Straight Outta Compton

Vskutku pozoruhodné. Přiznám se že i já nemám často odpověď na otázku zda je rap vlastně forma hudebního umění. A v mých očích pokud je, tak samozřejmě nedosahuje výše například klasické nebo rockové hudby... ale dost těchto úvah. Film se povedl, protože ve mě vzbudil zájem o tu partu lidí, která na plátně rapuje (neodvážil bych se použít slovo zpívá) o nenávisti k policii (má na ni plné právo), k bílým, k černým, k židům a vlastně asi ke komukoliv kdo se jim zrovna nelíbí. Casting povedený (celou dobu jsem si lámal hlavu nad tím jaktože je ten herec co hraje Ice Cuba na něho tak moc podobnej). Z filmu je cítit že se jedná o srdeční projekt pro asi každého z těch co se na něm podíleli. Upřímně, pochopil bych i nějaké ocenění ať už herecké nebo filmu celkově. Prostě kluci se snažili a zahráli to perfektně. 75% (31.03.2016)

Pánové si o sobě vyprodukovali tenhle nekonečně dlouhý film, to je roztomilé! Nenapadlo by mě, že hláškami jako "Dre, jseš dobrej DJ, ale jseš moc velkej rebel!" a "Na ulici nás nečeká šťastnej konec" se bude ve filmech pohazovat ještě v jednadvacátym století... Kýč a patos hip hopu jede na maximum. Poslouchat beaty multimilionářů, který prodávaj svoje zážitky z mládí, čímž dělají z autenticity komoditu, se mi tu protiví. Ne že bych měl něco proti rapu, občas i něco poslechnu, mám ale problém s celou tou omáčkou okolo, a právě z ní je tenhle film. Sledovat tuhle zcela očividnou sebepropagaci a součást velmi dobře ošetřené mainstreamové obchodní strategie jako něco opravdového a tvrdého mi každopádně přijde legrační. (13.10.2015)

(1001) Řekněme, že by mi nevadilo, že film předkládá v podstatě fiktivní verzi kapely, kdyby byl upřímný ve svém poselství a pevný ve filmařských kramflecích. A to on není. Prolog byl extrémně navnazující, ale poměrně brzy se ta iluze nekompromisnosti začala bortit. Celý film svírá podivná schizofrenie a projevuje se to na více úrovních. Na té nejširší nebo všeobjímající mi není jasné, o čem film vlastně chce vyprávět. Protože chvílemi (zhruba tak první polovinu) vypadá jako zajímavý a potřebný sociálně-politický příspěvek do debaty, která je v Americe horká dodnes a pořád přihořívá, protože když dělali svou hudbu a bojovali za právo ji dělat, byla jsem za film i za ně nejšťastnější. Potom tenhle aspekt úplně vymizí a zůstane jenom ten nejstandardnější biopic včetně obvyklých atributů jako je manipulace historie a libovolné vynechávání lidí přítomných reálným událostem, zapojení portrétovaných do výroby a s tím související pofidérní výběr zobrazovaného (smrt Dreho bratra nemá žádnou funkci vzhledem k vyprávěnému příběhu, ale přesto je jí dán prominentní prostor, kdežto například jeho mlácení partnerek je "cesta, kterou se filmaři rozhodli nejít") a mix pietní úcty a zuboženého zeslaboštění zesnulého člena, který se sám nemůže vyjádřit a za kterého jedná vdova. A přitom právě Eazy-E udává tempo celému výtvoru, je představen jako první a jeho životní oblouk supluje dramatický oblouk filmu. (A Jason Mitchell také podle mého předvedl zdaleka nejlepší výkon. Co si budeme nalhávat, když jel autem a koukal na bilboardy, tak mi i slzička ukápla, jak byl krásně smutný, ale zase skutečný Eazy-E byl prý spíš "fuck you" než že by ronil slzy, ach jo.) Na ten jeho oblouk jsou podivně roubovaná křišťálově vyčištěná promo videa pro Ice Cubea a Dr. Dreho, kulminující v doslovu a v tom, jaká videa se rozhodli o sobě na konec zařadit - je to až trošku legrační. O filmovém řemesle toho potom nemám moc co říct, protože film se formálně nijak nesnaží najít a vynalézt a ničím se nevymyká ze zažitých zvyklostí a obvyklostí. Konec se rozpadá, protože o hudbu už nejde a ústřední trio je od sebe izolované. Film ztrácí půdu pod nohama a tempo jde do kytek (viděla jsem jenom kratší kinoverzi a nedovedu si představit, že by dvacet minut navíc dokázalo všemu tomu potácení dodat řád, spíš bych řekla, že se to musí táhnout ještě víc, ale kdo ví), ačkoliv tvůrci měli šanci alespoň naznačit, že zpomalování a rozpad děje zrcadlí rozpad kapely a ochlazování vztahů. A právě jakákoliv absence sebereflexe a nadhledu znamená, že film si možná dobře vede jako produkt zábavního průmyslu, ale nemůže se prosadit v tom uměleckém. (04.09.2017)

Už jako teenager jsem poslouchal americký rap, pochopitelně i teatrálnější verzi v podobě gangsta rapu (který proslavili právě N.W.A.) a znal drtivou většinu postav, o kterých film vypráví. Byl jsem tedy perfektní cílovou skupinou mimo americká ghetta, pro kterou byl film určen a mohu snad konstatovat jen to, že se mi hodně líbil, i když hudební filmy z principu nesnáším a zfilmovaným biografiím skupin nebo zpěváků napříč žánry se vyhýbám úplně. Nostalgicky jsem si tedy zavzpomínal na všechny ty hity, které jsem strkal do discmana, na všechny ty propařené noci u San Andreas s naladěným rádiem Los Santos a ve výsledku byl zklamaný pouze jedinou skutečností. Tím, že se film nakonec věnoval pouze lidem okolo N.W.A. a nezabrousil i dál, zvláště když budoucí přední postavy rapu divákovi letmo představoval. To, že Eazy-E dojel na AIDS není žádná hrůzná novinka, takže jsem trochu trpěl, když se na place objevoval mladej Snoop Dogg, 2Pac (pár let poté zastřelen v autě, které řídil Knight) a jiné přední postavy amerického rapu v 90. letech, které stály ve středu doslova války v podobě East Coast vs. West Coast, ve které se Knight tady "hezky" vyznamenal a já jsem místo toho sledoval jen Eazyho postupnou nemoc s jasnou představou, co bude následovat. Trochu mi vadila i skutečnost, že scénáristé (zjevně díky dohledu stále žijících členů N.W.A na scénář) dokázali v pravém kontroverzním světle ukázat jen mrtvého Eazyho, který se nemohl ohradit a Ice Cubea s Dr.Dre vylíčili jako fér kluky, ačkoliv skandálů měli jak nasráno. To, že pak celý film věnují jemu je sice hezké, ale příště by místo sentimentálních gest měli raději ubrat na alibismu a pokrytectví. Film zároveň vypovídá o přístupu policie k negrům v ghettech a rovnou celé rasové problematice USA, takže má i sociální rovinu. Skutečnost, že jediná nominace na Oskara se pak objevila pouze pro komplet bílé scénáristy filmu, to byla taková vtipná facka celému poselství tohoto projektu. Zvláště Jackson hraje svého fotra tak přesvědčivě, že jsem chvílemi neviděl rozdíly, naopak mi přišel ještě víc cool než originál a rozhodně to nebylo jen nápadnou fyzickou podobou. 80% (26.01.2016)

[extended] Na tomhle Comptonském Bratrstvu kočičí pracky si rytmicky přikyvovalo spousty filmařského talentu a je potom trochu škoda, že většina z něj šla na minimalizaci klasických neduhů životopisného filmu, pokrývajícího delší časové úseky. Jinými slovy opět se tam toho snaží být co nejvíce a na nic z toho není pořádně čas. Druhým strajkem jest dohled a háj-fájv policy s reálnými předobrazy, který se potulovaly na place a dávaly bacha, aby náhodou někdo neprofackoval jejich pozici utiskovaného talentovaného umělce, který uspěl nehledě na hostilní bělošské prostředí USA na počátku devadesátých let. Zejména MUDr. Dre musel dle všeho rozdávat sluchátka na všechny strany, aby z toho vyšel jako černošský Rikitan celého cirkusu, kterému byly veškeré excesy přeci tááákhle vzdálené. Jenomže i přes nemilosrdnou stopáž ten film prostě jede a co je nejdůležitější, nesnaží se přizpůsobit bělošskému vnímání, neomlouvá se a mluví svou vlastní řečí. (07.03.2016)