Učitelka

Definitivně vyléčen ze zdejších spoileroidních obsahů, jenž vám jsou krom úvodu, zápletky, peripetie, rozuzlení a závěru schopny vyzradit i zabarvení stolice jednoho z komparzistů, který byl produkcí stejně vystřižen, si u většiny filmů nezjišťuji nic předem a kolikrát jsem natolik důsledný, že nepostřehnu ani žánr. To se pak jeden nestačí ani divit, co si to vlastně pustil. Od slovenského filmu s názvem Učitelka jsem očekával nějakou podprůměrnou stupidní komedii a ono se z toho vyklubalo celkem zkurvený drámo! Po zhlednutí mám chuť paní učitelce nachcat do úst, ale to se dalo čekat. Jak se někde děje bezpráví, to já bych hned bral kuši a po Hoodovsku prostřeloval aorty a chcal lidem do huby. Paní učitelka na to šla sofistikovaně a svoje zneužívání nebohých rodičů maskovala za laskavosti. A dělala to dobře. Když za vámi přijde sousedka, jestli nemáte trochu rýže, taky jí řeknete spíš „ano, Haničko, a chceš hnědou, naklíčenou, wehani, indiánskou nebo jasmínovou?“ namísto výstižnějšího „běž do piče, mrdko, a přestaň mi kurva parkovat na trávníku“. Lidé mají totiž nevysvětlitelné tendence k bezplatnému prokazování služeb, tu švestičky ze zahrádky, tu paštička, jitrničky, tlačenečka, tam zase nějaké nenošené armani svetříky a než se nadějí, stanou se loutkou své úchylky být za dobráka. Já bych na takovou manipulaci neměl žaludek, mně bývá docela trapně už teď, když mi jedna slabomyslná kráva od nás z baráku za lehce erotické esemesky nakupuje a platí nájem. (24.01.2017)

Máme ďalší kvalitný film a ja som vďaka nemu z kina odchádzala s úsmevom na tvári a s pokojom v duši. Výkon Mauréry možno hodnotiť ako viac než uspokojivý, ale treba pozdvihnúť aj niekoľko ďalších vedľajších postáv, ktoré boli rovnako zaujímavé a aj keď nedostali toľko priestoru ako samotná učiteľka, zaobalili celý film do krásneho kompaktného celku. Napríklad taký Martin Havelka... to sú tie minúty v kine, kedy prestávate dýchať, lebo vám to v tej chvíli proste nepríde dôležité. Zaujíma vás len to, čo sa práve deje na plátne, ako sa daná postava zachová a aké reakcie jej chovanie vyvolá. Hltala som každé jeho slovo, úplne ma svojimi scénami odrovnal a minimálne na istý čas pre mňa ostávajú nezabudnuteľné! Chválim autentickosť prostredia, hudbičku a pekne napísanú postavu nevinnej učiteľky, ktorá len prijímala to, čo sa jej "samo" ponúkalo. Veď si predsa musíme pomáhať, no nie? (06.09.2016)

Au. Beznadějnej, krutej, děsivej příběh. Hřebejk ho svou režií dostává přímo až k nám, ničí nás situací i myšlenkami, co dělat, jak to vše změnit, co s tím. Divák trpí s hlavními hrdiny a fascinovaně zírá, co jsou lidi pro falešný klid schopni udělat. Baví mě to a Hřebejk mě po dlouhé době mile překvapil. Respekt k hlavní herečce za skvěle zvládnutou roli a nebýt toho typického titulku, kdy se teda zase kdo a jak setkal, dala bych možná hvězdiček pět. (25.01.2017)

Divadelní spolek Křeč Bratislava uvádí: didaktické divadlo z dějin. Struktura: Němý Bobeš (tak takové to tedy bylo!). Herecké výkony: Pozor, teď mám projev a zaujímám postoj. Metoda: zjednoduš, třikrát zopakuj, napiš na tabuli. S tímhle pokusem o drama svědomí se jděte svědomitě bodnout, pánové. Nové dno. #kviff2016 (05.07.2016)

Odpad naprosto s čistým svědomím. Marigold to napsal za mne. Herecké výkony křeč, asi dvacet lidí ve třídě je jen stafáž, zbytek hraje škatule a škatulky. Scénář je tak nápaditý, že po asi pěti minutách jsem si řekl, jak to dopadne a skončí, a ono to tak dopadlo a skončilo. Pravda, poněkud mne vylekal ten odposlech před barákem, ale naštěstí je scenárista vrtal a nijak s ním dál nepracuje, jen jako s veselou historkou. Přitom by mne docela zajímalo, zda skutečně všichni soudruzi by po takových odposleších s postojem soudružky učitelky souhlasili, byť měla sestru v Moskvě.Ono totiž, milé děti, i mezi soudruhy probíhal mocenský boj, a taková manda učitelka by se někomu politicky moc hodila. Ale jak říkám, to by scenárista musel umět používat mozek a přemýšlet dál a do hloubky, a vědět o svých postavách daleko víc, než je nutné pro panoptikální divadýlko z toho fuj fuj hnusného období totality. Hele, my měli na škole tři kované soudruhy, a jeden byl skvělý češtinář a mnohé mne naučil, ta druhá byla docela přísná, ale spravedlivá, když jsme nehaněli veřejně systém, a ta třetí sice byla mstivá, ale tak nějak na vlastním, malém písečku obsahujícím maximálně dva žáky celé školy, kteří jí navíc provokativně říkali paní učitelko, místo soudružko. U filmu se dokonce nudila i má manželka, která Hřebejkoviny docela může a k novým českým filmům má velmi, až někdy nezdravě tolerantní postoj. I když filmům - tohle byla regulérní slovenská televizní inscenace roztahaná na mnoho nudných a plochých minut. Během promítání jsem si vzpomněl, jak mne syn varoval, že tam bude asi hřebejkovský a jarchovský inťošsský humor. Byl tam. Inťošské vtipy, které v celém, spíše poloprázdném kině (v den premiéry!) pobavily akorát tu mladičkou dívku s brýlemi, co seděla za mnou. Jinak film začal docela dobře - prolínání dvou děj v jedné třídě, odhalování tajemství, co se stalo, ale odhalení přišlo příliš brzy a bylo takové... pitomoučké. Pak už jen sledujeme cimrmanské defilé postav, jež každá oddeklamuje svoje a jde si sednout, bez chuti, bez zápachu, bez napětí, bez větších vrcholů. Citové vydírání diváka přes dítě působí jak pěst na oko. Psychologicky zcela nezvládnuté, motivace postav nevysvětlené nebo nedovysvětlené, o paní učitelce vlastně nevíme vůbec nic, jen to, co tvrdí ona. Někteří rodiče určitě víc klouzali na hraně, kdy se nechtěli nechat vydírat a učitelku nemuseli, ale zas mysleli na své děti. Ti však žel nedostali slovo. Mno, už vidím ten slet intelektuálních mudrců, co v tom budou hledat paralely, symboliku a jinotaje. Přitom je to jen blbý. (21.07.2016)