Divoké historky

Najs, výborne natočené, skvelo zahrané a prekvapivo aj na krátkej ploche emočne funkčné. Ale takisto aj brutálne nevyrovnané ale chvalabohu výborne vystavané - kvalitatívne to krásne graduje. hodnotetie poviedok v chronologickom poradí : lietadlo 1010, bar 4/10 ,auto 2/10 , odťahovka 8/10 , právnik 9/10, svadba 10/10. celkovo 8/10. (30.06.2015)

Kdysi jsem navštívil psychiatra a se znepokojením se ho ptal, jestli jsem v pořádku, pokud dnes a denně čelím čím dál tím intenzivnějším tužbám zakroutit svým potomkům krky. Ujistil mě, že to patří k údělům téměř každého rodiče a má to taky. Jemu prý pomáhá alkohol a když už nebudu vědět, kam dál, místo sečných, bodných a střelných zbraní je lepší vytáhnout nějakou kuličku a žmoulat ji v dlaních do úplného uklidnění. Hrdinové argentinských filmových povídek ke smůle své či svého okolí kuličku nepoužívají a svým emocím dávají plný průchod okořeněný typickým jihoamerickým temperamentem. Tuhle černou komedii, která se dívá na neduhy společnosti a lidské slabosti s jízlivým nadhledem, považuju za nejpříjemnější filmové překvapení roku 2014. S humorem Divokých historek jsem se tak nějak ztotožnil a především hrdinovi první povídky závidím jeho nekompromisní tah na branku, protože jen málo z nás má schopnost tak dokonale věci dotáhnout do konce. Ze 6 povídek jich 5 považuju za vysoce nadstandardních, jedna poněkud nezapadá do poetiky a humoru celku a buď měl scénárista trochu přidat na nadsázce a komediálním vyznění, nebo ji měl vyřadit úplně. Ale to nic nemění na faktu, že i tenhle kousek o zkorumpovanosti systému jsem si užil, byť jinak než u těch ostatních. Celkový dojem: 90 %. (02.12.2014)

Proč, proč, proč, proboha próóóč?! Proč se do kina pouštěj lidi, co rozrazej dveře při úvodní scéně, pak do mě šťouchaj, jestli ta sedačka hned vedle mě v poloprázdným sálu je fakt volná, půl hodiny ze sebe za ustavičnýho hekání a funění shazujou asi tak čtrnáct vrstev oblečení, hledaj brejle v igelitovejch sáčcích a do toho všeho si hrajou na Roberta Zárubu...? Kdyby ta bába, co se mnou byla v Atlasu, psala komentáře na ČSFD, mohl by se jít golfista zapatovat do jamky. Klika, že jsem slušně vychovanej kluk a nedělá mi problém během filmu přeskákat o tři lajny jinam, jinak by těch divokejch historek bylo bejvalo sedum. (19.12.2014)

Ouch. Wild Stories je velmi temná, extrémně reálná a neuvěřitelně zábavná smršť 6 povídek, ve které ani jeden není Outsider. Musím říct, že už dlouho jsem neviděl, tak excelentně zahraný a reálně natočený film, ve kterém v jednu chvíli zažíváte záchvaty smíchu a vzápětí jste šokování perfektní pointou. Za mě vyhrává povídka číslo tři- Násilný hixploitation, kde z malé blbosti může vzniknout tragédie. Druhé místo získává pátá povídka kde už od první minuty číhá něco nepříjemného a depresivního ve vzduchu, vskutku silné drama se šokujícím závěrem. Třetí místo: 6 povídka na svatbě, skvěle vymyšlená, po většině času zábavná a v závěru až nervy stahující a bramboru získává čtvrtá povídka o smolaři, který dojde až na strop lidského limitu trpělivosti a doslova vybouchne. Potěší samozřejmě i úvodní, kraťounká povídka s letadlem a perfektním nápadem či hned následující povídka o pomstě. 100% Bezchybná záležitost. (21.10.2014)

První má tragikomickou pointu, další nekompromisní závěr, následuje výtečný „zločin z vášně“ a tak dále, a tak dále.. Tvůrci si nesmírně umně hrají. S náladami, charaktery postav, postavením kamery, s absurdními momenty. Někdo možná řekne, že je to vykalkulovaný kus, který s divákem okatě soucítí v případě kritiky systému, já si spíš užíval příběhy lidí, kterým ruply nervy a v cynickém balení představují několik absurdit za sebou. Režisér a scenárista Damián Szifrón je, a toho si cením především, často velmi trefný. Chlapská ješitnost, skrytá agrese, partnerská nevěra, moc peněz, byrokracie systému při odtažení auta – prostě situace, které se nedějí ve vesmíru, ale mezi námi, s našimi přáteli, při našich návštěvách úřadů.. Tvůrci natahují následky konfliktů, ženou je do šílených rozměrů, které často končí katastrofou. Mezi tím pociťujeme spolu s protagonisty šesti příběhů malá vítězství, vzápětí ještě hlubší pády. Každá povídka přistupuje k naštvání a pomstě jinak. Každá z nich se může poplácat po ramenou za dialogy, za herce, za nápad. Nenápadnou černou komedii z Argentiny, produkovanou Pedrem Almodóvarem (naštěstí není cítit) nelze, než vřele doporučit. Z alfa samců na silnici a z prohození slečny zrcadlem jsem byl mile mimo!! (09.03.2015)