Vyšší moc

„KDE JE TÁTA?…“ /// Östlund, kráčí za svým cílem klidným tempem. Tím cílem je psychologická sonda, od který jsem vočekával víc, než jsem měl. Po prvním lyžovacím dnu přichází lavina, na kterou lidi (asi) reagujou instinktivně. Ne každej má instinkt zabijáka (no dobře, tak hrdiny). Začíná se rozehrávat rodinný drama, který díky dalším postavám vypovídá i o jinejch věcech (sociální kontext?). Ale já se těšil na tu rodinku, páč manželství je složitá instituce i bez lavin. Beru i ten filmařskej přístup. Statický záběry, nebo záběry „vo ničem“, který maj k něčemu (asi) sloužit. Zas takovej frajer nejsu, takže jim to moc nežeru, ale proč ne, ten Vivaldi není špatnej. Posloucháme Ebbu, sledujeme její rozpaky či frustraci z nastalý situace. Jinej úhel pohledu má Thomas. My víme, kde je pravda a škoda, že atmosféra, která se dá krájet nevydrží dýl. Voni toho tady totiž řešej zbytečně moc. Navíc jediná schopná postava je Ebba. Thomasův charakter se vyvíjí dobře, ale pak mě přestal bavit. Pak ta záchrana… to je spíš trapnost. Očekávání splněno na půl. Čekal jsem víc psycho, nějakou filozofii či snad studii člověka, ovlivněnýho nepříjemnou událostí. No nic. Asi si budu muset prožít něco svýho… (což by neměl bejt problém. Su ženatej…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechápu, proč mě stará přihlásila na lavinovej kurz. 2.) Zjistím, že ani přežití laviny nezajistí šťastnej život. 3.) Thx za titule ,,jneck“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (11.02.2015)

Tohle byl strašně zvláštní film. Severská tvorba, která na mě zanechala nějaký stopy. Den za dnem, to se mnou něco dělalo, ale nedokážu popsat co, nikdy jsem nic takovýho nezažil. Ani ne, že by mě to psychicky rozebralo, ale měl sem jakoby pocit prázdnoty, doslova se na mě přenesly všechny ty emoce z filmu. Není to rozhodně lavina, která nás pohltí, ale absolutní depresivní deka. Chvílema to bylo odlehčený nějakým vtípkem, ale to je jedině dobře, jinak by mě to taky mohlo odrovnat. Já možná ještě teď nechápu, co jsem to viděl a jaký že to mělo mít poselství, ale očividně jsem byl přesně v tom rozpoložení, abych byl ten správnej cílovej divák. (16.04.2018)

Když muž vypadne ze své role… Podobně jako k uvolnění laviny, také ke spuštění partnerské krize stačí nepatrný podnět. Na jeden sebezáchovný projev mužského sobectví se jako na sněhovou kouli začínají nabalovat další prohřešky a pochybení. Namísto falešně veselých fotografií z dovolené (inscenováním jedné z nich film začíná) sledujeme kroniku jednoho rozchodu. Demoralizující atmosféra vzájemné nedůvěry s sebou strhává také blízké okolí. Tahle lavina možná nikoho nezabije, ale ani neposílí. Vysokohorské scenérie poskytují měřítko k posouzení vážnosti problémů, kterým postavy čelí. Třebaže dějiště, znervózňující hudební motiv i mnohé rozehrané situace (zmizení v mlze, neschopný řidi autobusu) slibují velkou tragédii, taková perspektiva odpovídá tomu, jak chce své selhání vidět hlava rodiny. Ve skutečnosti se na plátně odvíjí intimní rodinné drama. Voyeuristická, převážně statická kamera, která zásadně nepřejímá hledisko postav, nás navenek nenavádí k jednoznačné interpretaci, ale záběrové kompozice dávají jasně najevo, že slabým článkem zde není z obrazu vytěsňovaná žena, nýbrž muž, pochybující o vlastní maskulinitě natolik, že o ní musí ostentativně přesvědčovat sám sebe (chlastací akce s parametry předcivilizačního mužského rituálu) i své okolí: v zrcadlovém odrazu snímaný pokus o intimní sblížení s manželkou má stejně nejasné kontury jako Tomasův status hlavy rodiny. K akceleraci zkázy pak přispívá, že oběma partnerům zoufale chybí nadhled. Narozdíl od režiséra, který napjatou atmosféru bergmanovské psychologické sody rád boří vpády ze žánrově vzdálených světů (nálet dětského drona, nálepka na dveřích). Díky neochotně dělat ústupky a jakkoli postavám jejich situaci ulehčovat jde o neocenitelný trenažér pro podobně „kalamitní“ situace ve vašem vlastním vztahu. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Madsbender (23.01.2015)

Osobne film, na ktorý sa veľmi dobre pozeralo a hlavne mal v sebe jedno veľmi zaujímavé a dobré posolstvo. A občas môže jedno rozhodnutie stáť skutočne veľa. A čo človek potom musí spraviť, aby všetko napravil? Najmä ak nadobudol pocit, že sa vlastne nič nestalo? To je ťahač tohto filmu a myslím si, že to zvláda veľmi dobre. Kríza medzi manželmi veľmi ovplyvňuje aj ich deti a postupne začínajú citiť, že niečo nie je v poriadku. Film dobre vyzerá, má dobré postavy, je zaujímavý a rovnako sa mi aj páči jeho posolstvo. Myslím si, že je to film hodný vášho času. (21.05.2015)

Snow Therapy je typickym artovym filmom, definovala by som ho ako "cista vztahovka" na jedno pozretie. Cakala som nieco ine. Cakala som katastroficky alebo aspon trosku dobrodruzny film, kde spadne lavina a ta 4clenna rodinka v nej uviazne, pripadne bude bojovat o holy zivot! Lavina sice bola, a aj ked nepatrna a pod kontrolou, strhla so sebou...ale nebudem prezradzat. Takze riesia sa vztahy...Som uplne na manzelkinej strane, zachovala by som sa rovnako a to, co ona ocakavala od svojho manzela, asi kazda zena by ocakavala od toho svojho. Len som sa pousmiala, ked chcela byt den sama. Pochopitelne. Nemusela to byt lavina, niekedy nam dovolenku moze pokazit aj zanedbatelnejsia malickost, len som nechapala, preco si svoje problemy neriesili len sami manzelia medzi sebou, preco do toho tahali druhych? Specifikami tejto artovej vztahovky je velmi velmi zvlastna kamera, akoby ju polozili na jedno miesto a nech snima, co sa vojde do zaberu, dlhe predlhe zabery, dramaticka hudba aj tam, kde neslo o "dramu", zameranost na drobne detaily. Pre mna to bolo trosku dlhe, co znamena, ze ma to az tak nebavilo, aj som asi v polovicke vahala, ci film dopozeram. Niekedy je aj dobre pozriet si taky typ filmu, aj ked zrovna na tento by som do kina nesla. Severske dramy mam rada. Tiez ako velkej fanynke lyzovania, by the way je to moj najoblubenejsi sport na svete, pacia sa mi filmy odohravajuce sa v zasnezenych horach a mozno aj vdaka krase francuzskych Alp som to dopozerala. Myslim si, ze podane je to dost realisticky a vdaka na prvy pohlad nepatrnym detailom, divak akoby bol pritomny v tej hotelovej izbe s nestastnym koncovym cislom trinast. Mozno keby to prostredie nebolo take krasne, dala by som o hviezdicku menej, udelujem vsak 60%. (14.05.2020)