Světlo mezi oceány

Sú filmy, pri ktorých viem, že sa asi nedočkám nejakej výraznejšie atraktívnej zápletky, ale musím ich vidieť, teším sa na ne a nakoniec ani trochu nesklamú a The Light between oceans patrí presne medzi ne. A tak síce za tie prvé dve tretiny sa toho vlastne zase ani tak moc neudeje, ale pozerá sa na to veľmi dobre. Celý čas sa to nesie v príjemne pomalom tempe a film ponúka hlavne možnosť užívať si výbornú atmosféru, atraktívne prostredie malého ostrova s majákom a dvoch skvelých hercov. Michael Fassbender a Alicia Vikander, ktorí by to bez problémov utiahli aj samostatne, nie to ešte spolu. Navyše aj ich postavy sú nielen zaujímavé, ale aj perfektne zahrané, takže tu nemôžem mať žiadnych výhrad. A aby toho nebolo málo, predsa len časom vstúpi do popredia aj ten dôležitý dejový prvok, ktorý oboch hrdinov, ale vlastne aj diváka postaví pred zásadnú otázku a aké zachovanie sa je vlastne správne, pričom si to viditeľne pripravuje pôdu pre väčší priestor. To sa nakoniec presne aj stane a tak dejovo najbohatšia posledná tretina je u mňa paradoxne aj najslabšia, ale inak je tiež dobre zvládnutá a zaujímavá, pričom veľký priestor dostane aj dalšia moja obľúbenkyňa, Rachel Weisz, len mňa jednoducho viac bavila tá atmosféra majáka a dvoch postáv, ktorí si žijú relatívne pokojným životom mimo civilizácie. Režijne sa tomu tiež nedá absolútne nič vytknúť, ale to som aj čakal, Derek Cianfrance je kvalitný režisér, čo už dokázal aj predtým. Takže The Light between oceans nie je ten typ filmu, ktorý by som chcel pozerať opakovane, ale určite nebudem hodnotiť horšie, to jedno pozretie som si rozhodne užil a som rád, že obaja títo skvelí herci si popri tých komerčných projektoch nájdu čas aj na niečo menšie a väčšinou aj kvalitnejšie. 77% (04.01.2017)

Uh... Proč tu je možno sakra hodnotit jen pěti hvězdičkami? Šel bych i výš! Tohle mně rozsekalo, i oči jsem měl jednu chvilku nějak uslzené. Chtěl jsem aby se u mého 3800 (uh!) komentáře povedlo vidět něco parádního a splnilo se to dokonale. Nádherný příběh! Cesty do pekel jsou někdy dlážděny jen těmi nejlepšími úmysly. Příběh je naprosto skvěle zasazen do období těsně po první světové. Vidíme to konec konců již v úvodu na vlakové stanici. Polovina mužů vystupujícíh z vaku nebo jdoucích po nástupišti je chromá, bez končetin. Ti co měli kliku a měli obě ruce i nohy byli ale často také traumatizovaní. Mnohdy dokonce mnohem více. Vyhořelí s postraumatickými poruchami z válečného šílenství jehož byli svědky. Na takové hrůzy není lidská psychika uzpůsobena. Tom byl jedním z těchto mužů. Naprosto jsem chápal čím prochází a čím procházel i dál. A do toho láska a nával štěstí v podobě mladé milující ženy. Divák tak trochu tuší, že se něco musí sakra podělat a také že ano... Lokace ve filmu byly nádherné. Já miluji majáky byť si službu na nich asi dost idealizuji. Zenhle i se svým zázemím byl jední z těch, kde by se mi jisto jistě líbilo. No mít tak k sobě Aliciu Vikander... :-)... Eh... Klidně bych oželel elektřinu, internet i televizi. Tohle byl zatraceně povedený film, moc se mi to líbilo! Samozřejmě úžasné bylo hvězdné herecké obsazení a tečku tomu dal jako vždy pan mistr Desplat. Jo a pokud to někomu přišlo dlouhé, či dokonce ,,ubíjející'' jak zde také kdosi napsal, tak já se nenudil ani sekundu!!! Dávám za 5 vln tříštícíh se o útesy... * * * * * (31.12.2021)

Cianfrance poprvé jako režisér celkem zklamal.Příběhově sice Light Between Ocenas není zas tak špatné a nejspíš by to chtělo dojit emoce ve větší míře,bohužel tak ale činí pekelně nudnou a hlavně zdlouhavou formou až to není hezké.Být ten film kratší o 45 minut,asi bych se dojal.Takhle sem se většinu času nudil...40% (30.03.2017)

Láska jako řvavé heslo na transparentu v prvomájovém průvodu, otravně všudypřítomná a vševysvětlující, přesto na mě Světlo mezi oceány působilo jako frigidní výpověď o intimních věcech člověka. Jediný světlý okamžik nastává, když se hlavní hrdina zachová jako kretén, na chvíli jsem si totiž připadal jako mezi lidmi. Ale jen na chvíli. Filmový zážitek rovnající se survivalu, dvě hvězdy za výdrž. Mou vlastní. (15.02.2017)

Asi shoda okolností, ale stává se to. Před tímto filmem jsem viděl Kore'edovo "Jaký otec, takový syn" ze stejné doby. Tématem tam i zde je "(ne)příslušnost dítěte k rodině". Řešení jsou ale různá, snad proto, že mezi nimi leží půl světa; navíc "měkké" řešení japonské je sympatičtější než "tvrdé" zélandské. Zde je kamenem úrazu válečný veterán Tom Sherbourne, který chce dožít v ústraní, ale ožení se a chce mít pět dětí, usiluje o pravdu, ale většinou lže, a tak právě on je oním Janusem se dvěma tvářemi, ale jen dvěma očima, v každé jen jedno. A tak selže nejen v přítomnosti, ale i v budoucnosti. Není tedy schopen setrvat v pravdivosti ani ve lži, kterou zpočátku zapuzoval, ale posléze s nadšením přijal. (03.05.2020)