Bouřlivá svatba

Docela silná dávka autenticity je zdůrazněná i kamerou, která není nijak umělecky vytříbená, ale je schválně obyčejná. Prostě jako video ze svatby. Nuda ale nehrozí, od počátečních drobných nesnází dojde k několika zásadním kolizím, které jsou postupně rozehrávané někdy až k pořádným dramatům. Ocenila bych civilní herecké výkony i moc roztomilý vedlejší příběh lásky služky a svatebního organizátora. /25. 7. 2017/ (25.07.2017)

Příjemné překvapení. Přistupoval jsem k filmu s určitými předsudky, nicméně režisérka je dovedla rozptýlit předvedením vztahů uvnitř jedné rozsáhlé indické rodiny, které se zpočátku jeví ploše, ale postupem času skrze vcelku přirozeně rozehrávané situace dostávají jasné tvary, nejednou překvapivé. Svatba tu slouží jako příležitost dostat celou společnost na jedno místo v jeden čas a tím katalyzovat spory a příkoří, ale i lásky a přátelství. To vše v neokázalém, civilním až komorním stylu netypickém pro indické filmy, jež jsem dosud viděl. Silné ***. (15.09.2014)

Monsoon Wedding je jeden z těch projektů, který západu připomněl, že by bylo zajímavé sledovat také indické filmy. Společně s filmy Dil Chahta Hai s Lagaan: Once Upon a Time in India se ledy pohnuly a lidi se začali víc zajímat. Byly z toho najednou festivalové projekce a ceny, distribuce na DVD, tu a tam film v televizi. Indický film přestal být prázdný pojem, indické celebrity prorazily, začaly se objevovat i v různých jiných mezinárodních a nadnárodních produkcích, staly se tvářemi globálních kampaní. A stalo se to právě včas. Jednotlivé indické kinematografie totiž po roce 2000 dozrály a začaly být konkurence schopné. To, jak se zejména Bollywood změnil v následujících 20 letech se zcela vymyká praxi pomalého vývoje indických kinematografií v celém 20. století. A musím říct, že to byla radost sledovat. A stále je. Mira Nair se stala tváří celé generace emancipované indické diaspory, která konečně dokázala svou kulturu komunikovat natolik srozumitelně, že díky ní padlo mnoho tabu. A přitom základní příběh svatby, kterou definují monzunové deště, se zdá být v jádru tak banální. Ve skutečnosti ale není. (17.11.2023)

Základním poznávacím znakem tvorby mumbajských filmových studií, aneb Bollywoodu, jsou pěvecké a taneční scény, které ovšem mnohdy nevychází z děje snímku a mohou tedy působit samoúčelně. Režisérka Mira Nair proto chtěla natočit film, který by tanec a zpěv přirozeně začlenil do příběhu. Podařilo se jí to skrze portrét jedné současné indické rodiny vsazený do událostí spojených s přípravou svatby. Skrze chytře rozehrané vztahy uvnitř rodiny vnáší do filmu celou škálu emocionálních rovin od humoru přes romantiku až po vážné drama. (15.09.2008)

Film okolo 70%. Komorní, zajímavé. Manželka ho našla na CSFD díky poznámce v jedné diskusi, že je lepší než Moje velká indická svatba, zjišťujeme však, že se s Velkou indickou svatbou nedá porovnávat, cílí úplně jinam. Toto je film do nitra člověka, rodiny, nebojí se ukázat negativní myšlenky. Není přehnaně vtipný (i když zřejmě nezapomenu hlášku: "vaše dcera je moje dcera"), je o pocitech a vztazích. ■ P.S. Už jsem trochu zvyklý na indickou angličtinu, někomu, kdo ji slyší poprvé, by to však mohlo víc vadit. ■ P.P.S. Z psychologického hlediska se mi líbí okamžik kdy se jedna z hlavních postav dozví špatnou zprávu a místo, aby si vybila zlobu na svém blízkém, vyventiluje se na nedaleko stojícím člověku s mopedem. (21.02.2010)