Koyaanisqatsi

Tak tohle je jeden z filmů, který by pro mě měl sebezničující důsledky, pustil li bych si jej ve chvílích lehké duševní nestability. Naprosto úžasné záběry a snad ještě úžasnější hudba, která okatě, ale ne však nedůstojně parafrázuje písně Atom Heart Mother a On the Run od Pink Floyd. Chcete li si užít v bezeslovném ohromujícím dokumentu krásy i "krásy" světa, chcete li proniknout do samého nitra podstaty lidské společnosti a chcete li si navodit destruktivně přemýšlivou náladu, která skončí nejdřív druhý den, pak je pro Vás tento dokument jako stvořený a musím říci, že i pro mě takovým byl. Tedy syrově skutečným a spoutaným vlastní nespoutaností. Říkajícím vše a zároveň nic a jako bonus, byl i něčím víc. (04.03.2010)

Nejhypnotičtější film všech dob, Muž s kinoaparátem 80. let, totálně sugestivní a dokonalá filmová báseň, při které - ačkoli nemá žádný příběh - jsem se napětím v kině 90 minut nemohl pohnout. Také snad jediný film, kde hudba není jen jednou ze složek, ale polovinou díla - do nekonečna bychom se mohli přít, co bez čeho by spíš fungovalo - jestli geniální obrázky bez geniální hudby nebo naopak. I z dnešního pohledu jsou některé scény na tak vysoké technické úrovni, až zůstává rozum stát. Sympatické navíc je, že ač má film velmi silné společensko-kritické poselství, nepůsobí nepříjemně mentorsky. Režisér prostě ukazuje svět jak je a divák si to může interpretovat jak libo... Děkuji za uvedení v Projektu 100. Vidět to na velkém plátně je zážitek na celý život. (12.02.2014)

„Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi…“ Toto zaříkávadlo mě hned v úvodu snímku uvedlo do hypnotického stavu a já téměř devadesát minut sledoval jako u vytržení sled nádherných obrázků ve spojení se skvělou hudbou Philipa Glasse. Tímto bych chtěl poděkovat Projektu 100, že uvedl tento film znovu na plátna kin, protože mám takové tušení, že v televizi (nebo nedej bože na počítači) bych si tento snímek tak neužil a rozhodně bych nehodnotil tak vysoko… (28.02.2014)

Nedá sa od toho odtrhnúť zrak. ... umelecký dokument , ktorý servíruje svet v pôsobivých obrazoch, kapitoly pozemského života v nových významoch, pozoruhodných súvislostiach. Najviac si ma podmanili- "nebeská" časť, lietadlová scéna, demolačná scéna (budovy obraciace sa na prach), úchvatné zábery najrôznejšej strojovej výroby, svetelná game nočných mrakodrapov...... Koyaanisqatsi by som si s chuťou zopakovala- nie preto, na čo poukazuje, čo hodnotí, ale čisto len kvôli Reggiovmu vizuálnemu umeniu a monumentálnej atmosfére. Pravda, v niektorých momentoch sa dostavil pocit prehnanosti hudobného sprievodu- napr. pohľady na hustú elektrifikáciu v lone odmietavej prírody- párkrát je zbytočne apokalyptický. (Sila je v obrazoch a také motívy ju udúpajú, až predkladané významy môžu pôsobiť tak nejak falošne...) Na záver vyzdvihnem fantastický strih, často extrémne prekvapivý. 80% (23.04.2008)

když už slova nestačí, je tu Koyaanisqatsi - sonda do masovosti, uspěchanosti a hektičnosti moderní civilizace, která za pomoci zpomalených či zrychlených záběrů a strhujícího hudebního doprovodu ukazuje obraz dnešního světa (před 30 lety).. na rozdíl od Baraky mi tohle opravdu sedlo (možná krom poněkud zdlouhavého začátku a konce).. slabší 4* (20.04.2013)