Učitelka

Jarchovský s Hřebejkom sa boja o počet divákov v kinách, takže sú doslovní tam, kde by stačil iba náznak. Keď napríklad pani, pardon sučka úča hovorí riťolizkám, že nie je pomstychtivá, ale je iba citlivá žena, tak sa máme cítiť chytro, pretože vieme, že je to presne naopak. Alebo portrét prezidenta v triede v záverečnej scéne treba zabrať v (polo)detaile, namiesto toho, aby sme si tento obrázok vybrali ako jeden z mnohých v mizanscéne a docenili chytrosť tvorcov. Takto to má presne opačný účinok. Páči sa mi, ako je retrospektívne vystavaný scenár, v ňom samotnom mi ale chýba nejaké ozvláštnenie, ktoré by príbeh vytiahlo z predvídateľnosti a ako už mnohokrát v súvislosti s Učiteľkou padlo, z tézovitosti. (20.12.2016)

Mám tady trochu rozporuplnou zkušenost. Pustil jsem si Učitelku ve Varech ve videotéce, ale po dvaceti minutách jsem dal přednost osamělému pivu na břehu říčky před Thermalem. Ne že by to bylo tak špatný, ale pivo v tu chvíli prostě vyhrálo. Dnes jsem šel do kina (pracuju tam, za lístek jsem tedy nezaplatil) s tím, že mě film nebude bavit, ale odsedím si to, nebo kdyžtak půjdu převěšovat nástěnky. A vydržel jsem celou dobu. Možná jsem byl ale příliš připravený, příliš jsem filmu odpouštěl, nic nečekal. Když nad tím ale teď tak přemýšlím, bylo skoro všechno špatně. Z herců hráli dobře jen Češi a Bebjak. No dobrá, Mauréry taky nějak fungovala. Scénář tezovitý. Zbytečně citově vydírající. Doba podaná černobíle. A hudba vyloženě pitomá. Přitom se na to dívat dalo a dokonce i přemýšlet... No, rozporuplná zkušenost. (26.09.2016)

Máme ďalší kvalitný film a ja som vďaka nemu z kina odchádzala s úsmevom na tvári a s pokojom v duši. Výkon Mauréry možno hodnotiť ako viac než uspokojivý, ale treba pozdvihnúť aj niekoľko ďalších vedľajších postáv, ktoré boli rovnako zaujímavé a aj keď nedostali toľko priestoru ako samotná učiteľka, zaobalili celý film do krásneho kompaktného celku. Napríklad taký Martin Havelka... to sú tie minúty v kine, kedy prestávate dýchať, lebo vám to v tej chvíli proste nepríde dôležité. Zaujíma vás len to, čo sa práve deje na plátne, ako sa daná postava zachová a aké reakcie jej chovanie vyvolá. Hltala som každé jeho slovo, úplne ma svojimi scénami odrovnal a minimálne na istý čas pre mňa ostávajú nezabudnuteľné! Chválim autentickosť prostredia, hudbičku a pekne napísanú postavu nevinnej učiteľky, ktorá len prijímala to, čo sa jej "samo" ponúkalo. Veď si predsa musíme pomáhať, no nie? (06.09.2016)

Ano, výsledku ubližuje přílišný příklon k jedné straně, přílišná doslovnost, přílišná morální modelovost a zjednodušení některých kaněk let minulých, ale jinak jsem se bavil náramně. Ač jde o smutnou vzpomínku na nesvobodná osmdesátá léta, osvědčený tandem Jarchovský-Hřebejk znovu vsadil na pitvání mezilidských vztahů, které nejsou triviální a pohybují se mezi dramatickým i komickým vyzněním. Vše začíná na schůzce svolané ředitelkou jedné bratislavské základní školy. Má na ní padnout třídní učitelka, která si za prospěch dětí vynucuje u rodičů vždy nějakou tu službičku. Jen jedna rodinka (ač měla snahu) se nepodvolila a skončilo to pokusem o sebevraždu jinak nadané dcery. Retrospektivami se dostáváme do téže třídy, jen s dětskými aktéry, kterak čelí formování světa pohodlí ze strany velmi „dobře hrající“ manipulátorky. Dvojice autorů se zabývá jednotlivcem (rodinou), který nechce mlčet, ale na pořádný křik mu chybí podpora nečinného okolí. Za to, že je Učitelka tak působivá, může děkovat hercům. Potěší zoufalý otec Csongor Kassai, který buchty pro učitelčinu sestru do Moskvy prostě nedoručí, nebo Martin Havelka, který jednou bránil manželku před oplzlostmi „špatného“ člověka a už navždy bude mít nálepku delikventa, hlavní chválu si ale zaslouží Zuzana Mauréry, která představuje osamělou ženu a bravurní manipulátorku sofistikovaně terorizující okolí ve velmi celistvě pojaté postavě. Slovenština? Nevadila, pro mě příjemná změna. Funkční drama o několika interiérech. Všelijaká morální dilemata řešíme i dnes, v tomhle retru jsem se tak alespoň já cítil moc dobře. (07.12.2016)

Musíme si pomáhat za normalizace. A koneckonců to nemusela být jen soudružka učitelka. Mohl to být i soudruh soudce, soudruh příslušník SNB, soudruh major, soudruh náměstek nebo soudruh primář. Ti všichni oportunisticky kolaborovali a využívali komunistický totalitní režim a vlivem neproběhnuvší dekomunizace české i slovenské společnosti svůj oportunismus nepozorovaně přenesli i do režimu nového... Mrazivě popisná sonda do doby ne zas tak dávno minulé... (09.12.2016)