek v roli výjimečné osobnosti Mistra Jana Husa a synové Karla IV., bratři Václav a Zikmund, ve středověkém dramatu o smyslu pravdy a oběti nejvyšší. Třídílný televizní film o Janu Husovi je jedním z největších televizních projektů současné České televize nejen svou náročností, ale především svým významem. Tragický osud tohoto velikána naší historie byl naposledy převeden na filmové plátno režisérem Otakarem Vávrou v roce 1954. Spisovatelka a historička Eva Kantůrková se osudem a odkazem betlémského kazatele zabývala dlouhou řadu let. Bylo tedy nabíledni, že se právě její román Jan Hus, poprvé vydaný v samizdatu, dočká nového filmového zpracování. Tvůrci, kteří se u jeho realizace sešli, patří v Česku k nejrespektovanějším filmovým profesionálům, herce nevyjímaje. Díky nim má televizní film Jan Hus všechny atributy mimořádného filmového zážitku a je zároveň důstojnou oslavou historické osobnosti světového významu. Spisovatelka Eva Kantůrková vede diváky příběhem Mistra Jana Husa od počátku XV. století až ke kostnické hranici. Na rozdíl od tradovaného obrazu sociálního reformátora sledujeme Husovo myšlenkové a mravní drama, jež předběhlo o celé století zásadní zlom evropského vývoje. Dramatický děj je ukotven ve spletitém střetu názorů, ambicí a mocenských manipulací církevních i světských autorit – krále Václava IV., jeho bratra Zikmunda, pražského arcibiskupa Zbyňka, ambiciózních kardinálů a tří papežů, kteří si dělají nárok na pastýřský stolec a z toho titulu i na odváděné daně. Západní církev prochází těžkou mocenskou i mravní krizí. Jan Hus, Mistr Karlovy university a Betlémský kazatel, pociťuje spoluzodpovědnost za osud rozštěpené církve ve vztahu k věřícím a dospěje k přesvědčení, že jediným východiskem z úpadku je víra v živého Krista a jeho učení. Volá po mravnosti těch, kteří mají být věřícím duchovními pastýři. To zesiluje zášť ze strany vysokého kléru i konkurujících farářů. Naštěstí se Jan Hus těšil přízni královny Žofie. V kritických okamžicích to byla právě ona, kdo mohl u svého manžela Václava IV. žádat pro Mistra ochranu. Husovým opakem je vzdoropapež Baltazare Cossa, pirát, cynický kořistník, a dokonce snad i vrah. Paradoxně také v Kostnici, kde byl Hus souzen za domnělé kacířství, byl Cossa týmž koncilem sesazen z papežského stolce a uvězněn. Prapodivným nástrojem, který sehrál v pronásledování Husa mimořádnou roli, byla nesourodá koalice ambiciózního pražského kléru, žárlivých kolegů z university, včetně Husova přítele, Mistra Štěpána Pálče. Ten se v Kostnici stal dokonce jedním z hlavních žalobců. Jan Hus chtěl své přesvědčení před Kostnickým koncilem v rámci disputace obhajovat. Koncil však taková pravidla nepřijal, Husovi určil pozici obžalovaného kacíře. Konečným rozsudkem nebyl odsouzen jen on, ale i jeho předchůdce, dávno mrtvý Jan Viklef, jehož kosti nařídil tentýž koncil vykopat, spálit a popel rozptýlit v řece.
Do příběhu vstupujeme ve chvíli, kdy mocenské spory králů Václava a Zikmunda sužovaly Čechy. Zikmund se chtěl zmocnit českého království, uvěznil Václava v Rakousích, nechal drancovat královský poklad, jeho Kumáni vypalovali české vesnice. A odvážný kazatel Jan Hus volal z kazatelny: „I pes, i had si chrání svůj pelech! Jsou snad Češi horší než psi a hadi?" Pak vzbouřil půlku univerzity, když sepsal apelaci všem mistrům a zemskému sněmu. Byl to on, kdo královně Žofii přinesl nabídku vlivných přátel, aby mohla pod jejich ochranou odjet do Bavor k rodině, protože by teď v Praze nebyla v bezpečí. Královna kategoricky odmítla. „Jsem česká královna, mé místo je tady!" Jan Hus veřejně kritizoval nepořádky v církvi, především způsob života Božích služebníků, například že nosí drahé šaty, nebo že vysedávají po hospodách a hrají hazardní hry. Byl přesvědčen, že hříšný kněz nemůže udělovat svátosti, nemůže být služebníkem Božím... Vysloužil si tím jejich nenávist. Stěžovali si na něj u krále, u arcibiskupa, jezdili žalovat papeži. Obviňovali ho z šíření Viklefova učení. A záviděli, že jeho Betlémská kaple byla pravidelně přeplněna věřícími, zatímco jejich kostely věřící navštěvovali jen sporadicky. Neshody na univerzitě kvůli Viklefovu učení eskalovaly a vyústily ve chvíli, kdy král Václav požádal univerzitní mistry, aby jej doprovodili na koncil v Pise. Německá část univerzity odmítla, a protože svými třemi hlasy proti jednomu německému získávala vždy většinu, král se rozhodl křivdu napravit Dekretem kutnohorským. Rozzlobení Němci na protest opustili Prahu. Viklefovo učení bylo vnímáno církevními hodnostáři jako kacířství a tomu obvinění se nevyhnul ani Štěpán Páleč. Přes Husovo varování odjel do Říma, aby se obhájil, cestou ho ale v Bologni nechal zatknout kardinál Baltazar Cossa. Když se po dlouhé době vrátil do Čech, byl to už jiný Štěpán Páleč. Jeho odvahu vystřídal strach. Mezi dosud věrnými přáteli, Husem a Pálčem, se objevily první pochybnosti a názorové neshody.
Jan Hus odsoudil odpustkovou papežovu bulu a papeže nazval Antikristem. Kupčení s odpustky způsobilo velkou vlnu nevole věřících a pro výstrahu ostatním byli uvězněni tři rebelové. Rozhořčená reakce Jana Husa na jejich popravu přivolala papežovu klatbu na betlémského kazatele a na Prahu interdikt. Zákaz všech církevních obřadů, křtů, sňatků i pohřbů. To byla pohroma nejen pro středověké věřící. Jan Hus musel opustit Prahu. Ani doma, v Husinci, však nebyl v bezpečí. Přijal pozvání Jindřicha Lefla a odjel na jeho hrad, kde se mohl ukrýt. Tam ho navštívil Zikmundův posel Jan z Chlumu se vzkazem, aby Hus odjel do Kostnice, kde bude mít šanci se ze svého obvinění hájit. Královský glejt mu měl zajistit nejen osobní bezpečí, ale také možnost vystoupit s disputací před Kostnickým koncilem. Hus souhlasil, nechtěl dál žít v ústraní, jako kazatel chtěl plnit své poslání, lidem vykládat pravdu písma. Věděl, že se do Kostnice sjela církevní elita a doufal, že všichni nebudou k jeho pravdě hluší. Že by si Zikmund neuvědomil, že papež nepodléhá světské moci, tedy králi? Hus nebyl v Kostnici přijat jako host koncilu, ale jako kacíř, který se těžce provinil proti církvi a její jednotě. Kostnický biskup ho zavřel do vězení a koncil ustanovil komisi, která měla posoudit Husovo kacířství. Členem komise byl také Štěpán Páleč a zoufalý Hus se k němu obrátil s nadějí, že konečně bude vypovídat někdo z jeho přátel. Zjištění, že Štěpán Páleč patří k hlavním žalobcům, mu vzalo poslední zbytky naděje i síly.
Ve svých kázáních Jan Hus zdůrazňoval, že opravdovou lásku k Bohu dokazuje jen život podle Kristových přikázání a jen takový může být služebník Boží. Připouštěl, že zbožný laik má větší právo udělovat svátosti, nežli zkažený kněz. Taková kritika církve nejenže nesmírně popuzovala její představitele, ale zároveň je děsila. Především Husův výklad Božího slova považovali za znevažování víry a církevního řádu. Věděli, že jeho vystoupení ohrožují jednotu církve. Nemocný a dlouhým vězněním vyčerpaný Hus ztrácel sílu k obhajobě, přesto se ale nevzdával naděje, že bude konečně pochopen. Ke všem žádostem o jeho propuštění z vězení byla církev netečná. Dokonce ani král Václav a král Zikmund neměli šanci zvrátit rozhodnutí Kostnického koncilu, držet Husa v žaláři a trvat na tom, aby odvolal, co kázal. Jako důkaz k jeho odsouzení měl sloužit výpis článků, které měl Jan Hus napsat ve spisu De ecclesia. Když se ale před Kostnický koncil konečně dostal pravý výpis Husových článků, komise zjistila, že Štěpán Páleč je zfalšoval. Bylo už ale nemožné, aby církev v případě Jana Husa stáhla své obvinění. Betlémský kazatel, jehož názory byly pro věřící nadějí i jistotou víry v Boha, ale nedokázal popřít sám sebe. Nemohl odvolat, co nekázal a nemohl odvolat ani to, co kázal. Byl pro církevní moc příliš nebezpečný. A proti církevní moci byli bezmocní i králové. 6. července 1415 vzplála hranice, na níž byl ke kůlu přivázán Jan Hus. Muž, který zemřel v ohni, protože žil v pravdě. Muž, kterého církev ukrutnou smrtí umlčela, aby jej lidé citovali i po šesti stech letech. (Česká televize)

(více)

Videa (6)

Trailer 1

Recenze (284)

Chrysopras 

všechny recenze uživatele

Nakonec to nedopadlo tak špatně, jak napovídal první díl. Slušné herecké výkony, Hádkovi jsem moc nevěřil, ale zvládl to velmi slušně. A poměrně zvládnuté přiblížení církevních a náboženských otázek pro českou ( většinově ) bezbožnou společnost taky zaslouží plus. Ovšem víc jak průměr dát nemůžu vzhledem k některým až trapně šablonovitým scénám a postupům ( zvláště první a druhý díl ) a především za tu trapnou Kocábovu exhibici, která se k tomuto typu filmu prostě nehodí. ()

EastWicka 

všechny recenze uživatele

Velkým pozitivem tohoto zpracování Husova příběhu byla emotivní síla projevu Matěje Hádka. Jeho Jan Hus je lidský, soucitný, upřímný, nestydí se ani zaplakat, a zároveň jiskří vtipem a selským rozumem. Takové mohly být dle mého názoru rysy kazatele a pedagoga, jaký si dokázal získat neskonalou lásku a úctu lidí kolem sebe. Jinak třídílný film, bohužel,i přes svou výpravnost a ohromný prostor cca 4 hodin, v nichž by bývalo bylo možné rozvinout ledacos, nenabízí téměř nic, co by si průměrný divák nepřečetl v povrchním encyklopedickém záznamu... Myšlenkově, vizuálně ani co se motivací postav týče. Drží se klasického černo-bílého dělení na ty 100% dobré a ty 100% podlé... 1. díl byl rozvleklý, nezajímavý, 2. naopak vynikající, se spádem a plný emocí, 3. - až na nenápaditě patetický závěr - "koukatelný". ()

Reklama

Morholt 

všechny recenze uživatele

Srovnání s Vávrou se tu asi těžko vyhneme, ale není to fér. Nejde ani tak o možnosti, které Vávra oproti Svobodovi měl či o hereckých esech, které tehdy byly k dispozici, ale především o to, jak je daná látka uchopená. Pokud pomineme ideologickou podbarvenost 50.let, tak Vávra nabízí přímočarý příběh o hodném kazateli, kterého semele zlá církev a proradný německý král. Tomu se Svoboda snaží vyhnout. Nejde ani tak o samotnou postavu Jana Husa. Jeho atributy jsou dané a Svoboda s Vávrou se na jeho osobě vlastně shodují, ale Svoboda Husův příběh ukazuje více zeširoka. Dává tak nahlédnout do zákulisí kostnického koncilu, snaží se alespoň povrchně osvětlit politické souvislosti a dokonce, byť trošku naivně, ukazuje Husovo soukromí, ať už v rodinném kruhu nebo v řece, ve které se jako malý kluk cachtá ve společnosti Jeronýma Pražského a Štěpána Pálče. Církev samotná tu samozřejmě není vykreslená nijak pozitivně, ale i mezi preláty nachází Svoboda s Kantůrkovou rozumné lidi. Vizuální stránka věci působí příjemně, protože se vyhýbá jak syrovému stereotypu posledních let, tak přemrštěné smršti barev Vávrova podání. Celkovou atmosféru narušuje jen Kocábova hudba, za kterou by měl dotyčný dostat nějakou anticenu. Nechápu, že to s ní vůbec pustili do světa. Spokojenost u mě vládne i s herci. Matěje Hádka jsem si jako Husa nedokázal příliš představit a počáteční rozpaky neměl na svědomí jen stín výjimečného Štěpánka. Ale jak minuty ubíhaly, tak jakoby Hádek získával jistotu a dokázal se celkem obstojně popasovat i se stále se opakujícími frázemi, které mu tvůrci vkládali do úst. V posledním díle to už pak byl z jeho strany koncert. Upoutat dokázal i Vladimír Javorský v roli neustále se opíjejícího a bezradného Václava IV a zamrzelo málo prostoru pro Michala Dlouhého coby krále Zikmunda. Potěšil i Milan Kňažko v roli dominikánského mnicha, ačkoliv jeho úloha Husova zastánce mi zrovna na dominikána neseděla. Kdo mě ale nejvíc překvapil byli Jan Plouhar jako Jeroným Pražský a hlavně Tomáš Dastlík jako Jan XXIII. Ten kontroverzního papeže s pirátskou minulostí vystřihl jako z partesu. Jediným problémem tak pro mě byl jen Jan Dolanský. Jeho přehrávání mi lezlo na nervy a Štěpán Páleč v jeho podání jakoby spíše patřil právě k Vávrovi. Celkově spokojenost a jsem rád, že se mé obavy nenaplnily. Zároveň hřeje u srdce, že dokážeme dát dohromady slušný historický projekt. Příští rok to bude 700 let od narození Otce vlasti Karla IV., tak jsem zvědav, jestli naši filmaři s něčím přijdou. 85% ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Na úvod je nutné říci, že natočit film o Janu Husovi představuje samo osobě téměř neřešitelný problém, neboť naše společnost už zkrátka dost dobře nechápe a ani nemůže chápat subtility středověké teologie, jenže přesně kolem nich se celý Husův spor točí. Našemu pochopení celého problému ovšem brání už to, že nerozumíme ani tehdejším reáliím obecně. Pouze zlomek televizních či filmových diváků chápe složité společenské změny tehdejší Evropy, tehdejší náboženskou praxi, význam a vliv středověkých univerzit, tehdejší pojetí hereze atp atd... Právě proto se ostatně převyprávění Husova příběhu obecně točí kolem jeho urputného boje za pravdu, ovšem bez pochopení skutečného důvodu, mluví se o odpustcích, aniž by se vysvětlilo, co to bylo a kde se to vzalo, z Husa se dělá sociální reformátor, kritik zhýralé církve i bojovník za čistotu a krásu českého jazyka. To všechno jsou ale při nejlepším spíše jen zástupná vysvětlení... Tohle všechno by snad vyřešil nějaký filmový dokument vysílaný před samotným filmem, ovšem nedělám si iluze o popularitě podobného počinu... Asi se nelze na tvůrce husovské trilogie zlobit, že přesně tohle nedokázali předat. Co jim ovšem vytknout rozhodně lze je například až trestuhodná libovůle při výběru lokalit. Už mnoho desetiletí víme jak přesně vypadala Betlémská kaple, přesto jí tvůrci evokují jakýmsi plesnivým neomítaným sklepením, které se skutečným "Betlémem" nemá mnoho společného. Prapodivná byla i ta neuvěřitelná světélkující malba v Husově obydlí. Ba co víc, tvůrcům nevadilo ani anachronické natáčení v prostorách vzniklých téměř sto let po Husovi a tudíž velmi výrazně odlišných (velký sál a kaple na Křivoklátě). Podobné nesmyslné kiksy buďto ilustrují neuvěřitelný amatérismus "odborných poradců", a nebo spíše dokládají, že takové "drobnosti" byly tvůrcům filmu naprosto ukradené, protože většina diváků to stejně nemá šanci poznat... Já to ovšem poznám a dost mě to uráží... Zmiňme ale i další nesmysly. Ačkoli jazykem tehdejší církve i univerzit byla latina, ve filmu se univerzitní mistři v klidu překřikují česky a německy... Ba co víc, zatímco němčina je ponechána v "originále" a otitulkována, italští kardinálové v klidu hovoří česky. To už by bylo lepší netitulkovat nic... Samostatnou perličkou je ovšem i použitý jazyk. Postavy nejen mluví soudobou češtinou a soudobou němčinou, ale Hus navíc například recituje biblické texty v kralickém překladu, což je ovšem nesmysl naprostý... Už tradičně podivná je anachronická psychologie postav, nemluvě o řadě dalších faktických chyb... Snad jediné co stojí za pochvalu jsou slušné herecké výkony. Javorského opilec Václav IV. je velmi živoucí a jako jedna z mála postav i dosti odpovídající své předloze, ani Hádkův Hus rozhodně není herecky nepodařený. To je ovšem asi tak všechno, co se na filmu dá pochválit. Jinak je to bída a utrpení... PS: Pokud se chcete něco dozvědět o skutečném Husovi, tohle: https://youtu.be/QVe3R7oEMX0 je velmi slušný a i pro laiky přežvýkaný výklad. Špatný není ani tenhle pořad: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10150778447-historie-cs/215452801400020 byť některá důležitá témata příliš nezmiňuje, což je škoda. Ono se to ale do jediné hodiny všechno cpe dosti obtížně... PPS: Od kdy je Kantůrková historička? To by mě vážně zajímalo... () (méně) (více)

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Chudák Hus ještě že se tohohle vele-(díla) nedožil, to by se snad sám dobrovolně upáli,:-( K mému přesvědčení, že půjde o pokračování romantizujících mýtů, které s realitou mají pramálo společného, mi stačilo vidět jen jeden díl a hlavního představitele Jana Husa. Neumím si vůbec představit, že by za takovým Husem šly davy lidí:-) Navíc neodpovídal ani věkem, postavou, v tomhle věku by tedy ani logicky nemohl být takový vzdělaný učenec, ani by nestihl napsat tolik spisů:-) Prostě největší slabinou tohoto filmu se mi krom různých historických nepřesností, místy naprosto nevhodných toporných dialogů, rušivé hudby a stále stených scén a kostýmu, jevilo samotné nevhodně vybrané obsazení, herci kteří se prostě do podobných rolí absolutně nehodí, nemají v sobě ten potenciál na tento druh vážných rolí, ikdyž Javorský (ND) nebyl zase tak úplně špatný a film v podstatě táhl sám, ale my v současnosti asi fakt nikoho lepšího nemáme, doba výrazných osobností s patřičným charisma takových Štěpánků, Pivců, Hogerů, atd, je nenávratně pryč a maskéři a kostyméři stojej taky za hovno. Jedna velká tragédie, ostuda české kinematografie, zbytečně utracené desítky milionů, ale to je v tomto státě úplně normální jev, tam kam by peníze skutečně potřebovaly jít tak nikdy nejdou a pak se musejí pořádat různé veřejné sbírky, nadace, apod, hlavně aby dávali nejlépe všichni obyčení lidé, platící řádně daně. Štěpánkův Hus je proti této slaboduché slátanině (které připomínalo spíše nemodení-nerealistickou televizní pohádku) skutečně mistrovské dílo (i se svým bolševickým ideologickým nánosem, který ze středověkého reformního kazatele udělal hlasatele komunistických myšlenek údajné sociální spravedlnosti a beztřídní společnosti ve smyslu nauky marxismu - leninismu), které se mu nemůže ani zdaleka přiblížit, natož jej srovnávat. Tak takhle teda ne, soudruhu Svobodo a pravdolásko Kocábe! Tak snad někdy příště, možná za 5, 10, 50, 100, 500 let, kdoví, nezbývá než věřit, že to příště dopadne o něco lépe. Jinak všem lidem zajímajícím se o historii, doporučuji přečíst si knihu "Jan Hus známý i neznámý "od historika Jan Kejře. Podle našich historiků byl Jan Hus odsouzen legitimně, byl kacíř (tzv heretik), šířící bludy, nenávst, zkázu, tedy naprostý protiklad učení Kristova, Církve Kristovy. Na chybné pojetí Husa a husitství upozorňoval již takový Josef Pekař, ale marně. Ono je to silné téma a národní hrdina opancéřovaný legendou je těžkým soustem pro kritický přístup a to platí i u jiných velkých osobností našich dějin. Vždyt komu nebo čemu dnes věřit, dějiny píší vítězové, ale kdo je ten vítěz (který není vidět), toť silně filosofická otázka:-) ()

Galerie (98)

Zajímavosti (26)

  • Poštolka, která vlétla Janu Husovi (Matěj Hádek) do žaláře a na konci při upalování věž opouštěla, se jmenuje Pišta. Vlastní ji sokolnická společnosti Teir. (ČSFD)
  • Scéna upalování se natáčela v Kutné Hoře v lokalitě "na Rovinách" na louce, kde se za normálních okolností pohybují hlavně pejskaři, kteří zde cvičí. Natáčení trvalo přes 12 hodin. Muselo být přerušováno kvůli proměnlivému počasí, prolétávajícím letadlům i zvonícím mobilním telefonům mnoha desítek zdejších komparsistů. Všichni komparsisté se shodli na tom, že šlo o nejnáročnější z natáčecích dní v Kutné Hoře. (ČSFD)
  • Při natáčení spolupracoval filmový štáb s mnoha kunsthistoriky a církevními vědci, kteří pomáhali dotvořit přesný kolorit patnáctého století. (Olík)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno