Straight Outta Compton

Velmi povedený film o skupině N.W.A., který mě (i díky mému vztahu k rap music) bavil od začátku do konce a to přestože se rozhodně za extra fanouška N.W.A. nepovažuji, jednotlivé členy znám spíše z pozdějších solo kariér. V recenzích se psalo, že si nehrajou na žádné svatoušky, mě to ale přišlo, že docela jo.. kromě tvorby hudby a občasného záběru s hulením nebo se zbraní v ruce jsou to totiž obyč. chudáci, které tehdy šikanovali policisté všech barev (a možná i jo, co se tehdy dělo v Comptonu pražskej Pepík nemůže vědět). Nijak mi to ale nevadilo. Hodně dobře to zahrál Paul Giamatti v roli Jerryho Hellera. A jsem rád, že se ve filmu barvitě zobrazil Suge Knight, o kterém se traduje zabití obou hlavních představitelů EAST a WEST coastu -> 2Paca a Biggieho. Zajímalo by mě, jestli si na film stěžoval nebo mu to bylo jedno, protože evidentním gangsterem je dodnes. Ale jeho postava v Death Row Records mi velmi připomněla postavu Victora Sweeta z filmu Four Brothers - ten taky s oblibou ponižoval podřízený :). Top je pro mě stále 8 Mile, ale tohle velmi dobrý díl do kategorie životopisných filmů z prostředí rap music. (19.09.2015)

Existují tzv. černošské filmy o černoších pro černochy (podobně jako křesťanské pro křesťany), a tohle je podle mě jeden z nich, který se jakýmsi nedopatřením cpe do širší distribuce i pro bílý. Ten film není špatný, ale je to spíš těžký průměr než něco vyloženě úžasnýho nebo syrově autentickýho jako třeba Město bohů. Režisérsky je to bez sebemenšího rukopisu a velmi průměrný, tudíž i emoce jsou průměrný, a nefungují tu konflikty mezi postavami, největším záporákem se tu ukáže být nakonec nemoc, což o něčem vypovídá (vypovídá to o tom, že nejsme v gangsterce, ale v raperským biopicu, kde lidi neumíraj po tunách, ale taky o tom, že tvůrci filmu jsou mimo, když jim nefungují konflikty). Jako chápu, že FG Gray není Scorsese ani PT Anderson, ale když už zpracovávám takovýhle téma, musím k tomu přistoupit naplno se vším všudy, protože mezi diváky nebudu mít jen fanoušky GTAčka, ale i čtenáře Hudby ohně od Veselýho. Za další je ten film značně černobílý, kdy běloši jsou buď zlí poliši anebo chamtiví manažeři, přitom černoši jsou tu za naprostý deprivanty, který nejsou ochotný vyměnit ani sekundu času strávenýho s děvkama za pročtení špatně nastavených, resp. nedodržovaných smluv. Na jednu stranu je to celý takový trapně herojský, jelikož rapeři si to sami produkovali, na druhou stranu hrozně ublíženecký a ubrečený. Jinak řečeno zcela bez sebekritiky, kdy za koks můžou Kolumbijci a za AK-47 Rusáci, a černoši jsou prostě ve všem nevinně. Stopáž i ambicióznost filmu nahrávala tomu, aby před námi tvůrci rozjeli nějakou hlubší dobovou fresku jako Hříšné noci, ale výsledek je celkem mělký a taky dost vyměklý, kdy vyjma fuckování je ten film i přes R-rating dost krotkej. Ale je to škoda, protože potenciál tu byl – herecký výkony jsou kulantní, kostýmy a Raiders mikiny přesný, steadicamy samoúčelný, ale snesitelný, je tu potlačená osobní rovina (děti, milenky, manželky, čivavy) ve prospěch tý pracovní, což je vždycky plus, a vlastně i ta krotkost filmu je obhajitelná, kdy tvůrci evidentně chtěli ukázat skutečné lidské tváře skrývající se za jinak nekompromisním hiphopem, ale pořád z toho chtěli mít vážný drama, nikoli komedii. (01.10.2015)

N.W.A. "No white allowed?" Slova jako shit, fuck,bitch zazní ve filmu asi milionkrát. Člověk přemýšlí, jak k tomu napsat nějakou cool recenzi. Ale ani moc přemýšlet nemusím a píše se to samo. Příběh je v podstatě jednoduchá dějová linka o pár kamarádech, co se rozhodli něco dělat se svým životem a vykričet všem, v jakých žili podmínkách a co je sere. Podařilo se jim to. Jenže v každým, ikdyž silným fréndšipu, když přijdou na řadu lóve, jde veškerej kamarádšaft stranou. A každej se snaží nahrabat co nejvíc. Ať už je to na úkor podvodu nebo zničení vzájemných vztahů s lidma co Vás vytáhli nahoru. Jakkoliv je ten příběh zdánlivě jednoduchej, neznamená to, že není silnej. Každopádne bez Dr.Dre a Ice kostky by si tam nikdo ani neškrtl. Vyttáhli na svět 2Paca, Snoop Dogga a spoustu dalších. Songy jako "Nuthin' but a 'G' Thang" , "California Love" snad musí znát každej a ikdyž ne z rádia, tak třeba z GTA San Andreas. 80% P.s: Lowridery žeru ! (15.10.2015)

Z NWA znám pouze Ice Cubea (kdo by neznal Ice Cubea), takže mě snímek dost obohatil o informace. Nigga Hip Hop jde sice zcela mimo mě, ale některé písničky byly i tak celkem chytlavé a v kombinaci s vyprodaným koncertem naprostá paráda. Škoda, že vynechali linku s Eminemem a Snoop Doga taky setřeli po jedný scéně (možná je víc v režisérský verzi, ale ta je o 20 minut delší a už tak je to celkem dlouhý). Skvěle režírovaný, úderný a jeden velkej requiem průkopníkům žánru a obzvláště jednomu kdysi známému raperovi...80% (09.01.2016)

(1001) Řekněme, že by mi nevadilo, že film předkládá v podstatě fiktivní verzi kapely, kdyby byl upřímný ve svém poselství a pevný ve filmařských kramflecích. A to on není. Prolog byl extrémně navnazující, ale poměrně brzy se ta iluze nekompromisnosti začala bortit. Celý film svírá podivná schizofrenie a projevuje se to na více úrovních. Na té nejširší nebo všeobjímající mi není jasné, o čem film vlastně chce vyprávět. Protože chvílemi (zhruba tak první polovinu) vypadá jako zajímavý a potřebný sociálně-politický příspěvek do debaty, která je v Americe horká dodnes a pořád přihořívá, protože když dělali svou hudbu a bojovali za právo ji dělat, byla jsem za film i za ně nejšťastnější. Potom tenhle aspekt úplně vymizí a zůstane jenom ten nejstandardnější biopic včetně obvyklých atributů jako je manipulace historie a libovolné vynechávání lidí přítomných reálným událostem, zapojení portrétovaných do výroby a s tím související pofidérní výběr zobrazovaného (smrt Dreho bratra nemá žádnou funkci vzhledem k vyprávěnému příběhu, ale přesto je jí dán prominentní prostor, kdežto například jeho mlácení partnerek je "cesta, kterou se filmaři rozhodli nejít") a mix pietní úcty a zuboženého zeslaboštění zesnulého člena, který se sám nemůže vyjádřit a za kterého jedná vdova. A přitom právě Eazy-E udává tempo celému výtvoru, je představen jako první a jeho životní oblouk supluje dramatický oblouk filmu. (A Jason Mitchell také podle mého předvedl zdaleka nejlepší výkon. Co si budeme nalhávat, když jel autem a koukal na bilboardy, tak mi i slzička ukápla, jak byl krásně smutný, ale zase skutečný Eazy-E byl prý spíš "fuck you" než že by ronil slzy, ach jo.) Na ten jeho oblouk jsou podivně roubovaná křišťálově vyčištěná promo videa pro Ice Cubea a Dr. Dreho, kulminující v doslovu a v tom, jaká videa se rozhodli o sobě na konec zařadit - je to až trošku legrační. O filmovém řemesle toho potom nemám moc co říct, protože film se formálně nijak nesnaží najít a vynalézt a ničím se nevymyká ze zažitých zvyklostí a obvyklostí. Konec se rozpadá, protože o hudbu už nejde a ústřední trio je od sebe izolované. Film ztrácí půdu pod nohama a tempo jde do kytek (viděla jsem jenom kratší kinoverzi a nedovedu si představit, že by dvacet minut navíc dokázalo všemu tomu potácení dodat řád, spíš bych řekla, že se to musí táhnout ještě víc, ale kdo ví), ačkoliv tvůrci měli šanci alespoň naznačit, že zpomalování a rozpad děje zrcadlí rozpad kapely a ochlazování vztahů. A právě jakákoliv absence sebereflexe a nadhledu znamená, že film si možná dobře vede jako produkt zábavního průmyslu, ale nemůže se prosadit v tom uměleckém. (04.09.2017)