Režie:
Walter SallesScénář:
Jose RiveraKamera:
Eric GautierHudba:
Gustavo SantaolallaHrají:
Gael García Bernal, Rodrigo de la Serna, Mía Maestro, Mercedes Morán, Sergio Boris, Matías Strafe, Bárbara Lombardo, Antonella Costa, Alberto Granado (více)Obsahy(1)
Je mu třiadvacet, studuje medicínu - a ještě netuší, že vstoupí do dějin jako Ernesto Che Guevara. S kamarádem Albertem Granadem se vypraví na cestu po Latinské Americe na staré motorce Norton 500. Píše se rok 1952 a před nimi není nic jiného než volná silnice - bez turistů, hotelů a map, jen s čerstvým větrem v zádech. Dostat se z Argentiny až do Venezuely, to je sen, který výlet dlouhý 8000 kilometrů mění v realitu. Snímek inspirovaly Guevarovy deníky Notas de viaje a Granadova kniha Con el Che por America Latina. Záměrně apolitický pohled pro nás objevuje Guevaru jako ikonu, jež jako by se na film obtiskla z čistě vypraného trička: jen oklikou totiž připomíná postavu příštího kubánského revolucionáře. Film získal Cenu BAFTA a François Chalais Award a Cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes 2004. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (145)
Film ma velice dobrou prvni cast, kdy se dva kamaradi rozhodnou na motorce projet cely kontinent. Muzeme sledovat nadseni a odhodlani dvou mladych muzu, krasnou prirodu Latinske Ameriky a dobrou kameru s dobre pouzitymi filtry. Bernal opet ukazal herecky talent. Che Guevara byl mimoradna osobnost. Skoda, ze se scenar filmu trochu zasekl v Peru a film zacal prudce ztracet na krase a zajimavosti. ()
Ona samotná kombinace, dva muži a motorka, fungovala už v Easy Rider a funguje i tady. Už od prvního záběru z filmu čiší taková atmosféra beztarostna, že máte sto chutí podniknout taky cestu skrz přenádherné scenérie Jižní Ameriky. Jasně mladý Ernesto je tam až extrémně moc velký klaďas, ale jednak mu to v Bernalově podání žeru a jednak věřím tomu, že mládí je doba krásné naivity. Což je přesně to, čím Deníky dýchají až do závěrečných titulků. ()
Che Guevara. Tohto pána nejako extra naštudovaného nemám a mám pocit, že som nevidela žiaden film o ňom. Možno toto je dobrý začiatok. Vo filme sa nič veľkolepé nedeje, ale za mňa je to celkom vydarená road movie dvoch šialencov na motorke ... mám dojem, že tú motorku viac tlačili, ako na nej išli. Gael výborný a o muzike sa dá povedať to isté. 3,5* ()
Sympatický herec hral Ernesta, navyše ako cestopis to spĺňa moje požiadavky na také reálne zobrazenie Latinskej Ameriky minulosti a je v tom aj dávka umeleckosti. Myslím, že ohľadom sociálnych otázok je to vysoko citlivé a rozumne urobené. To, že má niekto problém s jeho konaním v budúcnosti, to sem nepatrí, lebo aj ja by som mal výhrady, no to, čo bolo tu, s tým sa dá skôr súhlasiť. Veľmi sympatické, svojské, možno zopár nadávok by som z toho ubral, ale tak zas to nie je nejak idealistické si myslím. No a ten záver ma v dobrom dostal, lebo kubánske lekárstvo je známe vo svete skôr v dobrom. ()
První hodinu jsem se velmi příjemně bavil, film svižně ubíhal, hodněkrát mě rozesmál - byla to oslava mládí a cestování. Pak ovšem přicházejí sociálně-kritické pasáže, podávané tak tupě, že jsem se místy musel smát. Závěr mi původně sympatický snímek skoro znechutil docela. Ale co taky čekat od filmu ze života budoucího revolucionáře, že ano? ()
Galerie (32)
Photo © Focus Features
![Motocyklové deníky - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/158/738/158738168_42878a.jpg)
Zajímavosti (6)
- Skutečný pár jezdil na britských motocyklech Norton International, jednoválcových “pětistovkách“. Ve filmu skutečně použili restaurované Nortony s výjimkou “nehod“, kdy se jezdilo na upravených maskovaných Suzuki. Nortony se jinak přestaly vyrábět v roce 1977. (džanik)
- Ve filmu si Alberto stěžuje, že v deníku "El Diario Austral" popletli jeho příjmení, když místo Granado uvedli Granados. Když se točil film, tak o tom tentýž deník přinesl článek a příjmení uvedl po 50 letech opět špatně (tentokrát ale záměrně). (džanik)
- Píseň "Al otro lado del río" (Na druhé straně řeky) uruguayského skladatele Jorge Drexlera se stala teprve druhou neanglickou písní, která získala Oscara (na ceremonii ji zpívali Antonio Banderas a Carlos Santana). Tou první byla "Ta paidia toy Peiraia" (Děti z Pirea) řeckého skladatele Manose Hatzidakise z filmu Pote tin Kyriaki (Nikdy v neděli, 1960). (džanik)
Reklama