Učitelka

Moje první setkání s panem Hřebejkem a s panem Jarchovským a hned, velice pozitivně a to je myslím dobře, ono mně to pak nakopne na další jejich počiny. A já osobně, vítám každý film na téma škola, šikana a komunismus, tyhle tři věci sou ve filmovém žánru, tak trochu zastrčeny. A to, že se všechny, tyhle témata sešli v jednom filmu, to byla pro mně pozvánka, která se neodmítá. Mária Drazdechová byla ale řádná svině, její manipulace, ovlivňování a zastrašování dětí a rodičů, bylo ve filmu vyloženě hmatatelné a výborně ukázáno. Možná mohli tvůrci, o trošičku i přitvrdit, ale jasně nechtěli z toho udělat nějakou kovbojku, navíc to bylo ze školního prostředí. Za velkou pochvalu a pozornost stojí, to jak se příběh vypráví, tenhle styl vyprávění se takhle často nevidí, ale mně líbil a byl pro mně zajímavým. Je dobře že to pro ty tři rodiny/děti dopadlo, tak jak dopadlo, těm sem to přál a co se týče konce, no někdy se zákeřná svině nepoučí a stále zůstane zákeřnou sviní. (22.12.2016)

Musíme si pomáhat za normalizace. A koneckonců to nemusela být jen soudružka učitelka. Mohl to být i soudruh soudce, soudruh příslušník SNB, soudruh major, soudruh náměstek nebo soudruh primář. Ti všichni oportunisticky kolaborovali a využívali komunistický totalitní režim a vlivem neproběhnuvší dekomunizace české i slovenské společnosti svůj oportunismus nepozorovaně přenesli i do režimu nového... Mrazivě popisná sonda do doby ne zas tak dávno minulé... (09.12.2016)

Dvanáct rozhněvaných rodičů podle Hřebejka a Jarchovského si zaslouží jak odsuzující ohlasy, tak i ty pochvalné. Stoprocentní příklon k vykonstruovanému dobovému příběhu na jednu stranu slouží k rozehrání divácky vděčné totalitní podívané ve smyslu „takhle to doopravdy bylo“, na tu druhou zavání příliš vykalkulovaným útokem na diváckou branku. Co dělá z Učitelky jeden z nejpozoruhodnějších snímků Hřebejkovy filmografie od Musíme si pomáhat, však není přitažlivá retro estetika ani výkon Zuzany Mauréry, ale sebevědomá struktura vyprávění. (15.01.2017)

Au. Beznadějnej, krutej, děsivej příběh. Hřebejk ho svou režií dostává přímo až k nám, ničí nás situací i myšlenkami, co dělat, jak to vše změnit, co s tím. Divák trpí s hlavními hrdiny a fascinovaně zírá, co jsou lidi pro falešný klid schopni udělat. Baví mě to a Hřebejk mě po dlouhé době mile překvapil. Respekt k hlavní herečce za skvěle zvládnutou roli a nebýt toho typického titulku, kdy se teda zase kdo a jak setkal, dala bych možná hvězdiček pět. (25.01.2017)

Příběh, ze kterého mrazí. Počátek spirály, která zatím nemá konce. Pokud někteří přemýšlejí, proč před 30 lety věci dopadly, jak dopadly, dopadá na tvrdou podlahu neodlehčenou poduškami. Komunisté na tento druh morálky ovšem neměli monopol. Podobné postavy najdeme i v normalizačních seriálech a v tvorbě šedesátých let. Režisér Hřebejk zřejmě natočil jeden ze svých nejlepších filmů. Lze se jen dohadovat po rozsahu slovenského vkladu; v případě hereckého obsazení je však neoddiskutovatelný. Lidé přicházejí a odcházejí, křiváctví zůstává a přežívá. (29.01.2019)