Thor: Ragnarok

Je veselý, je hravý, je bezva !! Thor sklouznul do komediálnější roviny a to lidi rozdělí na dva tábory. Ano, milé děti chápete to dobře. První tábor okupují lidičky, kterým to nesedlo a druhej tábor lidi, kterým to (Buddho div se) sedlo. Když se juknem na hovnocení tak ve druhém táboru je lidiček podstatně víc a já mezi ně patřím. Jo pyčo to čumíte cooo? Já jdu jednou s davem. No sama jsem z toho mocně vyšukovaná, ale je to tak. Důsledkem důkladnýho vypláchnutí vlašskýho ořechu, kterej chovám ve své kouzelné žluté hlavě, se mi film líbil víc než první ryze dívčí swingers párty a tak jsem se v kině debilně hihňala, tleskala tlapkama a chovala se jako dvanáctiletá píča co poprvý vidí nějakej popkorňák. Měla bych se za sebe stydět, ale jebu to. Hned začátek masakrózní, bitva s Hulkem, o to kdo má většího čůráka, parádní. Karl Urban zabiják, ostříhanej Thor a dlouhovlasej Loky jeli bomby, Valkýra šukézní...no prostě krása. Jedinej kdo to zkurvil je ta blbka Portmanovic, co dostala před natáčením krámy a nechtěla už mít s Thorem nic společnýho. No nic, on si najde jinou nabíječku a naše milá Padmé ať jde třeba do pitchy. Jako bonus Kejt Blána se s tím nesrala a záporačku zahrála parádně. PS : PetřePane vydělala jsem Tě nahýho !! (27.10.2017)

Celovečerní epizoda nablblého tuctového sitcomu za bezmála čtyři miliardy korun, na které je zdaleka nejzajímavější záměrná guilty pleasure stylizace à la přebaly osmdesátkových metalových alb a synťákový soundtrack. Naštěstí jsou si všichni zúčastnění (a že jich tu je pěkná řádka) vědomi "k čemu se upsali" a tak si zdejší na sílu tlačený hahafest (stavěný na tom, že jde v podstatě o parodii na "thorovky" akorát s Thorem) aspoň náležitě užívají skrze echt přestřelené výkony, které to jako jediné drží nad vodou. (25.10.2017)

Kašlat na rozdírání duše, kašlat na temnotu. Let's enjoy the ride. Po famózních druhých Strážcích přilétá v kosmické lodi z odpadků novozélandský šprýmař Taika Waititi, aby divadelní prkennost a mytologickou sošnost Thora přetavil ve značně lidský portrét namakaného narcise, který má daddy issues a je chorobně závislý na své falické chloubě, obřím kladivu. Marvel si tenhle vážně nevážný styl osahal ve třetím Iron Manovi a díky Strážcům už ví, že lidi chtějí útěk, retro a nesmyslné mimozemské světy obývané výstředními hromadami hornin a dalšími roztodivnými homunkuly. Třetí Thor tak připomíná euforickou osmibitovou arkádu, která sice používá k pohybu jen osy X a Y, ale i na nich si užijete dost frků, špílců a akčních eskapád. Není to bez chyb, Hemsworth se občas tak snaží, až se pitvoří, syndrom co minutu vtip přeje i hlušším místům. Navíc Thor nemá zdaleka tak elegantní zápletku, kde se tradiční světoničitelský motiv přetavuje v dojemnou výpověď o rodinných vztazích jako druzí Guardians. Mondénní štětka Hela je docela zábavná, ale všechno kolem ní je spíš zoufale generické, takže nahromaděná erupce energie v závěru nakonec zase směřuje k okoukaným klišátkům. Taika je naštěstí skoro vždycky doprovodí nějakým plnotučným ironickým podražením nohou, které vrátí do vesmíru rovnováhu. Chtěli jste prázdnou, namachrovanou, přitom sebevědomě kousavou podívanou? Tak tady máte tuplovanou porci. (27.10.2017)

Thor přišel o kladívko, o vlasy a zaujmout má čím asi? Tenhle výpotek Marvelu má sotva poloviční bicáky Chrise Hemswortha. Barvičky, akcičky, vtípečky, známé tvářičky, to všechno by tu bylo, ale mě to zasáhlo asi jako zvýšení daní v Tanzánii. Tak třeba příště v některém z dalších čtyřiadvaceti pokračováních... (27.10.2017)

Překvapivě důmyslně epizodicky vystavěná hříčka, která pracuje pod pláštíkem SF&F komedie na průsečíku řady žánrových vzorců, s nimiž Marvel Cinematic Universe obcuje. To obnáší spoustu rozpustilých gagů a epizodek v rámci dvou delších, souběžně rozvíjených vyprávěcích oblouků. ____ V něčem mi THOR: RAGNAROK strukturně připomněl výstavbu SOUBOJE TITÁNŮ: dva relativně autonomní oblouky (za sebou, ne souběžně zapuštěné do sebe), epizodická struktura uvnitř nich, hustá síť transtextuálních citací a titán na závěr. SOUBOJ TITÁNŮ ale natočili v době, kdy nadsázka byla spíše vnitřně naznačovaná a bezelstnějším divákům, kteří si nechtěli kazit dramatickou zkušenost ironickým čtením, poskytoval možnost vnímat jej jako relativně vážné dílo (srov. též rané bondovky či první trilogie STAR WARS). ____ Podobně postupoval i Keneth Branagh v prvním THOROVI, zatímco THOR: RAGNAROK tuhle rovinu naopak účelně rozbíjí a hraje s otevřenou sebeuvědomělostí doslova od prvních záběrů, v čemž mu dost napomáhá i klíčové plus (nejen) marvelovských komiksových filmů: skvělí herci. ____ Žijeme totiž v době, kdy i nejlepší, nejzkušenější či nejváženější herci a herečky napříč generacemi pronášejí ve srandovních kostýmech/schovaní pod pixely naprosto obskurní repliky v rámci fikčních světů s ujetými pravidly a děním následujícím nejprovařenější vývojová schémata - a nejenže jim podobná angažmá nezničí kariéru a točí je souběžně se zcela nežánrovou uměleckou produkcí, ale právě díky nim jsou tato dílka leckdy okouzlující. ____ Ve filmu THOR: RAGNAROK je třeba i na primitivním Hulkovi vidět, jak výborný a s citem pro přesné načasování je Ruffalo pod nánosem senzorů. Jinak řečeno, kdyby ve všech těch filmech nehráli tak dobří herci - a kdyby MCU tak důmyslně nepracovalo s žánrovým portfoliem, v čemž do značné míry imituje systém studiové výroby ve třicátých letech -, bylo by zřejmě poněkud vyčerpávající je pravidelně sledovat. ____ (Jo, pro řadu diváků je tomu i dobrým hercům a rozpustilému vypravěčství navzdory, ale je třeba si uvědomit, že ještě docela nedávno bylo i mezi popkulturně vstřícnými intelektuály přípustnější přiznat četbu D. Steelové než DAREDEVILA.) (29.10.2017)