Zázraky

Velmi zvláštní film, a ještě zvláštnější la famiglia. Otce početné rodiny Wolfganga si buď zamilujete, nebo ho zařadíte do kategorie týpků na přesdržku. Nic mezi tím. Před vámi, za vámi, nad vámi, kolem vás včely, kterým vévodí patriarcha - sláma mu čouhá z bot, ale nad penězi ohrnuje nos. Manželka je tu spíš jako morální podpora pro své čtyři dcery a jestli byla z její strany vynaložená nějaká snaha není to poznat. A co v tomto artovém zázraku ještě dominuje, to jsou litry a litry zlatavého, sladce lepkavého medu, v kterém mám chuť se vykoupat. A velbloud, který se sem nějakým nedopatřením scénáristky zatoulal, jen nevěřícně zírá a i ten typický chrchel mu šokem zaskočil v krku. Za ten italský slunečný žár dám čtyři a toho medu mi prosím natočte plnou. (19.04.2023)

Popis znel lákavo, ale výsledok ma až tak neupútal, vlastne takmer vôbec. Kamerové prevedenie mi pripomínalo skôr 90te roky ako súčasnosť. A čo sa týka deju a postáv, tak tiež mi to prišlo viacmenej nezáživné, hoci prvotný potenciál som v tom naozaj videl. Čo dodať? Aspoň tá rurálna krajina talianskej Umbrie vo svojej malebnosti ma nesklamala. (20.10.2016)

Všude se teď meduje. Z filmů jsem si mohl udělat medařský slovník, protože i překlady s medařskou tématikou se nyní častější než jindy. O to je ale lépe postaráno na internetu. V Zázraku či Zemi zázraků se medařská termonologie sice moc neprobírala, zato života kolem medu tu bylo hodně... Němec Wolfgang se přižení to Itále a s rodinou se uzadí někde v Umbrii či Toskánsku. Zplodí několik dcer a touží po synovi. Snaží se řídit rodinu, ale i přes svoji strohost a přísnost, se mu to příliš nedaří. Život by přesto šel svým zavedeným způsobem dál a dál, kdyby jim do života nevpadly dvě události, které rodinu na určitou dobu polarizovaly a atomizovaly - televizní šou "Zázraky venkova" (kterou režisérka nechává rozehrát se vší brutalitou) a pohyt mladého delikventa z Německa, přiděleného do rodiny "na převychování" (naopak velice citlivá záležitost).... Nic moc, ale přitom docela hodně. Především se mladé režisérce Alici Rohrwacherové podařilo "vtáhnout diváka do rodiny a nechat ho podílet se na osudech všech jejích členů" - pro mě to byla sympatická rodina, i s jejím velbloudem. (Připomnělo mi to příhodu z brněmského ZOO; k ohradě s bizony přiběhnul hošík a nadšeně vykřikl: "Takové malé vemblódek!"). Pozn. 1: Film trochu trpěl řežijní nevyrovnanosti. Pokud ale Alice Rohrwacherová natočí ještě další podobné filmy, pak se dočkáme buď jednoho majterštyku nebo všechny budou dokonalé ve svém celku. Pozn. 2 - po dvou týdnech: v zahradě mi kvetou, všechny stromy najednou, třešně, hrušky švestky, bez jediné včelky. Gelso! Přijeď sem. S celým svým vejchystem. (13.04.2018)

„Včely, včely, včely... art nám rozbzučely.“ Inspektor Trachta: „Poslyšte, to jsem se vás chtěl zeptat, co to tu všude bzučí?“ Správná odpověď je, že bzučí magorovi v plešaté kebuli. A mně málem taky. Prý: „Nenápadný klenot...“ A mohl by mi někdo vysvětlit, co se nám Alice a Alba Rohrwacher vlastně snažily sdělit? Něco o návratu k přírodě, heh? S takovou disfunkční rodinou? Poloviční bezďáci (ve finále úplní), matka pasivní trpitelka, čtyři dcery s dětstvím spláchnutým... medem. Plus otec despota s děravou kapsou a moudrými kecy: „Peníze jsou k ničemu!“ Jeden o deset let opožděný a proto asi letargický velbloud, vlezlá až šikanující rašple ze sociálky a jedna impresionisticky vymalovaná  televizní soutěž o sklizni: „Hrabe celé rodině.“ BZUČÍCÍ OKÉNKO: [][] V čem hledat poselství filmu a co při hledání budeme potřebovat: A) V některém z 32 úlů. Nutná je opatrnost. B) V jeskyni. Konkrétně v té s kdovíproč ztraceným (a jeho nalezení kdovíproč zatajeným) kukaččím mládětem z pasťáku. Potřebujeme baterku a nějaký víc smyslu dávající scénář. C) Pod velbloudem. Nezbytné je kouzelné pískání, aby se nám zvednul. Btw, po poselství filmu lze šmátrat i naslepo pod sedícím velbloudem, ale... [][] Správná odpověď je: „Bzzz... bzzz... bzzz...“ (19.04.2023)

Film "o ničom", ktorý je ale plný pocitov, symbolov, bizardných scén vyvolávajúcich asociácie. Skvelá práca s kamerou, dialógy, ktoré neplytvajú slovami. A do toho všetkého fatalizmus... smútok, krásny smútok. Alice Rohrwacher majstrovsky zvládla aj svoj druhý film, ďakujem! Vidieť hrať jej sestru bol pre mňa vítaný bonus. (09.01.2015)