Země nikoho

Sterilný exportný film, ktorý by kľudne mohol byť napísaný a nakrútený nejuhoslovanom a výsledok by bol rovnaký. Minimum lokálnych referencií, prebytok expozičných dialógov a celkovo veľká miera štylizácie pre citlivého zahraničného diváka, ktorý sa bude cítiť strašne obohatený takouto divokou exotikou. Pod tým vylešteným pozlátkom sa už len nachádza priemerný divadelný film s pár fajn scénami (hlavne v úvode), ale inak šedý priemer. (07.04.2017)

Říkal jsem si, co to musí být za film, který vyfoukl Amélii z Montmartru Oscara. Teď už to vím, a musím říct, že film s tak dobře napsaným příběhem jsem už dlouho neviděl. Brilantní černěhumorný pohled na válečný konflikt v Bosně, na média a trapnou úlohu UNPROFOR v Bosně. Skutečně brilantní zápletka a herecké výkony a klaním se režiséru Tanovičovi za jeho prvotinu. Film jsem viděl na LFŠ a tak doufám, že se dostane i do širší distribuce, aby ho vidělo co nejvíce lidí. (30.07.2002)

S filmy s protiválečným poselstvím je problém - často upadají do plamenné plakátovosti, případně se ji snaží maskovat za "člověčí" osudy obyčejných lidí. Oslavovaný koprodukční film Bosňana Danise Tanoviće Země nikoho je v tomto ohledu kompromisní. Na jedné straně jsou intence ukázat absurditu (bratrovražedné) války dosti okaté (Bosňan Čiki i Srb Nino mají společnou kamarádku v Banja Luce), na straně druhé jsou vyvažovány černohumorným nádechem a narativní ujasněností a sevřeností. Ve chvíli, kdy ale dojde na jízlivé ukazování prstem na neschopnost přebyrokratizovaných sil UNPROFOR a prvoplánové zesměšňování kariéristických "breaking news" žurnalistů, film ztrácí na intenzitě. Tanovićův film je na jedné straně prvoplánově komický (Babylon jazyků v mezinárodních silách), jindy - a v těch momentech dosahuje vrcholu - jedovatě uštěpačný (rozmluvy mezi muži v zákopu). Pacifistické vyznění už jaksi tradičně oslovuje poroty (Cannes: cena za scénář) i diváky (divácká cena v San Sebastianu, Sao Paulu, Rotterdamu) festivalů - a tak ve stínu myšlenky zůstaly jak některé scenáristické berličky (náhle procitnuvší zraněný Cera "nutný" pro stěžejní zápletku), tak některá klišé (stereotyp akční reportérka versus hloupý peskovaný kameraman). Faktografické poznámky: Frenetickou novinářku ztělesnila předčasně (41 let) zesnulá Katrin Cartlidge, kterou známe například ze špinavě originálního Hotelu Splendide či filmu Z pekla. Zápletku osoby ležící (stojící) na mině použil i íránský film Na břehu, který roku 2004 soutěžil v Karlových Varech. (18.11.2005)

[6/10] (Casablanca, Counihan Villiers, Eurimages, Fabrica, Fonds Slovène, Man´s, Noé, Maj, Centre du Cinema et de I´Audiovisuel de la Communauté Française de Belgique, Wallons) (Barevný /// Produkce: Marc Baschet, Frédérique Dumas-Zajdela, Cédomir Kolar /// Scénář: Danis Tanović /// Kamera: Walther van den Ende /// Hudba: Danis Tanović /// Oscar: Bosna (nejlepší cizojazyčný film)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (26.01.2008)

Dva vojáci z odlišné bojující strany, ale pocházející ze stejného města v jednom zákopu. Třetí voják, který leží na mině a nemůže se ani pohnout. Francouzský voják UNIFORM chce něco udělat, ale nemůže. Reportéři z různych koutů světa shromážděni kolem snažíc se získat senzaci. Velitel mezinárodních sil, který evidentně nemá zájem o řešení situace a radši by klátil svoji sekretářku. To vše a ještě víc ve skvělém hořce komediálním filmu Země nikoho. Smutná satira, která byla právem oceněna Oscarem. (16.05.2004)