Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŽiaranHudba:
Michal NovinskiHrají:
Zuzana Mauréry, Csongor Kassai, Zuzana Konečná, Tamara Fischer, Martin Havelka, Éva Bandor, Oliver Oswald, Peter Bebjak, Richard Labuda, Ina Gogálová (více)Obsahy(1)
Zdánlivě empatická a laskavě vyhlížející učitelka manipuluje prostřednictvím svých žáků jejich rodiči za účelem osobního obohacení, ať už v podobě materiálních výhod, či dokonce vidiny milostného poměru. Nejen z obavy o prospěch svých milovaných dětí většina rodičů třídní učitelce základní školy podléhá a poskytuje jí nejrůznější služby, dárky a jiné pozornosti. Najdou se však tři rodiny, které se rozhodnou učitelce vzepřít a stávající situaci se společně s ředitelkou školy pokusí zvrátit na konspirativní třídní schůzce. Děj strhujícího a velmi aktuálního snímku o síle lidského charakteru inspirovaného skutečnou událostí se sice odehrává na začátku 80. let, ale jde o příběh univerzální, který by se mohl odehrát kdekoliv a v jakékoli době, neboť zkorumpovanost, stejně jako malost a vypočítavost vládnou světem bez ustání. (A-Company CZ)
(více)Videa (3)
Recenze (634)
Tak tomuhle říkám úderný scénář!! Dvojice Hřebejk/Jarchovský mě nezklamali. Spadla mi čelist, jakou krásnou mrchu si střihla sympatická Zuzana Mauréry! V poslední době jsem viděla filmy o šikaně většinou z chladného severu, kde je tak trochu podezírám z citového vydírání. Zatímco ty severské školní a vztahové filmy působí vykonstruovaně, tady jsem to baštila i s navijákem. Někdy si říkám, jestli má cenu vracet se do minulosti. Proč nevzít nějaké současné téma? Učitelka mi dala odpověď. Exkurze do minulosti je potřebná, pokud je s přesahem. Hodně rychle zapomínáme ... ()
Dvanáct rozhněvaných rodičů podle Hřebejka a Jarchovského si zaslouží jak odsuzující ohlasy, tak i ty pochvalné. Stoprocentní příklon k vykonstruovanému dobovému příběhu na jednu stranu slouží k rozehrání divácky vděčné totalitní podívané ve smyslu „takhle to doopravdy bylo“, na tu druhou zavání příliš vykalkulovaným útokem na diváckou branku. Co dělá z Učitelky jeden z nejpozoruhodnějších snímků Hřebejkovy filmografie od Musíme si pomáhat, však není přitažlivá retro estetika ani výkon Zuzany Mauréry, ale sebevědomá struktura vyprávění. ()
Nebudu tajit, že s pány Hřebejkem a Jarchovským mám podobné názory na život, jak by taky ne, když mám jejich práce rád a oni jsou velmi angažovaní. Je jasné, že v tomhle filmu chtěli zobrazit různé charaktery pod tlakem jakékoliv společnosti a poslední záběr dokazuje, že jim zdaleka jen o socialismus nešlo. Jde o to, jak se jim to povedlo, uznávám analýzy a úvahy (Kamil Fila, samozřejmě), Alena Prokopová na svém webu (i přes průměrné hodnocení) uvádí do souvislostí fakt, proč jsou názory na autorské duo tak příkré a vy se něco dozvíte. Co neberu jsou z velké části nenávistné reakce, které berou nit po niti z příběhu tohoto snímku a argumentují věcmi, na kterých tady ne tak úplně záleží. Tvůrci někoho pomlouvají? Protože ve filmu nebyl zobrazen takzvaný "hodný" učitel, v reálu neexistovali? Čekám, kdy pojem "antikimunismus" bude stigma - pro mě tento postoj třeba znamená, že není tak úplně běžné, jako tento rok, posadit do českých lesů sochu pohraničníka a nedívat se na to i historickým pohledem. Snímek u mě osciloval mezi 70% a 90%, výsledné hodnocení je kompromis, další zhlédnutí je i díky všem těm názorům nutnost. ()
Jedna učitelská pizda, patřičně hormonálně neustálená a ovulací nezatížená, klade pastičky na žáky, jejich rodiče a přátele školy, načež Hřebejk se o ní jal natočit film. Povrchně instalovaný a jalový. Režisér je sto let veleben za pelešení v Pelíšcích, tudíž by u něj prošlo do kino distribuce i souložení mravence s krticí, ovšem tohle bylo tak specificky opruzené, až by z toho byl (možná) delikátní televizní film pro čétédvojku. V kině bych z toho ejakulátu opravdu slast nezažíval. Ano, bolševická úča je strašně, strašlivě a nejstrašlivěji zlá, až šíří plague a od Plagy má varování. Je vdovou a chotěm nemohl být nikdo jiný než voják z povolání. Kolem soudružky se všichni krčí, nikdo s ní nic nesvede, až z rodičovského davu jednoho dne vystoupí Martin Havelka, který na ni dělá ramena, neb jeho syn zrovna v její třídě neprospívá nejlépe. Celé hašteření, v mnohém nepravděpodobné i nevěrohodné, končí podepsáním petiční stížnosti. Považte vážně míněnou žádost tvůrců a učitelky o jakési "propašování" buchet vzdušnou cestou do Moskvy, kterou by měl obstarat otec šikanované dívky(?). Od té doby jsem se díval na parodii. Film byl nezáživný až běda. V souvislosti s ním si vybavím dvě herecká jména - Zuzana Mauréry coby nenáviděná soudružka a zesnulý Martin Havelka coby otec stavící se radiálně na odpor. V globálu mě film téměř nebavil, nezaujal, nepotřebuji jej ani opětovně vidět. Průměrně natočeno, banálně napsáno Jarchovským, závěr příšerný. 5/10 ()
„Sme predsa ľudia, musíme si pomáhať, nie?“ Jste ochotni přistoupit na „inspirováno skutečnou událostí“, stejně jako na hru tvůrců? Pak film doporučuju. Zaujalo už seznámení s postavami. Možná trochu povrchní, avšak maximálně efektivní, navíc ušetřilo čas na vlastní rekonstrukci „případu“, která měla výborné tempo a dávkování informací. Největším kladem Učitelky je mistrná práce tvůrců s divákovými emocemi. Chvílemi dost přitvrzují, ale pořád bych to nebral za emoční vydírání. Za jednoznačně nejlepší pasáže považuju ty ze schůzky, souboje rodičů byly parádní („lopata“ vs. „inteligent, střet na WC atd.). Silné scény byly ale třeba i „brigáda“, „nováček“ či „partyzán“. Z herců nejvíc zaujme Mauréry, které tu svini prostě věříte. Dobrý je i konec se změnou režimu. Škoda, že je film místy trochu černobílý, někdy divák jen těžko věří chování určitých postav či tomu, co jim projde, ale to už patří k pravidlům hry. Celkově to vidím na solidní 4*. „Nech sa Helka pozrie potom na to cvičenie, piata lekcia, tretie cvičenie, podmet a prísudok.“ - „Ďakujem.“ ()
Galerie (34)
Zajímavosti (16)
- Do filmu se nedostala nejdražší scéna, při níž degradovaný astrofyzik Littmann (Peter Bebjak) nechal svého syna za dramatických okolností propašovat přes slovensko - rakouskou hranici. (klukluka)
- Učitelka musela na základě stížností od rodičů ze školy odejít, podle Jarchovského ale byla jen přesunuta na sousední školu. (klukluka)
- Na konci filmu se objevuje notorická chyba jako u řady dalších filmů odehrávající se v období ČSFR. Krátce před vstupem paní učitelky (Zuzana Mauréry) do třídy visí na zdi barevný portrét prezidenta s textem: „Václav Havel, prezident Československé federativní republiky.“ Na tabuli dívka píše datum 2. 9. 1991. Jde ale o oficiální barevný portrét Václava Havla z roku 1993. Správně by na stěně měl viset černobílý portrét Havla z roku 1990. Havel pak měl ještě jeden oficiální prezidentský portrét, a to z roku 1999. (tommahol)
Reklama