Divoké historky

Nejprve jsem chtěl film odbýt ze zvyku čtyřmi hvězdičkami, ale pak jsem si uvědomil, že obzvlášť na povídkový film, musím ocenit jeho úžasnou vyrovnanost. Alespoň mně to tak přišlo. Často tu ostatní píší, že některé povídky byly dobré, některé méně. Tak si říkám, kdo jiný by měl dát filmu pět hvězd, než já, který si myslím, že v podstatě všechny byly supr? Všechny měly nápad, pointu, zábavný průběh, vtipné a výrazné charaktery, nepůsobí to ani nijak zvlášť levně a příběhy jsou tak ze života, že se člověk chytí a nepustí až do konce. Divoké historky se mi skvěle trefily do nátury, neboť přiznávám, že podobně jako ve Volném pádu, jsem se v některých postavách hodně viděl. Za pozornost stojí i úžasná muzika Gustava Santaolally. Film, který budu chtít vidět vícekrát. Určitě to šlo udělat ještě i lépe, ale nemůžu chtít zase všechno. (21.06.2022)

Kdysi jsem navštívil psychiatra a se znepokojením se ho ptal, jestli jsem v pořádku, pokud dnes a denně čelím čím dál tím intenzivnějším tužbám zakroutit svým potomkům krky. Ujistil mě, že to patří k údělům téměř každého rodiče a má to taky. Jemu prý pomáhá alkohol a když už nebudu vědět, kam dál, místo sečných, bodných a střelných zbraní je lepší vytáhnout nějakou kuličku a žmoulat ji v dlaních do úplného uklidnění. Hrdinové argentinských filmových povídek ke smůle své či svého okolí kuličku nepoužívají a svým emocím dávají plný průchod okořeněný typickým jihoamerickým temperamentem. Tuhle černou komedii, která se dívá na neduhy společnosti a lidské slabosti s jízlivým nadhledem, považuju za nejpříjemnější filmové překvapení roku 2014. S humorem Divokých historek jsem se tak nějak ztotožnil a především hrdinovi první povídky závidím jeho nekompromisní tah na branku, protože jen málo z nás má schopnost tak dokonale věci dotáhnout do konce. Ze 6 povídek jich 5 považuju za vysoce nadstandardních, jedna poněkud nezapadá do poetiky a humoru celku a buď měl scénárista trochu přidat na nadsázce a komediálním vyznění, nebo ji měl vyřadit úplně. Ale to nic nemění na faktu, že i tenhle kousek o zkorumpovanosti systému jsem si užil, byť jinak než u těch ostatních. Celkový dojem: 90 %. (02.12.2014)

Říká se, že nejlepší historky píše sám život, případně ,,tohle by nikdo nevymyslel". Pokud i po dozírání na Relatos salvajes budete přesvědčeni, že vaše osobní zkušenosti válcují Szifrónovu fantazii, dejte mi vědět. Já jen, jako že bych se vám vyhnul.... Nemám dobré zkušenosti s filmy, které jsou slepené z jednotlivých více, či méně soudržných epizod. Oprava - neměl jsem. Výborné. (06.11.2016)

Velice povedený nezávislý film, který vás opravdu dostane svým skvělým černým humorem, který je zasazen do šikovně napsaného scénáře a dokonale svižné režie s kamerou. Nastavenou laťku si víceméně udržuje po celé dvě hodiny. Povídky jsou ve směs originální, vtipné a s opravdu skvělým vyprávěním a dobrými hereckými výkony. Divoké historky si díky své lehce morbidní zábavě určitě zaslouží pozornost. /85%/ (Kino - Prom.) (21.10.2014)

Vykalkulovaný tah na zlomyslné pointy nutí diváka nebrat tu tvůrčí snahu příliš vážně, což je docela škoda, protože když vezmu úvahu, že morálně jsem si s tím sednul jen u inženýrské odysey, a že svatební veselice nabídla vše, co její předchůdci ne, tedy především naspídovaný kolotoč absurdity, která ta cynická životní poselství předkládá s naprostou suverenitou a lehkostí, jakoby ji napsal sám život, nelze nemyslet na to, že tvůrci měli na víc. (29.12.2014)