Reklama

Reklama

V žáru slunce

  • Brazílie Abril Despedaçado (více)

Obsahy(1)

Krev se prý dá smýt pouze krví… Režisér a scenárista Walter Salles se stal nejlepší devizou brazilské kinematografie na přelomu tisíciletí. Velkého mezinárodního uznání se dostalo především jeho Hlavnímu nádraží z roku 1998, z dalších uveďme např. filmy Motocyklové deníky (2004), road movie o mladém Che Guevarovi, či adaptaci stěžejní knihy beatnické generace Na cestě (2012). Snímek Pod spalujícím sluncem natočil Salles v roce 2001 podle vlastního scénáře (a podle románu Ismaila Kadarého, odehrávajícího se ovšem v Albánii). Na nehostinném brazilském venkově na počátku 20. století, v izolaci od světa, přežívají dvě farmářské rodiny, které spojuje kromě dřiny jediné – generace přetrvávající krevní msta. Letitý boj o půdu si pravidelně vybírá svou nesmyslnou daň: oko za oko, syn za syna. Teď je řada na Tonhovi, kterému se však čekat na smrt vůbec nechce. Ve svých dvaceti zná ze života a světa jen každodenní, každoroční otročinu a cestu se surovým cukrem do města ke kupci. Navíc jej i jeho malého bratra ovlivní setkání s potulnými umělci, zejména s krásnou Clarou, která – i když už projela kus světa – má s Tonhem podobný osud: i ona je nucena dodržovat stanovený řád, šlapat v kruhu, podobně jako dobytek u lisu na farmě Tonhova otce... Sugestivní film, jehož tragický a současně osvobozující příběh umocňuje výtvarná kamera (Walter Carvalho, mnohokrát oceněný – včetně zmíněného Sallesova filmu Hlavní nádraží) a herecké výkony (především pak malého představitele Tonhova bratra). Nominován a oceněn na řadě filmových festivalů (Havana, Benátky…) (Česká televize)

(více)

Recenze (63)

genetique 

všechny recenze uživatele

Takýchto príbehov sa v krajinách, pre ktoré sú typické odohralo určite veľa, no pre diváka nechápajúceho alebo nevedomého si podobných situácií je to ako rana dýkou. Takže k mentalite sa vyjadrovať nebudem, ostáva len dúfať, že takéhoto niečoho je čím ďalej menej. O to krajší je príbeh plný opozít a kontrastov. Láska-pomsta, smútok-radosť. To stačí na rozvinutie chytľavej drámy, ktorá za pomerne krátky čas sa dokáže prehrýzť do citového centra diváka. Aspoň mňa určite. 85%. ()

Reklama

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Depka s působivým vizuálem. 1) V prvním plánu vyprávějí autoři jeden konkrétní příběh krevní msty zasazený do Brazílie na počátku 20. století. Ovšem nenechme se mýlit. Autorem knižní předlohy z roku 1978 je albánský spisovatel Ismail Kadare a pojednává o zvycích v severní části země. V této souvislosti mě zaujala pravidla pomsty a vzájemná komunikace mezi rodinami._____ 2) Ve druhém plánu jde o podobenství na téma: Jak překonat omezenost ducha a rozhledu._____ 3) Coelhovská atmosféra vytváří téměř snový pohádkový svět. Je to ovšem pohádka hořká._____ 4) Závěrečné vykoupení mě překvapilo a dojalo._____ 5) Mezinárodní koprodukce dodala snímku peníze a nadhled, brazilská polopouštní pobřežní krajina (dost netypická pro tuto zemi, řekl bych) zase vizuálně zajímavé prostředí._____ 6) 26letý Rodrigo Santoro (starší syn Tonho) se po domácích úspěších přemístil do USA, kde pokračuje ve své úspěšné kariéře herce a modela._____ Zaujal mě i 12letý Ravi Ramos Lacerda (mladší syn Pacu). ()

Laxik 

všechny recenze uživatele

Tohle je zase něco jiného, je to film, ve kterém se dozvíme, jak že to v Brazílii na počátku minulého století chodilo. V žáru slunce je dojemně odvyprávěný malým klukem Klukem. Člověku se nechce věřit, že mohli mít lidé tak vymyté mozky, aby se navzájem stříleli jeden po druhém až dokud jedna z rodin nevymře. ()

dANo 

všechny recenze uživatele

Krvná pomsta vykonávaná donekonečna jednoducho nikam nevedie a tento fakt si uvedomil Tonho, hlavná postava nádherného filmu o brazílskych domorodcoch a ich živote na začiatku 20. storočia. Nádherný príbeh je ešte lepšie zrealizovaný (kamera, hudba, strih - úplná paráda), takže neváham a hodnotím na 100%. ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama