Straight Outta Compton

Musím sa priznať, že je škoda, že som "Straight Outta Compton" nevidel ešte minulý rok, lebo by som si pripísal do svojho zoznamu najlepších filmov ešte jeden film a myslím si, že by sa pokojne dostal aj do prvej desiatky. "Straight Outta Compton" rozpráva skutočne veľmi zaujímavý príbeh skupiny N.W.A. a ich kariéry, ich rozdelenia, pokusu o návrat až následného skutočného konca. Pre prípad, že príbeh týchto hrdinov nepoznáte, nebudem dávať spoilery o tom, čo sa udeje. Ja sám som to nevedel a som rád, že som tu mal tento film, aby mi to povedal. Veľmi dobre nám predstaví postavy a nemôžeme k nim neprejaviť určité sympatie. Dre a Ice Cube sú mi v tomto filme nadmieru sympatický. A v každej scénke kde sú presne človek chápe, čo sa odohráva v ich hlave. S Eazym je to trošku ťažšie, ale aj tam sympatie fungujú dobre. Veľmi chválim výber hercov, lebo presne človek vie, ktoré postavy reprezentujú, hudba je skvelá, film vyzerá veľmi dobre a najmä počas celého hracieho času ani raz nepustí. Nie je to nuda a človek úplne zabudne, koľko času uplynie. A to robí z tohto filmu skutočne skvelý zážitok. Určite si film čeknite. Hodnotenie: A (15.07.2016)

Skvělý životopis jedné skupiny, z pohledu dvou jejich členů (a podle filmu, jsou vlastně ostatní skoro zbyteční). Režijně skvělé, casting perfektní (hlavně O'Shea Jackson Jr. si Ice Cuba prožívá perfektně), občas mě to i hudebně naladilo na jejich vlnu a skoro jsem měl chuť hodit něco po projíždějícím policejním autě (byla noc, balkon máme směrem na hlavní ulici... trochu gangsta, bro). Ve výsledku je tak škoda jen v úhlu pohledu, kdy viditelně dvě postavy jsou "nad ostatními" a i úplně závěrečné "smíření" mi přijde trochu zvláštní, vzhledem k chování některých postav během filmu. (28.03.2016)

Člověk nemusí o rapu vědět nic, a ten film vás dostane. Bezchybně odvedená filmová práce, která svou bezproblémovostí a chytlavostí vzbuzuje podezření, jestli "příběh podle skutečnosti" nebyl trochu upraven. Ať je to jak chce, Straight Outta Compton je film zábavný, lehce osvětový, a obsahuje všechny prvky klasického dramatu, které vás nepustí z křesla. (05.01.2016)

Wow! Jakožto člověk, který se zajímá o hip-hop jen okrajově, jsem byl překvapen a nadšen tímto počinem. Straight Outta Compton je totiž syrovou sondou do světa hudebního businessu, který Vás bez sebemenšího zaváhaní vyplivne jako žvýkačku, poté, co Vás využije. Užíval jsem si každou minutu filmu, každou píseň, kterou jsem slýchával denně v rádiích a při hraní GTA: San Andreas. Režisér krásně pracuje s dostupnými schématy a posouvá herce do jejich maximálních možných limitů, takže se před Vámi na ploše 147 minut rozestře úžasný příběh o pár rapperech, kteří se snažili změnit svět kolem sebe, kteří chtěli dokázat něco víc než jejich vrstevníci. Film Straight Outta Compton neváhám označit jako jeden z nejlepších filmů tohoto roku. A nejoblíbenější scéna/píseň? Koncert, na kterém Ice Cube rapuje song Fuck The Police! „FUCK THE POLICE!“ (18.10.2015)

(1001) Řekněme, že by mi nevadilo, že film předkládá v podstatě fiktivní verzi kapely, kdyby byl upřímný ve svém poselství a pevný ve filmařských kramflecích. A to on není. Prolog byl extrémně navnazující, ale poměrně brzy se ta iluze nekompromisnosti začala bortit. Celý film svírá podivná schizofrenie a projevuje se to na více úrovních. Na té nejširší nebo všeobjímající mi není jasné, o čem film vlastně chce vyprávět. Protože chvílemi (zhruba tak první polovinu) vypadá jako zajímavý a potřebný sociálně-politický příspěvek do debaty, která je v Americe horká dodnes a pořád přihořívá, protože když dělali svou hudbu a bojovali za právo ji dělat, byla jsem za film i za ně nejšťastnější. Potom tenhle aspekt úplně vymizí a zůstane jenom ten nejstandardnější biopic včetně obvyklých atributů jako je manipulace historie a libovolné vynechávání lidí přítomných reálným událostem, zapojení portrétovaných do výroby a s tím související pofidérní výběr zobrazovaného (smrt Dreho bratra nemá žádnou funkci vzhledem k vyprávěnému příběhu, ale přesto je jí dán prominentní prostor, kdežto například jeho mlácení partnerek je "cesta, kterou se filmaři rozhodli nejít") a mix pietní úcty a zuboženého zeslaboštění zesnulého člena, který se sám nemůže vyjádřit a za kterého jedná vdova. A přitom právě Eazy-E udává tempo celému výtvoru, je představen jako první a jeho životní oblouk supluje dramatický oblouk filmu. (A Jason Mitchell také podle mého předvedl zdaleka nejlepší výkon. Co si budeme nalhávat, když jel autem a koukal na bilboardy, tak mi i slzička ukápla, jak byl krásně smutný, ale zase skutečný Eazy-E byl prý spíš "fuck you" než že by ronil slzy, ach jo.) Na ten jeho oblouk jsou podivně roubovaná křišťálově vyčištěná promo videa pro Ice Cubea a Dr. Dreho, kulminující v doslovu a v tom, jaká videa se rozhodli o sobě na konec zařadit - je to až trošku legrační. O filmovém řemesle toho potom nemám moc co říct, protože film se formálně nijak nesnaží najít a vynalézt a ničím se nevymyká ze zažitých zvyklostí a obvyklostí. Konec se rozpadá, protože o hudbu už nejde a ústřední trio je od sebe izolované. Film ztrácí půdu pod nohama a tempo jde do kytek (viděla jsem jenom kratší kinoverzi a nedovedu si představit, že by dvacet minut navíc dokázalo všemu tomu potácení dodat řád, spíš bych řekla, že se to musí táhnout ještě víc, ale kdo ví), ačkoliv tvůrci měli šanci alespoň naznačit, že zpomalování a rozpad děje zrcadlí rozpad kapely a ochlazování vztahů. A právě jakákoliv absence sebereflexe a nadhledu znamená, že film si možná dobře vede jako produkt zábavního průmyslu, ale nemůže se prosadit v tom uměleckém. (04.09.2017)