Země nikoho

Na první pohled takový celkem jednoduchý film, který se snaž ukázat to, jak je válka vlastně šílená, jak je nesmyslná a co všechno dovede v lidech vzbudit, pokud nemají dostatečně silnou vůli, anebo prostě pokud se dostanou do nepředvídatelné situace. A neplatí to pouze pro vojáky, ale i pro civilisty a také pro reportéry. (07.04.2016)

S filmy s protiválečným poselstvím je problém - často upadají do plamenné plakátovosti, případně se ji snaží maskovat za "člověčí" osudy obyčejných lidí. Oslavovaný koprodukční film Bosňana Danise Tanoviće Země nikoho je v tomto ohledu kompromisní. Na jedné straně jsou intence ukázat absurditu (bratrovražedné) války dosti okaté (Bosňan Čiki i Srb Nino mají společnou kamarádku v Banja Luce), na straně druhé jsou vyvažovány černohumorným nádechem a narativní ujasněností a sevřeností. Ve chvíli, kdy ale dojde na jízlivé ukazování prstem na neschopnost přebyrokratizovaných sil UNPROFOR a prvoplánové zesměšňování kariéristických "breaking news" žurnalistů, film ztrácí na intenzitě. Tanovićův film je na jedné straně prvoplánově komický (Babylon jazyků v mezinárodních silách), jindy - a v těch momentech dosahuje vrcholu - jedovatě uštěpačný (rozmluvy mezi muži v zákopu). Pacifistické vyznění už jaksi tradičně oslovuje poroty (Cannes: cena za scénář) i diváky (divácká cena v San Sebastianu, Sao Paulu, Rotterdamu) festivalů - a tak ve stínu myšlenky zůstaly jak některé scenáristické berličky (náhle procitnuvší zraněný Cera "nutný" pro stěžejní zápletku), tak některá klišé (stereotyp akční reportérka versus hloupý peskovaný kameraman). Faktografické poznámky: Frenetickou novinářku ztělesnila předčasně (41 let) zesnulá Katrin Cartlidge, kterou známe například ze špinavě originálního Hotelu Splendide či filmu Z pekla. Zápletku osoby ležící (stojící) na mině použil i íránský film Na břehu, který roku 2004 soutěžil v Karlových Varech. (18.11.2005)

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Takový malý, skoro až komorní příběh odehrávající se v zákopu. Dva nepřátelšstí vojáci uprostřed frontové linie Srbsko Bosenské války. Celý děj poukazuje na celkovou nesmyslnost a malichernost tohoto válečného konfliktu. Ovšem i v tak vyostřeném prostředí a celkem dramatickém ději, si tvůrci našli prostor na drobný vtip a rionii, které v nejednom případě vykouzlí minimálně úsměv na rtech. Na oba hrdiny i ostatní postavičky, s danou situací spojené je velice příjemná podívaná. (05.04.2015)

Takovahle volovina sebrala oskara Amelii, to snad ani neni mozny. Ale to je tematem, Amelie je oddechovka, kdezto tady se tvurci snazi kritizovat vsechno mozny na valce. A jakmile se to akademici docetli, uz si urcite slintali kuli tematu na triko a ani film nevideli. Pribeh je pekne jednoduchej, ze zacatku to sice vypada jako komedie, ale za chvily tvurci zvazni a snazi se kritizovat. Problem je, ze me to nijak zvlast nezaujalo a jelikoz byli hlavni hrdinove nesympaticky, tak mi bylo fuk, co se s nima stane. Konec je sice zajimavej, ale to uz filmu nepomuze. Proste takovej nicim zajimavej film, kterej ve me nic nezanechal. (27.02.2007)

Zhlednutí tohoto filmu jsem velmi dlouho odkládal. Já mám prostě nejradši filmy s nálepkou Made in Hollywood. Ale tento film je vyjímka potrvzující pravidlo, že se mi nemusí líbit jen hollywoodské filmy. Potěšil mně originální scenář prošpikovaný černým humorem, který se mi zamlouval. Výborné dialogy a pro mně tedy největší překvapení byly herecké výkony. Ani jednoho herce jsem nikdy nikde neviděl a musím říct, že hráli skvělé. I přesto, že se mi film celkem líbil musím dát 4*, jelikož po hodině to začlo ztrácet tempo a bylo to toršku nudné. A taky tento film právem dostal Oscara. Nadprůměrný film, jenž mi udělal radost!!! (11.03.2007)