Režie:
Hong KhaouScénář:
Hong KhaouKamera:
Urszula PontikosHudba:
Stuart EarlHrají:
Ben Whishaw, Pei-pei Cheng, Peter Bowles, Naomi Yang, Morven Christie, Andrew Leung, John Matthews, Leila Wong, Shane SalterObsahy(1)
Vizuálně poutavé intimní drama Chvění sleduje Junn (Pei-pei Cheng), Kaiovu čínsko-kambodžskou matku, a Richarda (Ben Whishaw), Kaiova nepřiznaného životního partnera, kteří se snaží vyrovnat s tragickou událostí. Talentovanému debutujícímu režisérovi se daří citlivě zachytit rozdílná stadia smutku a truchlení, stejně jako duševní zmatek obou hrdinů. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (28)
Film, který mě velmi zasáhl. Matka, která ztratila jediného syna a muž, který přišel o milovaného partnera. Silné téma, vyprávěné prostřednictvím vizuálně působivých flashbacků, zaznamenává zoufalý pokus o sblížení obou protagonistů navzdory nikdy nevyřčené pravdě, rozdílnosti povah i kulturního a společenského milieu. Film přitom sází na minimum výrazových prostředků, v podstatě se celý odehrává ve dvou místnostech a dokonce do hry nepřivádí nikoho dalšího. Tomuto komornímu intermezzu vévodí zcela logicky herecké výkony; vedle Bena Whishawa a Andrewa Leunga je to především Pei-pei Cheng, která v roli osamělé čínské matky dokázala v jemných, takřka nepatrných gestech vyjádřit nejhlubší smutek, jakého je člověk vůbec schopen. Lilting je smutný film o smutných věcech, ale bez laciných slz. Je to obyčejný příběh o lidském neštěstí, o toleranci a o vzájemném porozumění. ()
Ben Whishaw se snaží, seč mu síly stačí. Podobně skvěle hraje i matka Pei-pei Cheng. Jen herci ale na všechno nestačí. Je otázka, jestli je zvolený námět dostatečně nosný, osobně mi přišel scénář strašně limitovaný a bylo to znát. Ve filmu se v podstatě nic nestane, nabídne několik dobrých dialogů, ale jinak není moc na čem stavět. Chybí dramatické okamžiky, výraznější emoce, nakonec i nějaký děj. Vše se točí okolo jedné nevyřčené, ale zjevné skutečnosti, což mi přišlo málo. ()
Filmový příběh pro čtenářky Ženy a život či pro chlapce se zálibou v růžové. Oči Bena neustále zalité slzami na mě opravdu nepůsobí. Na můj vkus příliš sentimentálně laděné, rozvleklé, nudné a tak trošku snobské - což u britského snímku zase tak moc nevadí. Jo a přespříliš muchlovacích scén, při kterých jsem musel, znechucením, odvracet zrak od obrazovky tomu také nepřidá. Ztráta času. ()
Brilantní Ben Whishaw, citlivě podaných melancholických téměř devadesát minut, výborná práce kameramana, ale přece jen mě to vůbec nechytilo. Junn a Richard narážejí na bariéry, vystavěné kulturním původem obou, které jim brání se lépe pochopit a ani jeden z nich není schopen se naladit na chápání toho druhého. Já se nebyl schopen naladit na celkovou atmosféru, a tak mě bohužel Chvění minulo obloukem, který byl dostatečně velký na to, abych už filmu nedal druhou šanci. ()
Citlivé dialógy v štyroch osobách o skrývanej blízkosti, osamelosti a stratách, v dvojjazyčnom podaní s neustálym tlmočením, ktoré to naťahuje ne celovečernú stopáž - chcelo by sa cynicky skonštatovať, keby práve ono tlmočenie a prítomnosť tretej osoby v intímnom dialógu dvojice do smutnej poetiky filmu nevnášalo príjemne odľahčujúci humor. Postava matky s jej hereckou protagonistkou jednoznačne kraľuje, ale z nudy a rozvláčnosti film nevytiahne. ()
Reklama