Krásná hašteřilka

Film o umení a vzniku jedného výtvarného diela na pozadí vzťahovej drámy, ktorý stavia na hereckej charizme ústredných postáv. Aj napriek tomu, že sa v podstate vo filme nedeje nič prevratné, žiaden vyšperkovaný príbeh, to na mňa po celý ten dlhý čas pôsobilo totálne podmanivo. Akoby som nebol schopný ničoho iného, len hltavo sledovať obe hlavné postavy - M. Piccoliho a E. Béart, ktorá sa tu nadôvažok väčšinu času promenádovala nahá, čo oko chlapa nesmierne tešilo :). Tiež tie dlhé, statické zábery na umelcovu ruku pri kreslení skíc a obrazov nemali chybu. Aj napriek tomu, že obyčajne trvali hrozne dlho mi to prišlo len ako chvíľa, pretože veľmi rýchlo som sa dostal do akejsi hladiny alfa, v ktorej som stratil pojem o priestore a čase. Neexistovalo nič, len štetec, papier a majstrova ruka, ktorá zázračne behala sem a tam, tvoriac tak nádherné skice. Mimo plátno bolo zase zaujímavé sledovať vzájomný dialóg oboch postáv a tiež ako sa postupne časom vyvíjajú a ako spolu spolupracujú, prípadne súperia. Asi najlepší film o umení čo som videl. 89/100 (20.04.2017)

(1001) Když jsem Hašteřilku viděla poprvé (14. 5. 2011), měla jsem dojem, že mě to nebaví nebo že tomu nerozumím. Dnes vím, že mě dráždil ten princip umělce, který trpí (nebo ještě hůř, trápí ostatní), aby měl o čem tvořit. Zatím jsem ale v procesu zjišťování, jaký postoj k němu zaujmu. Pořád se mi ještě nechce vidět ten obraz. (19.01.2022)

Ona vydržala pózovať, on vydržal maľovať, ja som vydržala pozerať. Celé štyri hodiny. Herci typovo naozaj pasovali a tie časti kreslenia boli famózne ... ale načo mi je to všetko, keď som sa za celý čas nedokázala naladiť na ich frekvenciu, po celý ten čas sa mi hašterilka nedostala ani do srdca, ani do hlavy. Bohužiaľ. (15.06.2017)

Silný film zobrazující symbolicky tolik nevyřčeného. Podivný vztah malíře a jeho nahého modelu i silné pouto s jeho dřívější modelkou a současnou životní partnerkou, strach člověka z přiznání si svého vlastního já, touhu umělce jít svým výtvorem až za hranici lidského chápání, uchopit a zobrazit neuchopitelné a nezobrazitelné... Je toho tolik, co se v tomhle skvostu dá najít. Třebaže film má celé 4(!) hodiny, Jacques Rivette opět nedokáže ani na chvíli nudit (takže přestávka uprostřed filmu je vlastně zbytečná). (23.05.2006)

No-do psí kundy to mě poserte, ale tohle mě teda dostalo. Málokdy narazím na film objektivně tak strašně dlouhý, který by byl subjektivně skoro až krátký. Málokdy narazím na film tak statický a neakční u kterého mám ale pocit, že čučím na nějákou vysokorychlostní adrenalínovku. Málokdy narazím na "umělecký"(jakože z uměleckého prostředí) film, který by nebyl o osobnosti umělce(jeho egu, úspěších, divokém životě, prohrách, láskách atd..) ale skoro čistě jen o tvorbě (podstatě nezachytitelného a magického procesu). Nemůžu teda říct jak -a jestli vůbec- to může fungovat na diváka, který s tvorbou(tím spíše výtvarnou) nemá nic společného. Pravděpodobně i jisté procento "umělců" to nedocení plně(pač je to zaměřené výhradně jen na figuru a operuje to s pocity a myšlenkami, které např. v komerčním umění schází), ale mě to sedlo parádně. Má to(své) tempo, parádně vybrané herce, špetku vtipu, jistý druh napětí, přesnou režii...... No prostě-co vám budu povídat... Dobrý je to. (22.12.2013)