Bílý Bůh

Jako deklarovaná metafora mocenských vztahů a vykořisťování napříč etniky v rámci společnosti je Mundruczóův "Bílý Bůh" příliš těžkopádný a naivní. Dokonce by se dalo říci, že stejně jako psi ve filmu se projekt vymkl kontrole a režisér se nechal strhnout realizačními výzvami a potenciálem ke spektáklu na úkor sdělení. Jenže co když to, co někteří Mundruczóovi vyčítají, představuje právě jeho podstatu, ke které se čím dál tím více propracovává? Co když je to vskutku evropský ekvivalent Cuaróna, který se nezpronevěřuje svým skromným kořenům, ale naopak se postupně propracovává ke stále ambicióznějším a opulentnějším projektům? Již jeho dřívější snímky nesly zárodky high-concept artu, k čemuž ve svých posledních projektech přidává ještě vyloženě blockbusterový produkční rozměr. A tak zatímco jako východoevropská festivalovka vzbuzuje "Bílý Bůh" rozpaky, jako euro-artová variace hollywoodského psího melodramatu je dostatečně podvratná a myšlenkově podnětná. Ale především zůstává naprostým úkazem a produkčním mega počinem, který fascinuje sveřepostí v analogové realizaci sekvencí, které by kdokoli jiný okamžitě zavrhl, nebo by je vyřešil digitálními efekty. I takto může vypadat solitérní dílo. (12.04.2020)

Zrození Planety psů. __ Kornél Mundruczó měl zřejmě ambici natočit poctivý umělecký film (film se v dedikaci přihlašuje k zřejmě nejslavnějšímu maďarskému auteurskému režisérovi Miklósi Jancsóovi) na téma krutosti člověka vůči zvířatům (nebo možná obecně krutosti silnějších vůči slabším?), ale za mě se výsledným tvarem více blíží poetice nízkorozpočtových (a právě proto) exploatačních horrorů. Ano, tušil jsem do čeho jdu. Ano, věděl jsem, že se mi spousta scén nebude líbit. Ale... tenhle film to své téma tlačí děsně na sílu, zcela zřetelně manipuluje s mírou divákova (spravedlivého) vzteku. Příklady: pracovníci odchytové služby jsou očividně sadisté (jako by už tak nebyl dost znepokojivý svět, v němž jde odchytová služba na psa s tyčí s zdrhovací smyčkou, aby ho mohla zavřít do kotce, ne, zdejší "chytači" si to musí ještě užívat); většině dospělých postav silně vadí, že je Hagen kříženec (tj. že není čisté rasy), fakt jsem čekal, kdy začnou hajlovat(!); těm, kterým Hagenův původ nevadil, těm hned začalo v hlavě šrotovat, jak by na něm mohli vydělat (tedy dospělí: buď toulavého psa nevidí, nebo ho chtějí zlikvidovat, nebo se jim oškliví, nebo ho chtějí zpeněžit); vážně široko daleko se nenachází nikdo, kdo by neměl empatii na úrovni dozorce v lágru - já si tedy o lidstvu nikdy nemyslel nic dobrého, ale tady to už zavání karikaturou. Poslední půlhodina, v níž spoiler zdivočelí psi povraždí všechny, kteří Hagenovi kdy ublížili (včetně udavačské sousedky, jejíž ústrk Hagen nemohl pochopit), jako by v celé Budapešti nežil nikdo další spoiler radši ani komentovat nebudu, bůhví k jakým béčkovým hovadinám a.k.a. Žralokonádo a spol. bych se musel vztáhnout, aby se mi podařilo to finále vám nezasvěceným nějak přiblížit. 35 % (22.01.2024)

Filmové podobenství nejen o psech a lidech má jednu lidskou hrdinku (hraje ji Zsófia Psotta, což v češtině vypadá samo o sobě jako vtípek) a jednoho psího hrdinu. Jejich společný příběh je na začátku násilně rozdělen a pak jsou nám jejich scény předkládány na střídačku. V závěru jsem samozřejmě fandil psům a vůbec nechápu proč to někdo označuje za horor. Možná protože tam těžkooděnci střílejí do psů. Naopak psi za nás (zase) udělají možná nevděčnou, ale rozhodně užitečnou práci, totiž zničí trochu toho lidského šmejdu, který mezi námi tleje. V tomto případě lidi, kteří se špatně chovají ke psům. Takže ve skutečnosti jsou ztráty na životech na lidské straně minimální. Máme tu tedy art s happy-endem? (20.06.2016)

Rise of the Planet of the Dogs. Bavilo ma to celkom dosť. Ale asi nie takým spôsobom ako by si tvorcovia predstavovali. To, že ide o metaforu na imigrantov a podobné záležitosti mi bolo srdečne jedno, pretože som to prekukol niekde okolo 15. minúty a prišlo mi to ako strašná blbosť. Chytilo ma to však na inej úrovni. Celý príbeh je totiž veľmi tradičnou a veľmi klišovitou rozprávkou (niečo ako od Disneyho), vyrozprávanou však občas veľmi, ale veľmi naturalisticky, drsne a kruto. Ten prapodivný mix sociálnej drámy, psieho dobrodružstva a hororu na štýl Vtákov drží nejakým zázrakom pohromade a je z toho v konečnom dôsledku veľmi zaujímavá žánrovka. Nadšený však nie som z viacerých dôvodov. V prvom rade je to zbytočne dlhé, v druhom: herci a niektoré dialógy sú ako z tej najhoršej telenovely a v neposlednom rade, že niekto sa tu snaží niečo povedať a je to veľmi kostrbaté. Ale ako netradičná a drsná rozprávka je to fakt cool. (06.02.2018)

Dech vyrážející zvěrstvo, na které, prosím vás, nenechte koukat děti, i když je mi jasné, že dnes jsou otrlé a lecčemus zvyklé, ale stejně ne. Holčička a pejsek, kterého její otec nechce přes práh, tak jednoduše sociálně to začíná ... a jako Noc oživlých mrtvol, totiž psů, to končí. Nesmyslné jednání všech postav i zvířat doprovázené samoúčelným sadismem a brutalitou. Metafora? Na to prdim. Psy miluju a právě proto tenhle paskvil odsuzuju k odpadu! (01.02.2016)