Vražedná práva

V roce 2007 přišla má oblíbená kabelovka FX s vynikajícím thrillerem o ďábelské právničce a její inteligentní chráněnce. Damages, u nás vysílaný pod příšerným názvem "Patty Hewes - nebezpečná advokátka," pracoval s konceptem, kdy byl na samém začátku zobrazený vyhrocený konec příběhu, a postupně se dvě časové linie (teď a předtím) víc a víc přibližovaly, až se nakonec střetly v překvapivém vyvrcholení. O sedm let později přichází charismatická právnička Annalise Keating se svojí lekcí o tom, jak se vyvléct z vraždy. Ta funguje na stejném principu, víceméně jediný rozdíl spočívá v tom, že tahle jízda pod taktovkou Shondy Rhimes klade o poznání větší důraz na vztahy (zatímco Patty Hewes měla chráněnku jednu, Annalise jich má hned pět, de facto sedm/osm?). Proto je seriál jednak víc "sexy" (dřív či později to jiskří prakticky mezi jakýmkoli libovolným párem skoro bez ohledu na pohlaví či orientaci, panuje úžasná chemie mezi castem, hercům nepopiratelně vévodí božská Viola Davis, osobně mě ale nejvíc potěšilo znovushledání s gilmorovskou Lizou Weil, která neztratila nic ze svého šarmu), především je ale divácky přístupnější. Trochu paradoxně, zdálo by se, že čím větší množství lidí se zmítá v pavučině lží, zvratů a podrazů, tím náročnější to bude sledovat, opak je ale pravdou. Vzhledem k menšímu prostoru pro všechny postavy je všechno přehlednější a člověk má notně rozmanitější volbu při výběru favorita, což nedělá sebemenší problém. Zamiloval jsem si skoro všechny, od nemilosrdné Annalise, přes chladně logickou Laurel, sebevědomí postrádající Bonnie, překvapivě až po "vola" party Ashera (archetyp postavy, co obvykle nesnáším, tady mi naprosto sedí). Každý má svoje místo, každá scéna je malým dílkem puzzle, a pocit ze sledování, když všechny dílky zapadnou na svoje místo, patří jednoznačně k nejuspokojivějším, co současná seriálová scéna nabízí. (28.02.2015)

Popravdě ani vám nevím, jak seriály Shondy Rhimes hodnotit. Ta ženská má neuvěřitelnej talent hlavní postavy vykreslit tak, že je prvně miluju a pak nenávidím! Tuto schopnost musím rozhodně ocenit, přestože to ve mně nezanechává dobrej pocit. Ať už se jednalo o Grey's anatomy, Scandal nebo tady HTGAWM, musela jsem je na čas přerušit a některý jsem ani nedokoukala do konce (Grey's anatomy, dokoukat celý snad ani nejde!). Annalise Keating je samozřejmě znovu drsná černoška v hlavní roli, kterou nelze na začátku jinak, než obdivovat. Bohužel s každou další sérií to jde do háje a nejvíc mě rozesmutnilo, když jediná opravdu kladná postava tohoto seriálu se mění na chladnokrevnýho vraha a už nezbývá nikdo na dobré straně. Můj smysl pro morálku vyžaduje aspoň nějakou vyváženost mezi dobrem a zlem a tento seriál to cupuje na kousky. Mám se moc ráda na to, abych toto celý dokoukala, takže jsem přerušila po 4. sérií, přečetla si spoilery o dalším vývoji, koukla na poslední díl a byla spokojená. Díky tomu jsou moje 3* ještě hodně velkorysé. (10.01.2023)

Málokdy se najde americký seriál, který by byl chytrý a měl by zajímavou zápletku, vodil by nás za nos a každý díl končil nějakým cliffhangerem. Když tak pátrám v paměti, naposledy jsem takový seriál viděla, a to Dextera. A to je sakra dávno. Za mě plný počet hvězd. Jediné obrovské mínus je 15 dílů v sérii (zatím shlédnuta jen ta 1.), protože děj je pak hodně nastavován vatou a nebránila bych se minisérii o 8 dílech jako třeba True Detective. I těch pár dílů nahuštěných pouze hlavní zápletkou by splnilo účel. 2. série je bohužel max na 3 hvězdy, neboť se vlastně jen kopíruje zápletka první série, celkem zklamání. Seriál měl zůstat jen u jedné série. (11.02.2016)

Překvapení podzimní sezóny postupně muselo bojovat se všelijakými očekáváními. Zprvu byly na místě pochyby, zdali se dokáže i obsah vyrovnat skvělé sexy formě (sex/pitva v sedmém díle je lahůdka), ať už jde o sympatické herce, zajímavý hudební podkres nebo (a to především) vynikající dynamický střih. S přibývajícími díly dokázal tento seriálový černý kůň přesvědčit i o kvalitách obsahových, kdy každý díl přišel s povedenou epizodní zápletkou ze soudní síně a jejího zákulisí i efektním a efektivním dávkováním ústředního příběhu. Zde ale zároveň nastoupily pochyby, jestli si vysoko nastavenou laťku kvality dokáže udržet. Ovšem tím největším překvapením nakonec není, že se autorům toto povedlo, nýbrž to, že kvalitu dokonce i zvyšovali a závěr série je už je v motání hlavy prakticky orgasmický. Navíc si nepamatuju, kdy jsem naposled týden co týden odcházel od seriálu beze zbytku nadšený a natěšený na další epizodu, a to je prostě husarský kousek, kvůli kterému jsem takhle malý kousíček od přihození poslední hvězdy a zařazení How to Get Away with Murder mezi srdcovky. Třeba se tak stane napřesrok. Ostatně, nakročeno tímto směrem má už i tím, že hlavní hrdina nemá rád superhrdiny. EDIT: Jak už to tak bývá, je docela bizarní si nyní po finále seriálu po sobě číst komentář psaný po první sérii. Tentokrát to ale není kvůli nějakému tehdejšímu neporozumění nebo naivitě, ale prostě proto jak moc se seriál za tu dobu změnil. Asi se nedá říct, že by to byla po všech ohledech změna k horšímu, ale tu původní svižnost a cool faktor by v něm vlastně už od druhé série člověk pohledal. Namísto toho seriál čím dál víc řeší osobní dramata a všechny možné současné sociální problémy, a do vražd a konspirací se zamotá tak, že nakonec už ani nevím, komu ta titulní vražda ve výsledku prošla. (28.02.2015)

(121/2015) / Kvalitná, poctivá televízna zábava. Každý diel dokáže zabaviť a zvyčajne v závere aj pekne namotať do dalších dielov, tak ako to seriálový fandovia majú radi. Vypiplaný scenár, všetko do seba zapadá, každá jedna scéna má zmysel a súdne prostredie je jedno z najvďačnejších (ak sa kvalitne natočí). Po polovici prvej série musím skonštatovať, že sa jedná prekvapenie minuloročnej seriálovej sezóny (a trošku mi seriál pripomína House M.D. čo je iba další bod k dobru :) (22.09.2015)