Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Michal NovinskiHrají:
Zuzana Mauréry, Csongor Kassai, Zuzana Konečná, Tamara Fischer, Martin Havelka, Éva Bandor, Oliver Oswald, Peter Bebjak, Richard Labuda, Ina Gogálová (více)Obsahy(1)
Zdánlivě empatická a laskavě vyhlížející učitelka manipuluje prostřednictvím svých žáků jejich rodiči za účelem osobního obohacení, ať už v podobě materiálních výhod, či dokonce vidiny milostného poměru. Nejen z obavy o prospěch svých milovaných dětí většina rodičů třídní učitelce základní školy podléhá a poskytuje jí nejrůznější služby, dárky a jiné pozornosti. Najdou se však tři rodiny, které se rozhodnou učitelce vzepřít a stávající situaci se společně s ředitelkou školy pokusí zvrátit na konspirativní třídní schůzce. Děj strhujícího a velmi aktuálního snímku o síle lidského charakteru inspirovaného skutečnou událostí se sice odehrává na začátku 80. let, ale jde o příběh univerzální, který by se mohl odehrát kdekoliv a v jakékoli době, neboť zkorumpovanost, stejně jako malost a vypočítavost vládnou světem bez ustání. (A-Company CZ)
(více)Videa (3)
Recenze (633)
Musíme si pomáhat po čechoslováčkovsku. Jakkoli se nemohu zbavit pocitu, že na divadelních prknech by to fungovalo lépe, tak nelituji investovaného času. A nelitoval bych ještě o poznání více, kdyby to duo Jarchovský/Hřebejk pro jednou zastřešilo nějakým jasným dějovým obloukem. Není to vedeno jako příběh od začátku po závěr, ale spíše po jednotlivých samostatných „bakalářských“ segmentech, kdy se to dvacet minut věnuje jedné rodině a pak se přejde k jiné, aniž by se to k těm předchozím kdy vrátilo. Také škoda, že děcka jsou po chvíli odkloněna na třetí kolej. To proč to tak dobře navzdory výše uvedenému funguje je, že ta situace a její řešení z pohledu jednotlivých rodin je rozehrána zajímavě, že co Jarchovský kazí po dějové stránce, to nahrazuje dialogy a že neokoukané obsazení předvádí bravurní výkony. Čili ve výsledku je největší škoda promrhaného finálního aktu. ()
Moje první setkání s panem Hřebejkem a s panem Jarchovským a hned, velice pozitivně a to je myslím dobře, ono mně to pak nakopne na další jejich počiny. A já osobně, vítám každý film na téma škola, šikana a komunismus, tyhle tři věci sou ve filmovém žánru, tak trochu zastrčeny. A to, že se všechny, tyhle témata sešli v jednom filmu, to byla pro mně pozvánka, která se neodmítá. Mária Drazdechová byla ale řádná svině, její manipulace, ovlivňování a zastrašování dětí a rodičů, bylo ve filmu vyloženě hmatatelné a výborně ukázáno. Možná mohli tvůrci, o trošičku i přitvrdit, ale jasně nechtěli z toho udělat nějakou kovbojku, navíc to bylo ze školního prostředí. Za velkou pochvalu a pozornost stojí, to jak se příběh vypráví, tenhle styl vyprávění se takhle často nevidí, ale mně líbil a byl pro mně zajímavým. Je dobře že to pro ty tři rodiny/děti dopadlo, tak jak dopadlo, těm sem to přál a co se týče konce, no někdy se zákeřná svině nepoučí a stále zůstane zákeřnou sviní. ()
každý, kdo v té době žil, si pamatuje. Já měl v první třídě učitelku, která milovala řezníkovu dcerku, ač se počůrávala a neuměla ani počítat do pěti. Pak na gymplu jsem měl učitelku na ruštinu, která mi dala pětku hned mezi dveřma, jen protože si usmyslela, že stejně nemám hotový úkol. S tím se nedá bojovat, z toho se dá jen vyrůst nebo utéct pryč. Udělal jsem to ()
Už samotný námet otvára prúd myšlienok a silnú vnútornú polemiku. Hŕebejk sa so svojim dvorným scenáristom zhostil úlohy veľmi dobre, v duši diváka dokázali rozpútať predagogický thriller, keď každého vyprovokovali dať si zásadnú otázku: podpísal by som..? Sprvu ma rozprávačský štýl iritoval, čoskoro som však pochopil zámer tvorcov a prijal ho. Zuzana Mauréry bola v úlohe učiteľky vynikajúca, jej opakované repliky, že je po manželovej smrti sama, akoby sa chcela ospravedlňovať za svoje následné činy, posobí až démonicky. Umelecké mapovanie časov dávno minulých, ale na ktoré si dobre pamatám, tak pokračuje a dúfam, že ešte neskončí a tvorivé duo opať dokáže nájsť tému, ktorá zaujme. ()
Dvanáct rozhněvaných rodičů podle Hřebejka a Jarchovského si zaslouží jak odsuzující ohlasy, tak i ty pochvalné. Stoprocentní příklon k vykonstruovanému dobovému příběhu na jednu stranu slouží k rozehrání divácky vděčné totalitní podívané ve smyslu „takhle to doopravdy bylo“, na tu druhou zavání příliš vykalkulovaným útokem na diváckou branku. Co dělá z Učitelky jeden z nejpozoruhodnějších snímků Hřebejkovy filmografie od Musíme si pomáhat, však není přitažlivá retro estetika ani výkon Zuzany Mauréry, ale sebevědomá struktura vyprávění. ()
Galerie (34)
Zajímavosti (16)
- Na konci filmu se objevuje notorická chyba jako u řady dalších filmů odehrávající se v období ČSFR. Krátce před vstupem paní učitelky (Zuzana Mauréry) do třídy visí na zdi barevný portrét prezidenta s textem: „Václav Havel, prezident Československé federativní republiky.“ Na tabuli dívka píše datum 2. 9. 1991. Jde ale o oficiální barevný portrét Václava Havla z roku 1993. Správně by na stěně měl viset černobílý portrét Havla z roku 1990. Havel pak měl ještě jeden oficiální prezidentský portrét, a to z roku 1999. (tommahol)
- Okrem scén z telocvične, takmer celý film vznikal v budove slovenskej televízie. (JančiBači)
- Učitelka se ve skutečnosti jmenovala Drazdíková (nyní je již po smrti) a učila na přelomu 70. a 80. let na základních školách v Praze 6, konkrétně v době, ve které se odehrává film v Dejvicích, a poté na ZDŠ Petřiny-jih. (Hanny_Benny)
Reklama