Divoké historky

„Musíme něco udělat! Teď to jedí oba!“ - „Přidat více jedu?“ Divoké historky divákovi nabízí funkční mix originality, vypointovanosti, cynismu, škodolibosti, vyhrocenosti, černého humoru a nadsázky (a to v míře vrchovaté). Jediným větším rozdílem mezi povídkami je pak dávkování humoru (s tím jsem měl při první projekci trochu problém, napodruhé mi to už takřka nevadilo). 1.a 2. (to spiklenecké mrknutí!) povídka jsou dokonalé, 3. zas pro změnu stupňuje vyhrocenost na maximum (trochu u ní pokulhávají detaily, ale stále je to velká zábava, navíc vtipně vypointovaná). U 4. jsem zcela fandil hlavnímu hrdinovi, a to kafíčko a croissant jsem si vychutnal společně s ním (i když na můj vkus zůstal až moc „při zemi“), 5. (jež mě při první projekci docela zklamala) se mi napodruhé líbila podstatně víc (ta zlomyslná sociální kritika má něco do sebe) a co říci k 6. povídce…snad jen, že takhle stylovou svatbu jsem ve filmu ještě asi neviděl (navíc má milovaná skladba „Na krásném…“ byla použita velmi trefně). Po druhé projekci zvyšuju na slabších 5*. (08.03.2015)

Po skúsenosti so Szifrónovým filmom by som mal zrejme prehodnotiť poznámku pri Jarmuschovom Coffee and cigarettes v zmysle, že jednotný režisér poviedkového filmu dáva istotu udržania akej-takej latky. Nájsť podobne nevyrovnaný film by znamenalo vyhlásiť medzinárodné pátranie. Úvodný "Pasternak" (90%) funguje ako skvelá ironická anekdota s takmer do dokonalosti obrúseným finále a intertextuálnym vtipom pre znalcov literatúry. Už nasledujúce "Las Ratas" (Potkany, 40%) však skĺzava do umelej kŕčovitej repetície a dostavuje sa neblahý dojem sledovania prostoduchej telenovely, oboznámenej s termínom "spoločenskej kritiky" len z veľkej diaľky. S tretím "El más fuerte" (Najsilnejší, 100%) sa však film ešte mohutnejšie navracia do brázdy dômyselnej satiry a dokáže presvedčiť o reálnosti situácie, ktorú dynamicky vyhrotí do brilantnej pointy a privodí tak predčasný vrchol, ku ktorému sa už po zvyšok stopáže ani nepriblíži. Nasledujúce "Bombita" (Bombička, 40%) je len smutným vykonštruovaným pokusom, ktorý padá na hlúpo zvolenej modelovosti a skutočné nešvary banalizuje, zatiaľ čo nám predostiera hrdinu na míle vzdialenému všednosti, s ktorým sa nemožno identifikovať, pretože je sám problémom. "La Propuesta" (Ponuka, 60%) sa ešte snaží navrátiť do koľají civilnosti a jej protagonistu možno dobre pochopiť; čo jej podlamuje nohy je predovšetkým záver, podtrhávajúci agitujúce vyznenie. Posledné "Hasta que la muerte nos separe" (Kým nás smrť nerozdelí, 80%) sa utrháva z reťazí, ale rozpútané peklo vyznieva mierne do stratena, čo vynahrádza pre mňa napriek všetkému nečakaný a úsmevný záver. Zaokrúhleným aritmetickým priemerom (mínus 5%, strhnutých za rozpačitosť celého tvaru, skrývajúceho sa za jednotnú koncepciu): 65% (26.02.2015)

Je v tomhle letadle ještě někdo kdo zná Pasternaka?! Takže vezmu to popořadě. To nejlepší na úvod. První povídka je naprosto bombastická a má nejlepší pointu. čistých 5*. Druhá z jedem na krysy a likvidací mafiánskýho kápa kandidujícího na starostu, taky v pohodě. Tuhle kuchařku bych teda nechtěl nasrat 4* Třetí povídka trochu drsnejší Besip akorát v tom nehraje Soukup 4* Čtvrtej příběh z bombitem mě ze začátku až tak nechytnul, ale konec byl ultimátní. Dávám mu lepší 3*. Pátej příběh byl naopak rozehranej celkem zajímavě, ale pro změnu ten konec mi přišel trochu odbytej. Rovněž za 3* No a závěrečnej příběh Svatba je fakt masakr. Ten jsem sledoval asi z nejvíc pobaveným úsměvem, protože vím, že mě (naštěstí) nikdy nic takovýho nemůže potkat. Nicméně po tom všem čím si dvojice během svatební oslavy projde věřím, že u nich bude opravdu platit : dokud nás smrt nerozdělí 5* Sečteno a podtrženo dám za celek lepší 4*. Zábavnej povídkovej spektákl z konstantní kvalitou od začátku až do konce. Díky Lacikemu za tip. Nelituju pobavil jsem se.85% (18.03.2015)

Na snímke sa odráža režisérova tvorivá chuť. Z jednotlivých rozprávaní srší autorovo nadšenie pre film. Premieňa sa na nenútenú zábavu. Wild Tales sú slobodným autorským dielom, čo z neho však ani náhodou nerobí neatraktívny či náročný. Je určený komukoľvek a nerobí rozdiely. Skvostný vďaka využitiu prvkov obľúbených komediálnych či akčných žánrov, ale aj vďaka autentickému vykresleniu násilia. Na druhej strane je hĺbavý, jeho príbehy nie sú zjednodušenými anekdotami. Na pomerne malom priestore presne pomenúva javy, tému, charaktery a buduje silnú atmosféru. Postupne nás privádza do varu, dej plný nečakaných zvratov, či fatálnych vyústení. Dramaturgické zoradenie príbehov výborne graduje a rastie aj vážnosť tém. Szifron si to perfektne vypočítal a ešte lepšie načasoval. Jeho divoký plán dopadol na výbornú. Táto šialená argentínska zmes emócií nenechá v kresle nikoho chladným. (01.06.2019)

První má tragikomickou pointu, další nekompromisní závěr, následuje výtečný „zločin z vášně“ a tak dále, a tak dále.. Tvůrci si nesmírně umně hrají. S náladami, charaktery postav, postavením kamery, s absurdními momenty. Někdo možná řekne, že je to vykalkulovaný kus, který s divákem okatě soucítí v případě kritiky systému, já si spíš užíval příběhy lidí, kterým ruply nervy a v cynickém balení představují několik absurdit za sebou. Režisér a scenárista Damián Szifrón je, a toho si cením především, často velmi trefný. Chlapská ješitnost, skrytá agrese, partnerská nevěra, moc peněz, byrokracie systému při odtažení auta – prostě situace, které se nedějí ve vesmíru, ale mezi námi, s našimi přáteli, při našich návštěvách úřadů.. Tvůrci natahují následky konfliktů, ženou je do šílených rozměrů, které často končí katastrofou. Mezi tím pociťujeme spolu s protagonisty šesti příběhů malá vítězství, vzápětí ještě hlubší pády. Každá povídka přistupuje k naštvání a pomstě jinak. Každá z nich se může poplácat po ramenou za dialogy, za herce, za nápad. Nenápadnou černou komedii z Argentiny, produkovanou Pedrem Almodóvarem (naštěstí není cítit) nelze, než vřele doporučit. Z alfa samců na silnici a z prohození slečny zrcadlem jsem byl mile mimo!! (09.03.2015)