Vražedná práva

Někdo za kamerou si zřejmě uvědomil, že o vlivu programového sráčství na morálku a vnitřní integritu by bylo fajn něco říct, a pak to něco už zapomněl dodat. Čučet na sociopaty, jak využívají každé skulinky v systému, a když žádná není, tak si ji prokopnou, je na jednu stranu zábava (Sherlock v podstatě nic jiného není), na tu druhou je tu ale patrná neochota připustit, že postavy skutečně jsou amorální hajzlové. Nejvíc je to vidět na protagonistce, která není ani tak komplikovaný člověk s veřejnou a soukromou tváří jako spíš soubor protikladů, co se mechanicky střídají podle potřeby zápletky – jednou emancipovaná stíhačka, o chvíli později mentální věchejtek na pokraji zhroucení; jednou bezskrupulózní svině, co v touze po vítězství obětuje cokoli a kohokoli, v další scéně mateřská figura poháněná zájmem o spravedlnost; jednou vezmu na vědomí, že hájit přiznané zrůdy je moje práce, jindy ovšem zmanipuluju okolnosti, aby nová zrůda skončila za katrem; jednou zneužijem systém, v další epizodě vyhrajem případ poukázáním na zneužitelnost zcela zjevně vadného systému, aniž bychom tenhle rozpor nějak reflektovali nebo se jím chraň Bůh nechali charakterově nějak posunout, atd. atd. Takhle ze seriálu nezbývá nic než retardovaná, nepravděpodobně dramatická čumenda postavená na sledu náhod a izolovaných scén a narvaná cliffhangery ve stylu Dana Browna. No nic proti, lidi vypínaj mozek i u větších hovadin. (02.02.2019)

První série je jedním z nejnapínavějších, nejintenzivnějších, zkrátka celkově nejlepších seriálových zážitků, jaký jsem zažil. Nabízí zajímavou premisou, tajemné, ale sympatické postavy a vtahující vypravěčskou metodu, která umocňuje vaší touhu po rozuzlení. Druhá série na tento koncept dobře navazuje, ale už nepůsobí tak svěže a konzistentně a od poloviny tvůrcům viditelně dochází šťáva a nápady, začínají plácat páté přes deváté a snaží se osudy charakterů až příliš za každou cenu propojovat. Na konci druhé série už jsem byl seriálem přejeden a působil na mě velice vyčerpaným dojmem a přestal jsem ho pak sledovat. Je to ohromná škoda a je evidentní, že původní koncept fungoval plně pouze jako limitovaná série a úspěch měl za následek umělé natahování, které v mých očích seriál zabilo. Geniální první sérii už mi ale nikdo nevezme. (26.03.2018)

Metodická příručka, jak (ne)má pracovat obhájce. 1) První, na co se asi divák zeptá, je, jak moc zobrazené postupy odpovídají skutečnosti. Otázka ovšem nezní, zdali je to možné (ano, je), ale spíše, zdali je to pravděpodobné, obvyklé (ne, není). Jenom ta rychlost projednávání je absurdně svižná. Navíc v případě viny klienta je advokát podle práva v USA povinnen tuto skutečnost sdělit úřadům, což se, jak se skepticky domnívám, děje jen v málo případech. Na druhé straně si neumím představit, že by špičková advokátka zveřejňovala své místy pochybné praktiky, ještě k tomu na vysokoškolském semináři._____ 2) Absolvent českých vysokých škol (nejenom právnických) dále zaregistruje pro nás neobvyklou aktivitu studentů v hodinách. Studenti se na téma připravují předem (!), v hodině vášnivě diskutují (!!) a pečlivě připravený učitel (!!!) je k tomu nutí a současně vytváří optimální podmínky. Trochu to jistě souvisí se systémem obecného precedenčního práva (vygoogli si common law) v USA na rozdíl od rigorózně strnulého práva kontinentálního (u nás). Taky to souvisí s tím, že ve škole se neučí nejdřív ty nejtěžší teoretické předměty (např. Teorie státu a práva) nebo rozsáhlé teoretické úvody do každého právního oboru, jako je tomu u nás, ale hned se přechází k právnické praxi, která je pro studenty nesrovnatelně zajímavější a přitažlivější. Její znalost pak další studium výrazně ulehčí._____ 3) Jak se ale později ukáže, seriál není o právu, ale o vraždě. I pro kriminální obsah je příznačné zběsilé tempo, matoucí flasbacky a narcisistní forma, která překonává obsah. Nicméně seriál je napínavý, má styl i atraktivní ohoz, tak, jak říkají Slováci, čo už._____ 4) Hejno pěkných kluků je tu taky, např. 26letý Alfred Enoch (Wes zamilovaný do Rebeccy) nebo 28letý Matt McGorry (Asher z dobré rodiny, spí s asistentkou advokátky)._____ 5) Po první řadě jsem spokojen. (05.05.2016)

Na co Shonda Rhimes sáhne, to promění ve zlato. A je fuk, jestli je to seriál z lékařského prostředí (Grey's Anatomy, Private Practice), politický thriller (Scandal) či právnické krimi drama jako v tomto případě. Podmanivé, skvěle obsazené a propracované do nejmenšího detailu. Závislost od samého začátku. Prvních devět dílů - 100% Ve druhé půlce sice došlo k pár klopýtnutím a už to celé začalo hodně smrdět zbytečnou překombinovaností, ale překvapivé odhalení ve finále na další sezónu spolehlivě navnadilo. 1. série - 90% Ve druhé sérii pro mě přišel neskutečný zásek a prozatím jsem ji nebyla schopná dokoukat. Začalo to být na můj vkus trochu monotónní. (14.12.2014)

Co se zpočátku jeví jako svižná variace na doktora Househo v ženském podání a místo v nemocnici se ocitáme před katedrou práv se brzy stane až téměř průměrným právnickým dramatem, ve kterém jsou obhajování i ti, co by si spíš zasloužili celu 2x2 metry. Maska silné hlavní hrdinka se začne odlupovat (a to doslova) a odhalí realitu, že Viola Davis není novým Housem v sukni, ale emočně labilní ženuškou podvádějícího manžela, jehož milenka nejen umře, ale i on sám je zavražděn.... což je nám připomínáno každou epizodu v útržkovitých flashforwardů, ve které se skupinka vybraných studentů snaží zbavit těla a důkazů. Škoda tedy je, že teoretická část, učící „jak si nechat projít vraždu“ je nahrazena více či méně nezáživnou praxí ze soudní síně jen s několika málo studenty – a zbytek třídy má prostě smůlu. Takhle divák musí sledovat partu rozdílných individuí, kteří vám brzy začnou lézt na nervy, co se snaží oslnit svou mentorku, která není tak zastrašující, jak ji v první epizodě všichni líčili (i když bez makeupu a paruky....). Jsem zvědavá, jak se příběh bude odvíjet potom, až dorazí do „přítomnosti“ a bude muset najet na jiný styl vyprávění, což bude už brzy. (15.11.2014)