Naqoyqatsi

Ehm, to jsem takhle jednou přišel domů vypálenej a táta měl puštěný tohle. Tak jsem si uvařil čajíček sedl jsem si na gauč a pozoroval tyhle nádherný obrázky podkreslený decentní hudbou. Později se ke mě začalo dostávat i jejich poselství. Ale čert vem poselství, vizuální forma tohoto snímku je dokonalá a i když bych se na to do kina nikdy neodhodlal, jako klidné večerní završení rušného dne mi to posloužilo parádně. (30.12.2007)

Obrazová, na slova němá smršť, podpořená parádní smyčcovou hudbou. K nejlepším částem patří jednoznačně reklamní část. Pro všechny, kteří si ujíždí na audiovizuálních kompilacích vřele doporučuji. Viděno v kině, rozměr plátna tomuto vážně dodá sílu. UPRAVENO: Opakovaná projekce po mnoha letech mě celkem nemile překvapila. Žel, nemůžu zastínit obrovské zklamání. Genialita předchozích dvou dílů zůstala úplně stranou, třetí díl je otiskem jakési digitální fascinace a nadužívaná manipulace s obrazem se míjí s účinkem. Co zůstává na skvělé úrovni je hudební stránka. Naštěstí alespoň ta. (07.12.2010)

Podle mne určitě nejslabší ze všech Reggiových filmů, vizuálně ošklivý, zmatený a těžko koukatelný. Byl jsem na něm kdysi krátce po premiéře v kině Aero na pražském Žižkově, byl jsem na něj hodně natěšený a odcházel jsem z něho hodně zklamaný. A ani druhé zhlédnutí můj názor nezměnilo, naopak. Je to tak nehezké a příšerně odfláknuté, že se mi ani nechce věřit, že to dělal stejný člověk, který předtím natočil Koyaanisqatsi a Powaqqatsi. Působí to na mě skoro tak, jakoby to spíchl narychlo ve střižně z nějakého odpadního materiálu ze svých předchozích filmů. A že se naše civilizace ubírá nedobrým směrem je jasné, vlastně už od doby, co započala. Jinak to ale bohužel asi nejde, protože člověk je stále stejný a stejný nejspíš i zůstane. Takže mě tenhle nudný film s tentokrát i nudnou kakofonickou minimalistickou hudbou ničím nepřekvapil a ani ničím novým neoslovil. (07.03.2013)

Tematicky pravděpodobně nejucelenější díl série, který poselství v něm skryté předává s noblesou a náležitým sebevědomím. Je na první pohled patrné, že režisér neustal ve vývoji a posouvá se někam dál. Dál do světa filtrů, efektů, smyček, větší filmové hravosti, originality a invence, ale i abstrakce. 4,5* (29.04.2012)

Úplne si uvedomujem význam slova Naqoyqatsi (civilizované násilie, vojna ako sposob života, život zabíjajúci všetko ostatné) aj to, že Glassova hudba viac kedykoľvek inokedy je práve tu na mieste. Ale značne mi komplikovala divácky zážitok, hlavne ku konci. Naštastie táto spartakiáda negativity (inak finálny dieľ ani nemožno nazvať) skončila v tú najvhodnejšiu chvíľu. Každopádne sila. 70% (21.08.2008)