Režie:
Ruben ÖstlundScénář:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHudba:
Ola FløttumHrají:
Johannes Bah Kuhnke, Lisa Loven Kongsli, Clara Wettergren, Vincent Wettergren, Kristofer Hivju, Fanni Metelius, Karin Myrenberg Faber, Brady Corbet (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Čtyřčlenná švédská rodina cestuje do francouzských Alp, aby si při lyžovaní oddychla a nerušeně spolu strávila pár vzácných volných dní. Dovolenkovou idylu s hřejivým sluncem a zasněženými velkolepými horami však naruší mohutná lavina, řítící se během oběda na otevřenou restauraci na terase. Ebba chrání své vyděšené děti a zoufale volá na svého manžela Tomase, který však v panickém strachu utíká do bezpečí. Lavinová katastrofa se nakonec nekoná, avšak ze vzniklé sněžné mlhy se postupně vynořuje zahanbení, nejistota a výsměch. Manželství Tomase a Ebby i pokojný život rodiny visí na vlásku a Tomas vnitřně bojuje s vlastním selháním a všemožně se snaží obnovit svou napjatou úlohu otce. (Film Europe)
(více)Videa (8)
Recenze (246)
[Be2Can 2014] Neviem sa zbaviť dojmu, žeby ma Östlundova chladná analytická štúdia otcovského archetypu prevráteného naruby zasiahla o poznanie viac, keby vypustil líniu s druhým párom, skrátil to cca o polhodinu a svoj komorný severský rukopis zovrel obsahovo i formálne do podoby antickej tragédie - to by pre zrozumiteľné vyjadrenie posolstva úplne postačovalo. I tak výnimočne dobre natočené (precízna práca so scénou, zo záberov na sneh mrazí a niektoré pasáže sú nepríjemne fyzické), zostrihané (významové prechody a použitie hudby vytvára niekoľko úchvatných momentov) a zahrané (Johannes Kuhnke dominuje). Rozvrátenie tradičnej rodiny od základov ako vnútorná lavína a záverečné vztiahnutie myšlienky z jedinca na spoločnosť je od začiatku premyslenou konštrukciou, na ktorú odvoláva už samotný názov a ktorú završuje absurdná peripetia s autobusom. Navyše je Ruben Östlund brilantným psychológom, ktorý na jednu stranu svoje observačne snímané postavy (nechýbajú dlhé statické zábery a rozdelenie na jednotlivé dni evokuje denníkovú formu pri ktorej už takmer očakávame, kedy postava začne rozprávať na kameru) poľudšťuje, a na stranu druhú odstupom od látky vytvára chvíle, v ktorých fungujeme opačne - zo strachu z pripustenia si, že by sme reagovali rovnako, sa uchyľujeme k smiechu. A práve to sú najsilnejšie okamihy filmu, ktoré ho posúvajú o úroveň vyššie oproti podobne zameraným dielam. 80% ()
Parádní hipster art. Základní konflikt snímku je, bez jakýchkoliv debat, hodně originální, vykreslení postav a jejich chování pak skvěle odpozorované. Filmařsky Vyšší moc exceluje, téměř každým záběrem zaujme pozornost a dokáže bez potíží odehrát obraz v jednom statickém záběru, aniž by tak film přicházel o svou vnitřní dynamiku. Naopak, ta je právě díky statickému minimalistickému záběrování velice výživná a vrstevnatá. A abych nezapomněl, významný podíl má na tom i fantastická zvuková stopa snímku. Skloubení minimalistických hudebních tónů a zvýraznění ruchů lanovek a jiných zvuky vydávajících přístrojů, stírá hranici mezi hudební a ruchovou složkou a skvěle tak znervózňuje divákovu pozornost na téměř až podprahové úrovni. Výborný film, u kterého možná nebude každému tak úplně dobře. 8/10 ()
Výborná, komorná vzťahová dráma. Na prvý pohľad udrie do očí precízna technická prepracovanosť snímku, kde kamera dokáže navodiť pocit reálnosti a náhlej spolupatričnosti s hlavnými aktérmi, pričom čo divák, to možná sympatia a súhlas s rôznymi stranami. A to ani nehovorím o úžasnom prostredí zasnežených francúzskych Álp. Predchádzajúce problémy v rodine spolu s nešťastnou udalosťou majú za príčinu náhle vzplanutie inštinktívneho chovania, čo paradoxne vyústi do hľadania riešení a pokusu o záchranu vzťahu. Prostredníctvom druhého páru zase dostávame zrkadlový obraz možných variánt riešení ako i zaujímavú filozofickú podporu tohto problému. Koniec bol perfektný, nádherne dotvoril a uzavrel hlavnú pointu. Som maximálne spokojný a snímok odporúčam každému fanúšikovi drám ako vystrihnutých z reálneho života. Niečo podobné sa môže pritrafiť každému z nás a to ako vtedy zareagujeme vie naozaj iba asi Vyššia moc. 80/100 ()
Možná zbytečně dlouhý úvod a některé záběry rozhodně delší než musely být. Vrcholem filmu byla návštěva na hotelu, kde perlil Kristofer Hivju, jeho „obhajoba“ a hledání akceptovatelného vysvětlení „lavinové situace“ snímku hodně pomohly, pozitivní energie se přenesla i do dalších pasáží, např. nočního rozhovoru s výrazně mladší partnerkou nebo chlapské lyžovačky. Nejen kvůli pozadí zasněžených francouzských Alp chladná severská vztahová konverzačka se zajímavým kontrastem tichých pasáží a hlasitých hudebních motivů (Vivaldi). ()
Skandinávský festival v Mladé Boleslavi mi na jeden středeční večer nachystal opravdovou pecku. Režisér Ruben Östlund mě totiž už jednou přesvědčil s filmem Play o tom, že umí být originální a Vyšší moc se jevila minimálně stejně zajímavě. Výsledek pak předčil veškerá očekávání. Jedná se o naprosto precizní rozklad vztahu muže/ženy vs. rodiče/děti v rámci jedné ne úplně příjemné situace. Bylo mi z toho chvíli zle, ale vše režisér zjemnil hodně dobrými a vtipnými scénami. I herci se našli dobří a když by ten závěrečný psychický výjev toho táty od rodiny byl o trošku lepší, byl bych absolutně spokojen. Viděno na základě Challenge Tour 2015. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (3)
- Režisér Ruben Östlund získal inšpiráciu pre niektoré scény v scenári zo skutočných záberov na YouTube. (misterz)
- Horské cesty v poslednej scéne s autobusom sú v skutočnosti priesmyk Stelvio v severnom Taliansku. (misterz)
Reklama