Naqoyqatsi

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film my nejzajímavější přišel tím, co bylo zobrazováno, respektive v jaké koláži a jaké k tomu byly použity nástroje (filtrování, prolínání, které je v závěru u uměleckých děl skutečně úchvatné), ale jinak pro mě film nemá moc vypovídací schopnost. Člověk o něm může přemýšlet, ale takhle se dá přemýšlet o čemkoli, protože všechno může jitřit něčí fantazii. (07.11.2016)

Upoutat moji pozornost je složité, a bohužel mihotající se obrázky na obrazovce to mají ještě složitější. Některé animace jsou vážně povedené, ale ta stopáž ... na to nemám sílu.. nejvíce nadějí vkládám do prvního dílu, na více "reálné" obrazy, bez nějakých větších digitálních úprav. Zde jsem opravdu měl pocit, že sleduju plugin od winampu. Hudba je ale výborná, která mne u televize připoutala přecejenom na delší dobu, než by se to kdy povedlo tomuto .. dílu. (19.04.2009)

Až po dopozeraní posledného dielu Hopi trilógie, som dostal ucelenú predstavu o čom Reggio neustále hovoril. Aj keď aspekty jeho názoru boli viditeľné vo väčšej alebo menšej miere aj v predchádzajúcich častiach až Naqoyqatsi ukazuje úpadok spoločnosti tak, aby to v nás vzbudilo nechuť a prinútilo nás to zamyslieť sa nad sebou. Aspoň si myslím, že film má obsahovať takéto posolstvo. Philip Glass sa vrátil k predchádzajúcim hudobným motívom a celkovo je film viacej digitálny a viacej štylizovaný ako tomu bolo v predchádzajúcich snímkoch - tým sa stáva doslovným, viacej zrozumiteľným, ale po prvej pol hodine už neprinesie nič nové a stáva sa fádnym a nudným. Aspoň pre mňa. Neviem či to bolo rozpoloženým v akom sa nachádzam, že na mňa ani jeden z filmov nedokázal zapôsobiť, ale verím tomu, že podobne ladené filmy si svojich fanúšikov nájdu. Mne aj napriek záľube v poetických dokumentoch neponúkli nič, o čom by som bol schopný dlhšie diskutovať, aj keď význam, ktorý majú im rozhodne neberiem. Rovnako ako predchádzajúce diely som to pozrel, ale vracať sa k tomu nemienim. (19.02.2012)

Ehm, to jsem takhle jednou přišel domů vypálenej a táta měl puštěný tohle. Tak jsem si uvařil čajíček sedl jsem si na gauč a pozoroval tyhle nádherný obrázky podkreslený decentní hudbou. Později se ke mě začalo dostávat i jejich poselství. Ale čert vem poselství, vizuální forma tohoto snímku je dokonalá a i když bych se na to do kina nikdy neodhodlal, jako klidné večerní završení rušného dne mi to posloužilo parádně. (30.12.2007)

Káčko si mě získalo maximálně. Pé už tak ne, protože nabízelo jen opakování sebe sama. Enko je ale opravdové zklamání. Zmizely úchvatné scenérie a vizuální nápady a nahradily je hrátky počítačů, které stárnou každou vteřinou. A ani ta Glassova hudba už není, co bývala. Z úcty k předchozím dílům tři hvězdy. Ale víc ani omylem. (05.05.2010)