Cesta do Říma

Cesta do Říma začala velmi nadějně. Hned zpočátku pro mě bylo uchystáno velice příjemné překvapení v podobě skvělého retro audiovizuálu opepřeného suchým humorem, který byl vhodně dávkován a doplněn originální hrou se slovy. Snímek tak hned nabral svižné tempo a zdálo se, že jej už nic nemůže zastavit, dokud nepřišla střední část. Ta se odehrávala především ve vlakovém kupé a svojí stavbou mi trochu připomněla Dekameron. Byl by to býval i dobrý scénáristický nápad, kdyby ovšem svojí rozlohou nezabraly medailonky jednotlivých postav většinu filmu. Má pozornost v té době již byla odvedena od vzrušující loupeže a zaměřena na hledání odpovědi k otázce, proč se proboha tvůrce rozhodl přivést tolik rozličných figur na scénu, když jejich působení bylo pro synopsi zcela irelevantní. Nejhorší však teprve mělo přijít, když se místo důstojného rozuzlení dostavilo oduševnělé imaginativní vakuum, které považuji za scénáristický kiks nejvyššího řádu. Tento verdikt mě mrzí o to více, neboť tento film měl potenciál stát se hipsterskou komedií roku. Ač byl řemeslně velmi dobře vyřešen, disponoval pozoruhodným hudebním doprovodem a hvězdným obsazením, takovou fatální chybu zkrátka nemohu odpustit. 6/10 [KVIFF 2015] (05.07.2015)

Dost zajímavý snímek. Skvěle vybraná hudba, poetická vizuálnost (nebo vizuální poetika?), směsice dějových linek, jež jsou svými vypravěči záměrně převyprávěny s větší či menší mírou monotónnosti, což filmu určitě sluší... To, co upoutá v úvodu, se ale během filmu leckdy jeví jako už ohrané, zbytečně nastavované a přestavované. Je to taková mlsůtka zabalená do surrealistické krabičky, která ale nedrží úplně pohromadě, takže ke konci už ani nevím, jestli z té krabičky nevykukuje spíš nějaká existenciální ironie. (26.11.2023)

V rámci české kinematografie je to závan svěžího větru do stojatých českých luhů a hájů. Příběh nedává ani za mák smysl, ale o to tu vůbec nejde, jelikož "I cesta může být cíl". Není tedy začátku ani konce, jen řada situací odehrávajících se v kupé jedoucího vlaku. A ty situace jsou v podstatě všecky dobré, takže proti opravdu nic nemám. Není to k popukání, ale nenudil jsem se a naopak ocenil některé nápady. Rozhodně příjemná blbinka. 75% (23.06.2016)

Cesta do Říma je film, o kterém jsem opravdu netušil, co si pořádně myslet. Řeší snad otázky katolicismu? Je to víc komedie nebo drama? Je to především snímek, který fantaskně skládá dohromady různé typy příběhů a myšlenek. Trochu to paroduje duchovní nauku a symboliky, mírně poukazuje na desatero, ale i zvrácenost lidí. Mátlo mě, že nebylo jasné, kdy se film odehrává a jaká je pro hrdiny vlastně doba. Co mohou, jak se cítí? Řada postav působila prazvláštně. Jak Miroslav Donutil, tak Berenika Kohoutová. Závěrem tedy platí, že od počátku jsem sledoval pozoruhodný příběh, který se následně zvrhl v sled osobnostních příběhů ve vztahu k náboženství a duchovnu. Jenže to se dějová linka ztratila a nedávala smysl. Takže stále nevím, co si o filmu myslet. (29.11.2023)

Pásmo absurdních dada skečů s dost ujetým, ale chytrým humorem a stylová hommage koženkovému kupé. Trošku pokulhává zasazení do rámce, ale na co vlastně absurdní film potřebuje rámec, že. Některý kousky zas tak vtipný nejsou, pár jich není vtipných vůbec, ale u většiny jsem se smál, občas i řval smíchy. Ty nápady a hlášky jsou pure genius. A je strašně příjemný zjistit, že něco tak originálního se může natočit i u nás. „Ale my přece nejsme dopraváci a navíc jsme v cizině!“ „Dopraváci jistě ne, ale také máme své morální povinnosti vůči celému světu.“ :) (20.06.2020)