Koyaanisqatsi

Život vyvedení z rovnováhy. Reggio zvolil poetický dokument, na to aby stvárnil proroctvo indiánskeho kmeňa Hopi, ktoré hovorí o pavučinách na oblohe, strojoch, ktoré lietajú vzduchom a o hrabaní sa v zemi, ktoré prinesie len skazu. Dokument je tomu podmienený. Neukazuje nám krásy sveta ani vyspelú ľudskú spoločnosť. Ukazuje nám prázdne krajiny, kde sa od veľkých skál odráža slnečný jas. Potom postupne prechádzame do mesta. Do civilizácie - New York, Los Angeles, kde časozberná kamera ukazuje na neustály zhon a neschopnosť ľudí sa zastaviť. Neutrálne a zamračené pohľady ľudí, pozerajúce sa do kamery ukazujú na akúsi obrnenosť proti vonkajšiemu svetu, kedy ľudia žijú svoje životy a o nič iné sa nestarajú. Všade cítiť monotónosť, skazenosť a deštrukciu. To krásne doplňuje hudba Philipa Glassa, ktorá značne podmieňuje depresívnosť a bezútešnosť snímku. V mnohých aspektoch film pripomína modernejšiu verziu Muža s kinoaparátom alebo Berlín symfóniu veľkomesta. Osobne mi ale neponúkol nejakú výraznejšou emóciu. Aj keď je pravda, že informácie boli podané veľmi zaujímavým spôsobom. Užil som si to, ale nemám dôvod sa k filmu podrobnejšie vracať. (18.02.2012)

V Koyaanisqatsi si každý nájde tú svoju "best of" pasáž. Cez relatívne nudný úvod, keď na rad prišla pulzujúca energia veľkomiest v podobe záberov nočných ulíc bol som naozaj spokojný. Hypnotické, zrýchlene zábery ako metafora živého organizmu vo forme pretechnizovaného prostredia, ktorého sme súčasťou, ktorý nás obklopuje. Toľko ospevovaná hudba sa mi vôbec nepáčila a soundtrack by som nezvládol viac ako jedenkrát, to ale neznamená s obrazom nemusí tvoriť ucelenú formu. Tvorí, ale imho dalo by sa ináč a lepšie. Veľmi netradičný dokument. (11.12.2005)

Musím přiznat, že v první půli filmu, tedy té ekologičtější části jsem v kině usnul. Nebylo to zapříčiněno nudností filmu, ale byl to důsledek toho, že jsem v noci naspal jen 4 hodiny. Zato v té druhé půli jsem seděl naprosto pozorně a hltal každý nový mihotající se obraz,který mi Reggio nabídl. Filozofické myšlenky mě zasáhly zejména během ukázky života ve velkoměstech a je jasné, že každý si z dokumentu může vzít něco jiného, takže nemá cenu tady filozofovat, raději běžte do kina a tam si filozofujte sami :) Viděno na festivalu UNITED. (26.08.2014)

Snímek KOYAANISQATSI nabízí zajímavé a velmi dobře zpracované zamyšlení nad světem kolem nás a nad naším přístupem k přírodě a k životu. Napůl je to zamyšlení krásné a vzrušující - člověk vnímá krásu a rozmanitost přírody, či svou (tj. lidskou) „maličkost“. A napůl je to zamyšlení tíživé, obtížné a deprimující - v této části je to „zběsilá pouť“ lidskou civilizací a jejími výdobytky. Pouť, která přivádí člověka k uvědomění si, že v určitých ohledech jsme to s tou naší civilizací tu více, tu méně „přepískli“, a že potřebujeme opět najít v lecčems ztracenou rovnováhu. Jde o nepěknou a neklidnou část cesty; ale zároveň je to etapa nesmírně důležitá pro pochopení mnoha souvislostí. U snímku je vhodné také zdůraznit výborné spojení obrazu a zvuku. Některé zvukové momenty se natolik „vsákly“ do obrazu, že až jakoby „mění“ samotný obraz. Výsledná kombinace obrazu a zvuku působí v určitých chvílích hypnoticky. Shrnuto a podtrženo: Godfrey Reggio vytvořil pozoruhodné dílo - co do myšlenky i co do ztvárnění. Přestože se dotýká mnoha témat, nedává hotové odpovědi - ty si nakonec musí každý divák dát sám. (13.09.2003)

Nevnímal jsem toto dílko úplně jako dokument, spíše jako velmi specifický artový film, takže za sebe si mu troufám udělit i tradiční hodnocení. Godfrey Reggio mě svým neotřelým počinem dostal v doprovodu úvodních tónů Glassovy hudby hned na začátku do téměř hypnotického stavu a já se nechal unášet jedinečným audiovizuálním představením na téma člověka, přírody a společnosti. Film mi vedle vycizelované souhry hudby a vizuálu nabídl i osobité vyprávění příběhu Země obrazem, spoustu podnětů k přemýšlení a nesmírně silné poselství. Žel, došlo pro mě uprostřed vší fascinace a pocitů silného zásahu i na pár momentů, kdy jsem měl pocit, že ve vybraných záběrech nabízí film opětovně v různých variacích jen to, co už pár minut před tím několikrát ukázal a kdy jsem měl pocit, že by celek pro větší údernost potřeboval ještě prostříhat. Týká se to zejména zrychlených záběrů na davy lidí v různých střediskách, jež v poslední půlhodině Reggio nahromadil tolik, až začaly být skoro nesnesitelné a ztrácet údernost. Proto se nakonec přikláním jen k 4 hvězdičkám, ač jinak mi přineslo Koyaanisqatsi mimořádný zážitek. 85% (01.05.2021)