Divoké historky

Najs, výborne natočené, skvelo zahrané a prekvapivo aj na krátkej ploche emočne funkčné. Ale takisto aj brutálne nevyrovnané ale chvalabohu výborne vystavané - kvalitatívne to krásne graduje. hodnotetie poviedok v chronologickom poradí : lietadlo 1010, bar 4/10 ,auto 2/10 , odťahovka 8/10 , právnik 9/10, svadba 10/10. celkovo 8/10. (30.06.2015)

Jsem neskutečně šťastná, že jsem neobdržela letenku od Pasterňaka i kdyby to bylo na Maledivy, natož si snad dát pak někde v motorestu hranolky. Za jistých podmínek se nemusí vyplatit předjíždění v parádním bouráku nějakého prďolu a následné píchnutí pneumatiky. O parkování v místech, kde to není prý povoleno, bych se už asi zachovala podobně jako majitel dotyčného auta, na které odtahová služba měla zřejmě spadeno víc, než bylo zdrávo. A když přeskočím neskutečnou anabázi se Santiagem, kterého bych psům klidně předhodila, tak mě čekala jedna svatební hostina s krásným Straussovým valčíkem a s nevěstou k pohledání :-)) Za mě nej povídka byla ta s bombičkou, u mostu a svatba, ono na všech bylo něco unikátního ( skoro bych řekla, že některé situace nám byly blízké) a já se pokaždé těšila na tu další a další, klidně mohli ještě něco přihodit, emča by se vůbec nezlobila :-) (18.05.2015)

Po skúsenosti so Szifrónovým filmom by som mal zrejme prehodnotiť poznámku pri Jarmuschovom Coffee and cigarettes v zmysle, že jednotný režisér poviedkového filmu dáva istotu udržania akej-takej latky. Nájsť podobne nevyrovnaný film by znamenalo vyhlásiť medzinárodné pátranie. Úvodný "Pasternak" (90%) funguje ako skvelá ironická anekdota s takmer do dokonalosti obrúseným finále a intertextuálnym vtipom pre znalcov literatúry. Už nasledujúce "Las Ratas" (Potkany, 40%) však skĺzava do umelej kŕčovitej repetície a dostavuje sa neblahý dojem sledovania prostoduchej telenovely, oboznámenej s termínom "spoločenskej kritiky" len z veľkej diaľky. S tretím "El más fuerte" (Najsilnejší, 100%) sa však film ešte mohutnejšie navracia do brázdy dômyselnej satiry a dokáže presvedčiť o reálnosti situácie, ktorú dynamicky vyhrotí do brilantnej pointy a privodí tak predčasný vrchol, ku ktorému sa už po zvyšok stopáže ani nepriblíži. Nasledujúce "Bombita" (Bombička, 40%) je len smutným vykonštruovaným pokusom, ktorý padá na hlúpo zvolenej modelovosti a skutočné nešvary banalizuje, zatiaľ čo nám predostiera hrdinu na míle vzdialenému všednosti, s ktorým sa nemožno identifikovať, pretože je sám problémom. "La Propuesta" (Ponuka, 60%) sa ešte snaží navrátiť do koľají civilnosti a jej protagonistu možno dobre pochopiť; čo jej podlamuje nohy je predovšetkým záver, podtrhávajúci agitujúce vyznenie. Posledné "Hasta que la muerte nos separe" (Kým nás smrť nerozdelí, 80%) sa utrháva z reťazí, ale rozpútané peklo vyznieva mierne do stratena, čo vynahrádza pre mňa napriek všetkému nečakaný a úsmevný záver. Zaokrúhleným aritmetickým priemerom (mínus 5%, strhnutých za rozpačitosť celého tvaru, skrývajúceho sa za jednotnú koncepciu): 65% (26.02.2015)

|| Scenár: Damián Szifrón | Hudba: Gustavo Santaolalla | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: Kramer & Sigman Films, El Deseo, Corner | Rozpočet: 3,3 miliónov $ | Tržby: 12,300,000 $ | Ocenenia: Cannes FF - Nominácia - Palma d'Or - Damián Szifrón; San Sebastián International FF - Audience Award - Damián Szifrón || Presne takto by to v našich každodenných životoch vyzeralo, keby sme mali viac, než jednu strelu. Nakoľko by podobné činy ovplyvnili natrvalo ten náš "jediný" život, musí nám stačiť podobné razantné konanie si len predstavovať, alebo v lepšiom prípade, si pozrieť Relatos Salvajes od geniálneho Damiána Szifróna, a baviť sa bez hraníc justície a morálky, aspoň na tých 122 minút. Svoju "poviedku" si tu nájde asi úplne každý, podobne ako tomu bolo v Love Actually, s jediným rozdielom: pekne po argentínsku ;) 85% | Světozor Praha, 8.10.2014 | (09.10.2014)

Mnohé filmy mají třeba buď škaredou prdel, nebo nevzhledné kozy, rozplizlé bradavky, chlupaté nohy, přerostlého bobra, křoví v podpaždí, mezi nohama srolovaného vykuchaného netopýra, jsou duté jak frýšop, unyle funí, špatně kouří, nechtějí se nechat vylízat, líně přirážejí či prostě jen čpí jako dveře od hajzlu na rybářské lodi. Opravdový a intenzivní divácký orgasmus se vším všudy proto prožívám tak maximálně jednou až dvakrát do roka, protože objevit dokonale estetický, chytrý a ultimativně zábavných kousek, to je jako se do zblbnutí hrabat rypákem v bordelu, abyste jednou za sto přeoraných kubíků narazili na opravdového lanýže. A tihle patagonští Bakaláři na mě vskutku zapůsobili jako kus perfektně středně propečené argentinské svíčkové s dokonale zlatavými kroketami mezi jetou připálenou flákotou z nuceného výseku s prošlým bramborovým salátem. Skvostně natočeno, famózně zrežírováno, úžasně zahráno a navíc se skvělými dialogy a pointami. Jako vždy se nechci nikoho ani slůvkem dotknout, avšak myslet si můžu, co chci, a zrovna teď si myslím, že méně než čtyři tomu může dát jen naprostý pičus nebo ve vlastní důležitosti se utápějící sebestředný bukanýr. Ale to se odehrává jen v mé hlavě poté, co jsem si přečetl pár „erudovaných“ hlenů zdejších artových teplometů, a ventilovat to rozhodně nikde nebudu. A teď mě omluvte. Když jsem dnes divoce brázdil městský okruh ve své vytuněné Škodě 120 GLS, míjel mě ten tlustý vysolárkovaný tunelář s pedikůrou od vedle a ukazoval na mě fakáče. Je čas posrat mu Kvésedmičku. (04.03.2015)