Chvění

Brilantní Ben Whishaw, citlivě podaných melancholických téměř devadesát minut, výborná práce kameramana, ale přece jen mě to vůbec nechytilo. Junn a Richard narážejí na bariéry, vystavěné kulturním původem obou, které jim brání se lépe pochopit a ani jeden z nich není schopen se naladit na chápání toho druhého. Já se nebyl schopen naladit na celkovou atmosféru, a tak mě bohužel Chvění minulo obloukem, který byl dostatečně velký na to, abych už filmu nedal druhou šanci. (13.11.2014)

Ben Whishaw se snaží, seč mu síly stačí. Podobně skvěle hraje i matka Pei-pei Cheng. Jen herci ale na všechno nestačí. Je otázka, jestli je zvolený námět dostatečně nosný, osobně mi přišel scénář strašně limitovaný a bylo to znát. Ve filmu se v podstatě nic nestane, nabídne několik dobrých dialogů, ale jinak není moc na čem stavět. Chybí dramatické okamžiky, výraznější emoce, nakonec i nějaký děj. Vše se točí okolo jedné nevyřčené, ale zjevné skutečnosti, což mi přišlo málo. (24.02.2015)

citlivě podaný film o těžkostech s příznáním své přirozenosti své rodině. Zároveň je i o mezigeneračním a mezikulturním poznávání. Dojemný, pomalý, ale o to příjemnější s jemnou dávkou humoru. 4 hvězdy si rozhodně zaslouží, stejně jako pozornost u vnímavých diváků. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (31.07.2015)

Citlivé dialógy v štyroch osobách o skrývanej blízkosti, osamelosti a stratách, v dvojjazyčnom podaní s neustálym tlmočením, ktoré to naťahuje ne celovečernú stopáž - chcelo by sa cynicky skonštatovať, keby práve ono tlmočenie a prítomnosť tretej osoby v intímnom dialógu dvojice do smutnej poetiky filmu nevnášalo príjemne odľahčujúci humor. Postava matky s jej hereckou protagonistkou jednoznačne kraľuje, ale z nudy a rozvláčnosti film nevytiahne. (07.07.2014)

Krásne, dojemné, citlivé, úprimné. Komorný film, ktorý mi prvý krát dokázal, že queer romanca/dráma môže byť citlivejšia než množstvo „hetero-konkurencie“. A k tomu stačí päť postáv (matka, syn, priateľ, dôchodca, tlmočníčka) a asi tri lokality (izba matky, izba syna, spoločenská miestnosť). Sila tu tkvie v úprimne ľudskom scenári s mnohými životnými pravdami, s ktorými sa postupne bude potykať každý (staroba, odcudzenie, strata v živote a pod.). Tá „queer časť“ nakoniec ani nehrá takú podstatnú úlohu. Občas to dokáže byť príjemne odľahčené (postava tlmočníčky), ale v závere s ľahkosťou aj dojemné a pritom nemusí prvoplánovo tlačiť na slzné kanáliky. Ben Whishaw opäť dokazuje, že sa nebojí si vybrať zakaždým veľmi zaujímavé a odvážne úlohy a Cheng PeiPei v úlohe matky je jedným z najcivilnejších výkonov, ktoré som tento rok videl. Hong Khaou sa u mňa nezmazateľne zapísal do zoznamu najnádejnejších režisérov. PS: ako milovníka mandarínčiny a angličtiny mi doslovne ulahodilo dvojjazyčné podanie! Krátke, zrozumiteľné vety ako stvorené na precvičenie listeningu. CELKOVO: 4* (8/10) (17.10.2014)