Země nikoho

Dva vojáci z odlišné bojující strany, ale pocházející ze stejného města v jednom zákopu. Třetí voják, který leží na mině a nemůže se ani pohnout. Francouzský voják UNIFORM chce něco udělat, ale nemůže. Reportéři z různych koutů světa shromážděni kolem snažíc se získat senzaci. Velitel mezinárodních sil, který evidentně nemá zájem o řešení situace a radši by klátil svoji sekretářku. To vše a ještě víc ve skvělém hořce komediálním filmu Země nikoho. Smutná satira, která byla právem oceněna Oscarem. (16.05.2004)

Pořádně jsem nechápal, jak mohl Amélii z Montmartru (mému nejoblíbenějšímu filmu) nepřipadnout Oskar za nejlepší zahraniční film. Pak jsem viděl tento film a musím říci, že je to opravdu silný zážitek, navíc okořeněných černým humorem, který se zabývá závažnějším tématem než Amélie, takže nemůžu říci, že byl oceněn nesprávný film. (21.11.2007)

Válka. Kdo ji začal? Ten, kdo je zrovna bezbranný a odmlouvání by mu mohlo zajistit kulku mezi oči. Proč ji začal? Ale vždyť on ji možná nezačal. A koho to zajímá!? Komedie absurdní jako všechny války vychází z velice zajímavé situace: tři muži uprostřed země nikoho, tři muži mezi dvěmi válčícími stranami. Jeden leží na mině „made in EU“, která jenom nehybně čeká a přitom může všechny zabít (jak příznačné). Druhý bojuje za Bosnu, třetí za Srbsko. Za co vlastně bojují? Vědí to? Ví to vůbec někdo? Chce to někdo vědět? Nebo je jenom těžké zůstat věčně neutrální? Zprvu zajímavé komorní drama tří mužů, ke konci odvážné obviňování všech nečinně přihlížejících. Je zajímavé sledovat zkreslování skutečnosti médií, kterým jde jenom o Příběh, nikoliv o realitu a její podstatu. Film je ovšem také jenom dalším médiem s velkými možnostmi manipulace... A koho to zajímá!? 80% Zajímavé komentáře: Pohrobek, meave, Terminus, wipeout (21.11.2007)

Být pacifistou je nesmírně módní, z toho však pochopitelně vyplývá, že těch pacifisticky a protiválečně laděných snímků je taková kupa, že místo pro něco původního, originálního a oslovujícího se neustále zmenšuje, a proto mnoho protiválečných filmů, zvláště když nemají dostatek prostředků, aby alespoň znázornily kloudná jatka, vyzní prázdně, obehraně a zbytečně. Nemohu si pomoci, ale Země nikoho přes řadu dobrých míst nezadržitelně sklouzává mezi ty trochu nepovedené protiválečné snímky. Je tu satira, jistě. Dost ironie. Pokus o absurdno. Čistý, úsměvný humor. Všeho moc škodí, mnohem lepší by bylo, kdyby se Tanovič býval chytil jednoho z prostředků a propracoval ho do více podob a vyznění. Takto se jedná "jen" o slušnou oddechovku na pozadí znesvářených Balkánců. (06.04.2005)

Výborně natočený příběh bosenského a srbského vojáka mezi frontami znepřátelených stran, jejichž "problém" se pokouší pomoci francouzský příslušník jednotek UN s přispěním televizních zpravodajských štábů. Jemný humor a působivé záběry kamery jsou velkou devizou prvotiny chorvatského režiséra. Svůj pohled na nesmyslnou válku ve své zemi podal bez nadržování nějaké straně konfliktu a společně s poukázáním na mnohdy trapnou úlohu mezinárodních vojsk a práci zpravodajských štábů možná akademii trošku usnadnil rozhodování o udělení Oscara. V tomhle případě ovšem naprosto právem. (02.10.2003)